Reklama

Do titulku jsem si vypůjčila hned úvodní větu spisovatelky Tory. Navodí totiž tu správnou atmosféru k přečtení tohoto skvělého příběhu… o snění i realitě :)

Jako malá holčička jsem splňovala všech pět P. Chtěla jsem být popelářem, princeznou, paní učitelkou, policajtem a poníkem. Nic z toho nedopadlo. Ačkoliv klasik tvrdí, že kdyby se lidé stávali tím, čím touží být ve čtrnácti, byl by svět docela jiný.
Mám jeden sen, který mi  několikrát do života vstoupil. Toužila jsem být spisovatelkou.

Jako prvotinu jsem stvořila úplně neuvěřitelnou slátaninu o morčeti. Dramatická zápletka spočívala v tom, že bylo bruslit na zamrzlém rybníce a dostalo hlad. Tak šlo domů a najedlo se. Nikdo to nikdy nečetl. Tedy až na moji sestru, která drze vlezla pod mou postel, story našla a ještě rok se mi chodila posmívat. Ona se mi vlastně posmívá dodnes, z čehož usuzuji, že to bylo vážně dobré, protože jinak by jí to v paměti neutkvělo, že.

Druhý pokus byl na střední škole. Se mnou a kamarádkou flákaly hormony ode zdi ke zdi. S kým ne. Nás napadlo, že si založíme vlastní červenou knihovnu. Věděly jsme po jakém mužském vzoru, ta druhá pase a tak jsme si vzájemně napsaly harlequinku na tělo. V den D a hodinu H se odehrálo slavnostní předání na pokoji internátu. Rudé až za ušima, možná někde dál, jsme pak hltaly rukopisy jako by na tom závisel náš život.

Ještě dlouho po skončení školy jsme je měly schované hluboko mezi osobními věcmi. Nevím, jak kamarádka, ale já se při vzpomínce na tyto sešity červenám studem dodnes. Ne nad pikantními příběhy, ale nad tou neuvěřitelnou laciností, s kterou jsme dokázaly trousit vybledlá klišé do příběhů, které začínaly vždy stejně a končily svatbou nebo líbačkou u zapadajícího slunce. V noci se odkopávám hrůzou, že půjdu třeba do politiky a někdo na vrcholku mé kariéry v rámci mocenského boje vytáhne jeden z těch sešitů. Ano, tak strašné to tehdy bylo.

Od té doby jsem se k  náročnější próze s dramatickou zápletkou přiblížila jen v rámci korespondence s pojišťovnou, jednou s elektrárnou a několikrát v žákovské knize dcery. Všechny počiny zaznamenaly nečekaný ohlas a mnohá pokračování. Málem nás odpojili, ale knižně  vydat to nechce nikdo.

Paní učitelka vycítila silného soupeře a tak výkony dcery pro jistotu nehodnotí esejemi, ale známkami.
Ačkoliv sny zůstanou mnohdy nerealizované, nehořkne mi snění. Poníkem už asi nebudu. No co. 
Sním dál...
Toráková

Text nebyl redakčně upraven

_____________________

Toro, sni a piš, piš, piš! Já věřím, že ve spisovatelské obci bys dostala místo v prvních řadách, ne-li rovnou těch předsednických.:)
Skvělý příspěvek, děkuji, že jsi napsala (asi jim ho tam pošlu))
Měj krásný den
Saša

Téma dnešního dne: Splnil se vám váš dětský sen?

  • Čím jste chtěla být jako malá holčička?
  • Děláte práci, o jaké jste snila?
  • Pokud ano, jak daleká byla cesta k vašemu vysněnému povolání.
  • Pokud ne, proč ne?
  • Pomáhali vám ve výběru vaši rodiče?
  • Partner?

K tomuto tématu pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z pisatelek obdrží malý dárek: vlasovou kosmetiku Schwarzkopf

kosmetika...