Bulvár

Tora: Abychom jednou nezjistili, že těmi skutečně mrtvými jsme vlastně my

První dušičkový příběh přišel od Tory. Je krásně napsaný. I když v něm mimo jiné uvádí, že Dušičky jsou pro ni jediným svátkem, k němuž se její vztah neustále mění. Proč? To už se dozvíte po přečtení.

Dušičky
Nedávno jsem jela za kamarádkou do takového menšího městečka. Na poslední chvíli jsem si uvědomila, že jsem z domu zase odešla jako bych ho podpálila a že vlastně nevezu ani bonboniéru. Něco to ale chtělo.  „Hele, květiny,“ praštil mne do očí nápis na domě uprostřed náměstí. Vlezu tam. Záplava barevných květů mne oslepovala a já se snažila rehabilitovat zrak a najít jedinou, která by nebyla plastová nebo zapíchnutá ve věnci s černou stuhou. „To je blbý, zas tak stará není, hledám dál.“

Po chvilce  jsem našla druhé květinářství. Semena, brambory a….. dušičková vazba. Začínala jsem být na drátěné stonky chryzantém alergická.
Ve třetí květince doplnili sortiment věnců, nevkusných truhlíků z chvojí a karafiátů o sádrové dýně.
Naštěstí jsem objevila  vietnamský obchůdek „mámevšechnoneptejseodkud“ , kde alespoň měli slušný výběr vín. Červené a bílé.
Vzala jsem flašku a raději jsem jela.  

...

Dušičky jsou pro mne jediným svátkem, k němuž se můj vztah neustále mění.

Jako malé jsme se setrou chodívaly po setmění na hřbitov a rozsvěcely zhaslé svíčky, sundávaly kypré čepice čerstvého sněhu z věnců a stavěly v sychravém větru překocené vázy.  Na opuštěné hroby zarostlé travou bez jediné květiny či snítky chvojí jako důkazu vzpomínky pozůstalých jsme zapálily svíčku. Alespoň jeden plamínek, aby tančil a odolával větru v tiché připomínce.

Maminka měla jako zahradnice touhle dobou vždycky plné ruce práce. A tak jsme jí pomáhaly. Naučila jsem se vázat slaměné věnečky, vypichovat je smrčím a mahonem, navazovat voskové květiny a suché plody, vyrábět malé věnečky…..

Nosily jsme rukavice, které drát brzy při utahování prořízl a tak jsme si prsty obalovaly kobercovou páskou. Když bylo třeba, přidaly jsme další vrstvu. Ani to nezabránilo hlubokým ranám plným rezavého prachu z drátů a tvrdým mozolům.

Ovšem ten hrdý pocit, když hotové dílo nesete na hřbitov, byl k nezaplacení. Nosila jsem je tam za žvejku hlavně jedné sousedce. Po devadesátce už nebyla moc čiperná a stále si myslela, že jsem můj taťka.

Jenže čas nezastavíte a blbé náhody rovněž ne. A tak některé náhrobky přestaly být tak anonymní jako v dobách, kdy jsem chodívala obdivovat jejich mír, klid a romantiku bělostných andělů, zlatých nápisů a vybledlých fotografií. Život je pes. Stále však stavím pokácené vázy a odlehčuji sněhový náklad , zakrývající pestré květy nebo ze studených bazénků dešťové vody dělám zase hřející svíčky.

Návštěvu u hrobu s jehličím vonící kyticí neberu jako povzdech nad pomíjivostí života. Je to mé poděkování tomu, kdo byl, jaký byl… a za chvíle, kdy naše cesty vedly společným směrem. Zapálím svíčku, aby prosvítila noc a pohledem do plamene večer i když budu již  o mnoho a mnoho kilometrů dál se naše oči zase na chvíli setkají.

Jako živí již zasáhli do našeho života svými slovy, skutky, bytím a tím jsou stále s námi. A my na oplátku můžeme krom položení kytice i dokázat, že to k něčemu bylo a že i pro mrtvé si umíme vážit života.

Máme takový rituál. V Chrudimi, kde odpočívá velká část manželovy rodiny, jsme měli tenkrát i první svatbu. Útočištěm naší miniaturní svatební hostiny se stala nenápadná avšak báječná restaurace s panem majitelem, který se vás osobně přijde zeptat, jestli chutnalo, popřeje vám šťastnou cestu a na zákusek osobně přidá druhý kopeček šlehačky navíc, když se dozví, s jakými že podivnými štamgasty má tu čest. Manželův dědeček už nám k obědu svou báječnou kuřecí polévku s domácími nudlemi neuvaří. Ale vždycky, když mu zapálíme svíčku, zakončíme naší dušičkovou návštěvu právě v téhle restauraci. Jako tenkrát. Oprášíme vzpomínky, oživíme romantické city a rozproudíme krev usedlou realitou našich životů a běžných drobných i velkých starostí.

Abychom jednou nezjistili, že těmi skutečně mrtvými jsme vlastně my.

Tora

Pozn.red. : Text nebyl redakčně upraven

________________

Toro, moc krásný příspěvek... včetně té úvodní úvahy nebo rodinného rituálu.
Umíte krásně žít...
Saša

 

Téma dnešního dne 1. 11. (s jednodenním předstihem) zní prostě a jednoduše - DUŠIČKY

Tentokrát nebudu klást žádné podotázky. Téma Dušičky je natolik silné, že určitě napíšete krásné příspěvky i bez bodů...

Pište na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz

Jednu pisatelku odměním malým dárkem: knihou s příznačným názvem: Kniha duší. A k tomu přibalím luxusní čistící gel Solutions (ale ne na očištění duše, nýbrž na očistění pleti :)

darek

   
01.11.2011 - Příběhy - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. [21] marienka-m1 [*]

    Moc hezky napsané Sml67

    superkarma: 0 08.12.2011, 18:57:20
  2. avatar
    [20] mio [*]

    Krásné, Torinko Sml67

    superkarma: 0 01.11.2011, 22:54:28
  3. [19] Avima [*]

    maje — #8 Připojuji se a děkuji Toře za krásný článekSml79 

    superkarma: 0 01.11.2011, 11:57:29
  4. avatar
    [18] evelyn [*]

    ToraToraTora — #16 taky mame 13 stSml24

    superkarma: 0 01.11.2011, 11:31:40
  5. avatar
    [17] enka1 [*]

    ToraToraTora — #14 Z toho by mě šmejklo

    superkarma: 0 01.11.2011, 11:13:47
  6. avatar
    [16] ToraToraTora [*]

    evelyn — #15 Sml52jo takhle. Já už myslela, že má  naftalínem vykrmeného Bobíka na kredenci Sml52

    letos se budou tahat asi šortky. Má být slunečno a 16°C.

    1. na komentář reaguje evelyn — #18
    superkarma: 0 01.11.2011, 11:11:47
  7. avatar
    [15] evelyn [*]

    ToraToraTora — #12 Eliana — #13 nene, ona ho nosila na sobe, nejakou nutrii ci co, mela z ni kozich, na Dusicky se prej podle zvyku mohl kozich vytahnout ze skrine.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #16
    superkarma: 0 01.11.2011, 11:07:34
  8. avatar
    [14] ToraToraTora [*]

    Eliana — #13 Já si hlavně neumím představit, jak bych měla doma v obýváku tuhého vycpaného psího nebo kočičího miláčka, jak by na mne zíral těma korálkovýma strnulýma očima se stále stejným výrazem. Na Vánoce bych ho odnesla do čistírny a pak zase vystavila na kredenc....

    ne, každému, které přežijeme, uděláme pod nějakým velikým stromem hrobeček, aby se vrátil do přírody.

    1. na komentář reaguje enka1 — #17
    superkarma: 0 01.11.2011, 11:00:27
  9. avatar
    [13] Eliana [*]

    ToraToraTora — #12 no spíš, že si nechají vycpat kočičku, pejska, kanárka mi přijde dosti nedůstojnéSml24

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #14
    2. na komentář reaguje evelyn — #15
    superkarma: 0 01.11.2011, 10:52:32
  10. avatar
    [12] ToraToraTora [*]

    evelyn — #11 Ona si nechala zvíře vycpat nebo nacpat do urny? každopádně je to ujetý. My jsme zvířátka vždycky zahrabali na zahradě...... Čím se to stane, že člověk takhle zblbne

    1. na komentář reaguje Eliana — #13
    2. na komentář reaguje evelyn — #15
    superkarma: 0 01.11.2011, 10:46:32
  11. avatar
    [11] evelyn [*]

    ToraToraTora — #9 je to mozna tim, ze jsi si vztah k dusickovemu dni vybudovala prave v detstvi, mas na navstevy hrbitova a svetylka ve tme nostalgicke vzpominky... Ja to spis vnimala, ze tchyne chtela predvest sve mrtve zvire a my ji delali doprovod, navic ja ty lidi zive neznala, takze nebylo nic, co by me presvedcilo o smysluplnosti chaotickeho objizdeni hritovu.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #12
    superkarma: 0 01.11.2011, 10:38:46
  12. avatar
    [10] ToraToraTora [*]

    maje — #8 Já děkuji a připomněla jsi mi enku, která mne dostala pod stůl prohlášením, že udělám cirkus i z poštovní známky Sml30

    superkarma: 0 01.11.2011, 10:22:38
  13. avatar
    [9] ToraToraTora [*]

    evelyn — #4 My bydleli naproti hřbitovu, nešlo se vyhnout Sml16a na dušičky jsme výhledem z okna domu vídávali právě ty stovky světýlek v černočerné tmě.Není zahrada jako zahrada a tahle zahrada ticha rozkvetlá voskovými květy má v sobě prostě jakýsi magnet. Též miluji staré  hřbitovy. A nevadí mi přinést květinu na hrob dotyčného třeba v den jeho narozenin než objížd+ět jeden den hřbitov za hřbitovem.....ale to kouzlo spadaného listí, jinovatky a chvojí na mramorových deskách bude lákat vždycky

    1. na komentář reaguje evelyn — #11
    superkarma: 0 01.11.2011, 10:21:55
  14. avatar
    [8] maje [*]

    Toro. všichni tady ví, že jsi neuvěřitelně vtipná a dokážeš popsat jakoukoli banální situaci tak, že se musí smát i ten největší suchar. ale to, co jsi napsala dnes, je nádherné pohlazení po duši. je z toho cítit neuvěřitelná něha, láska a poděkování. Toro, mockrát děkuji za tuhle nádhernou vzpomínku. Sml16Sml16Sml16

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #10
    2. na komentář reaguje Avima — #19
    superkarma: 1 01.11.2011, 10:17:47
  15. avatar
    [7] átéčko [*]

    enka1 — #1 jo jo, moc krásně! představovala jsem si to jako film. Malé holčičky, vylévající z hnědých bakelitových kelímků vodu a zapalující příliš krátké knoty. Prstíky zapatlané od vosku...vůně chryzantém a prvních mrazíků...

    superkarma: 0 01.11.2011, 09:31:17
  16. [6] bobi2 [*]

    moc hezké, líp bych to nenapsala...

    superkarma: 0 01.11.2011, 09:23:13
  17. avatar
    [5] gira [*]

    Nemam slov, Toro.... Nebo vlastne mam: Ty mas, holka, fakt dar svym psanim dosahnout az na srdce a jeste kousek dal... Sml67 Diky... Sml16

    superkarma: 0 01.11.2011, 09:20:59
  18. avatar
    [4] evelyn [*]

    Jako dite jsem tyhle svatky nezazivala, bydleli jsme daleko od maminych zesnulych pribuznych, takze chodit na hrbitov nebylo za kym, asi i kdybychom bydleli blizko, tak by to s nasima navstevama nebylo moc slavny, mama na tyhle tradice nebyla. Svatbou jsem "ziskala" i zesnule pribuzne sveho exe a zive pribuzne, kteri na Dusicky drzeli, takze kazdej rok celej den objizdet hrbitovy v okoli a zapalovat svicky na hrobech lidi, ktere jsem nikdy neznala. Pro tchyni to byla prilezitost vytahnout sve mrtve zvire ze skrine, aby se vytahla pred pribuznymi a znamymi. Ted uz zase nikam nechodim. Stare hrbitovy mam ale rada, maji v sobe zvlastni kouzlo, ovsem radeji zajdu v dobe, kdy tam neni zrovna naval.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #9
    superkarma: 0 01.11.2011, 09:20:43
  19. avatar
    [3] Eliana [*]

    Moc hezky podané!Sml67

    superkarma: 0 01.11.2011, 08:53:39
  20. avatar
    [2] gaba23 [*]

    Jako vždy, krásné počteníčko Sml24Sml67

    superkarma: 0 01.11.2011, 08:44:13
  21. avatar
    [1] enka1 [*]

    Sml67Každý rok o tom napíšeš jinak a vždycky krásně

    1. na komentář reaguje átéčko — #7
    superkarma: 0 01.11.2011, 08:40:19

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme