Reklama

Další velice zajímavý komentář nám zaslal Tomio Okamura, mluvčí a viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA). Poukazuje na nelidské chování exekutorů při vymáhání dluhů a problémy, které mohou způsobit.

tomioDiskutujte nad příspěvkem Tomia Okamury! Proč exekutoři nejednají v nejlepším zájmu věřitele a dlužníka? Mají z toho dobrý kšeft, vyplívá z Okamurova komentáře...

Státem posvěcená lichva

V současnosti Vám exekutor může vlézt do bytu a vybrat ho bez asistence policie. Ministr spravedlnosti navrhuje, aby se tak mohlo stát i bez svolení soudu. Minulý týden se proti návrhům v exekučním zákoně ohradila Karolína Peake, plus navrhovala další změny, které by exekutorskou činnost upravily ve prospěch práv věřitele a dlužníka. Přes média se jí od pana ministra Pospíšila dostalo poučení, že „Taková kritika od koaliční političky je trošku nepatřičná. Paní vicepremiérka není nadřízená ministra spravedlnosti. O rozsahu novely rozhoduje ministr, paní Peake nemůže říkat, že jí tam něco chybí. Nejsme povinni plnit její pokyny, závazné je vládní prohlášení, postoj premiéra a postoj celé vlády“.

Vyhodnocovat práci kteréhokoli ministra, mít k ní případně připomínky v dobrém i zlém je přímo povinnost každého poslance, ale troufnu si tvrdit taky každého z nás.
Pokud jde o exekutory, pak dnešní stav je přece naprosto šílený. Troufnu si tvrdit, že v desítkách tisíc případů se exekuce pohybují za hranicí státem posvěcené lichvy.

Každý dluh do 1000 Kč vymáhaný exekutorem se po započítání exekučních poplatků vyšplhá na 18 000 Kč. Zároveň se dluhy, byť od jednoho věřitele a jednoho dlužníka, nesčítají. Takže když dlužíte nemocnici 5 třicetikorunových poplatků (nebo na ně nemáte jen potvrzení), exekutor po vás vymáhá 5x 18 000 Kč plus dluh 150 Kč.

Mockrát jsem opakoval - dluhy se platit musí. Jenže jaký smysl má, když věřitel dostane 150 korun a dlužník je zruinovaný.
Těmi devadesáti tisíci to totiž nekončí. Pokud dlužník nemá celou částku, exekutor může nařídit, a také ji velmi často nařizuje, exekuci majetku. Exekutor ale nemá povinnost přistoupit na nejvýhodnější řešení pro dlužníka. Teoreticky byste si mohli vzít půjčku na nemovitost, ale pokud je obstavená exekutorem, tak už nesmíte. Mohli byste v nejhorším dům či byt prodat a z prodeje dluh uhradit, ale ani to vám zákon nepovoluje. Vše je zcela v rukou exekutora.
V praxi to pokračuje tak, že dům či byt třeba v hodnotě 500 000 Kč jde do dražby pro dluh 150 Kč plus příslušenství. V dražbě je za vyvolávací cenu cca 200 000 Kč a za ni se také obvykle prodá (nejlépe spřízněné realitní firmě nebo známému nebo dokonce kamarádovi exekutorovi).
Výsledek - věřitel dostane 150 Kč
Dlužník přichází o 500 000 (a také o střechu nad hlavou).
Exekutor inkasuje přes 100 000 Kč.
Výsledkem jsou matky v azylových domech, bezdomovci na ulici, rozpadlé rodiny.
To není teorie - znám případ svobodné matky se dvěma dětmi z Pardubického kraje, která pro dluh 60 000 za vodu přišla o dům za půl milionu. Samozřejmě na splacení dluhu neměla a nebyla schopná ho jako nezaměstnaná účinně řešit. Ale našla si kupce na dům, byla ochotná ho prodat, dluh zaplatit a za zbytek by ještě koupila malý domeček ve stejné vesnici, kde žila. Jenže k prodeji neměla svolení exekutora. Dům zájemce nakonec vydražil za 200 000. Její dluh s poplatky exekutorovi překročil 270 000. Takže přišla o dům, ale stále ještě dluží.
Dnes je na ulici, přespává s dětmi po známých a jen děti jsou zřejmě důvod, proč si nesáhla v zoufalství na život.

Týká se to každého

Málo se ví, že exekutor má právo zabavovat majetek všude, kde se laicky řečeno dlužník mihne, nebo si to exekutor myslí. Tak varuji ty, co nad exekucemi mávnou rukou a řeknou, že jich se to netýká. Najímáte-li byt, tak samozřejmě exekutor může zabavit vaše vybavení bytu pro dluh nájemníka. Jezdí k vám známí na chalupu? Tak si schovávejte účtenky od všeho, co v ní stojí a leží.
A když vám majetek neoprávněně zabaví, pak spořte, abyste mohli zaplatit výlohy spojené s vymožením vlastního majetku zpět. Rozlučte se s tím, na co nemáte doklad.
Teoreticky můžete vzniklou škodu následně vymáhat u dalšího soudu po státu. Takže ji případně zaplatíte znovu vy a všichni daňoví poplatníci.

Komu tohle přijde normální?
Panu ministrovi? Vám?
Mně určitě ne.

Přitom řešení jsou relativně jednoduchá a přátelé pana ministra, plzeňští exekutoři, mu dávno mohli poradit, že stačí například sečíst dluhy jednoho člověka k jednomu věřiteli a vymáhat je za jeden poplatek - nechci, aby exekutoři třeli bídu - ať mají i těch 18 000 za dluhy do 1000 Kč.
Ale inkasovat téměř stonásobek a zničit lidem existenci, to je sprosťárna. A že by stačilo, aby exekutor měl povinnost vybrat pro dlužníka nejvýhodnější řešení dluhu - tj. povinnost povolit třeba mimodražební prodej, pokud je za výhodnou cenu, která pokryje dluh a poplatky.
Dluhy si plaťme, o tom žádná - bez toho nemůže fungovat ekonomika. Ale nemůže ani fungovat, když malé dlužníky budeme doslova ruinovat. Zvláště za situace, kdy tady volně běhají lidé, kteří si nakradli stamiliony - často z veřejných peněz - a nic se jim nestane.

Když jsem psal naposledy na svém blogu o exekutorech (25.2.2011, Zastřel svého exekutora?), navštívila mě poté jedna milá dáma. Prezidentka exekutorské komory paní Tvrdková. Sdělila mi, že uprosila kolegy, kteří mě chtěli za můj blog žalovat. Doufala, že se napravím a budu k exekutorům milejší. No... asi její snaha vyšla vniveč. Na žalobu se těším.

Pokud si problému všimla Karolína Peake z Věcí veřejných, pak jsem rád, že alespoň někdo. Vím, že v této souvislosti připravuje návrhy změn také pan poslanec Filip, předseda KSČM. I jemu dík.
Oba v tomhle bodě budu ze všech sil podporovat (tak jako třeba Petra Gazdíka v případě novely zákona o cizincích).
Až mě za to milí diskutující budete odsuzovat, zkuste se prosím oprostit od nevraživosti ke konkrétním osobám. Kritizujme konkrétní práci a návrhy.

Protože neschopnost domluvit se na obecně prospěšných věcech je jednou z hlavních příčin současného stavu naší země.
Děkuji vám.

Tomio Okamura

Kam dál? Komentáře Tomia Okamury na téma exekucí...