S ostrou kritikou ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila přichází Tomio Okamura, Čech a Japonec, mluvčí a viceprazident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. Co se mu konkrétně nepozdává, to si přečtěte v tomto článku...

V dalším komentáři Čechojaponce Tomia Okamury si můžete přečíst, proč je nespokojený s nejoblíbenějším vládním politikem současnosti...

TomioVláda se opět chystá legalizovat podvody

Ministr spravedlnosti se už podruhé pokouší v Parlamentu prosadit zrušení zákonů, které znemožňují tunelování. Všem milovníků mediálně nejoblíbenějšího ministra říkám s plnou vážností - Jiří Pospíšil a jeho tým se pokouší zlegalizovat rozkrádání firem. A není to poprvé.

O co jde?

V roce 1996 byla Klausova vláda donucena řešit narůstající rozkrádání firem a investičních společností. Přítrž zlatému věku tunelování udělal paragraf 196a obchodního zákoníku z dílny profesora Dědiče. Ten v podstatě uzákonil povinnost oceňovat prodávaný majetek soudem určeným znalcem. A co je důležité - pokud je třeba posudek zfalšovaný a prodej zmanipulovaný, tak se majetek vrací původnímu majiteli. Od té doby už není možné prodat miliardové hodnoty za korunu nebo naopak za bezcenné ruiny platit stamiliony.
Jenže tohle ustanovení zákona je mnohým zlodějům trnem v oku - ono nejde jen o tunelování, ale třeba i o daňové úniky - není možné fiktivními prodeji například snižovat daňovou povinnost. Tenhle paragraf je prostě k vzteku.
Připomenu, že pan Pospíšil spolu se zrušením pojistky proti tunelování prosazoval také maximální legalizaci kradeného majetku i v dalších zákonech v rámci občanského zákoníku - kdy se snažil uzákonit nedotknutelnost i kradeného majetku nabytého takzvaně v dobré víře.
Navrhovaná praxe měla vypadat takto: Jednatel firmy - třeba Budvaru - prodá firmu jiné osobě dejme tomu za dvacet korun. Ten ji v dobré víře koupí. A podle zákona už mu firmu nikdo nevezme - majitelé zcizeného majetku se samozřejmě mohou soudit o náhradu škody s jednatelem. Ten ovšem také v dobré víře může odjet na Bahamy nebo do Mexika. A i kdyby neodjel - kolikpak miliard bychom z takového bílého koně dostali zpět?

Ministr nespravedlnosti

Už před dvěma lety se Jiří Pospíšil pokusil prosadit novelu tohoto obchodního zákoníku - pokoutně - jak jinak. Obešel přitom legislativní radu vlády - její členové by mu tehdy zákon hodili na hlavu. Novela nakonec naštěstí neprošla - dokonce i díky klubu ODS - chvíli před volbami vládní poslanci správně usoudili, že oživit tunelování z devadesátých let není nejlepší prezentace ODS.
Koneckonců stačilo už to, že se Pospíšilovi tehdy podařilo v novele trestního zákona prosadit zrušení účinné lítosti u svědků korupce.
A pozoruhodné je, že u jiných trestných činů účinná lítost platí - jen ta korupce nám z toho vypadla. Staří latiníci říkali Cui bono - komu ku prospěchu a židé zase „po ovoci poznáte je“. Ministra Pospíšila nesuďme podle sympatické vizáže, ale podle práce - a ta je skutečně děsivá. Po celou jeho dlouhou ministerskou kariéru se táhne úporná snaha zlegalizovat krádeže a znemožnit vyšetřování korupce. Žádoucím způsobem dlouhé roky neřeší ani tolik veřejností kritizované soudnictví, kdy například vůbec nejsou adekvátně trestáni soudci za chybné rozsudky, kterými často zkazí lidem nevratně celé životy, či exekutory, jejichž fungování spíše připomíná státem posvěcenou lichvu.
Co nastane, pokud Pospíšilovy návrhy změn v obchodním zákoníku projdou, popsal jeden z nejrenomovanějších znalců obchodního práva JUDr. Petr Čech, který vyučuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy: „To bude teprve peklo, nesrovnatelně horší než to, kterým jsme prošli v 90. letech“.

Jak protlačit tunely

Musím přiznat, že napodruhé šel pan ministr na věc zgruntu - nejprve vyměnil členy legislativní rady vlády a dosadil tam své lidi. Pak navrhl kompletní nový kodex, který nahrazuje stávající obchodní zákoník. V kodexu je tolik nesmyslů a zbytečností, že pravda, nějaká chybějící pojistka proti tunelům je jen třešnička na kočkopsím dortu.
A je také pravda, že nový občanský zákoník v hlouposti, zbytečnosti a nesmyslech zákon korporátní daleko trumfuje.
Pozoruhodné ovšem je, že i když právníci v celé zemi se chytají za hlavu, média a veřejnost stále trpí pocitem, že ten člověk - ministr spravedlnosti - absolutní a nezpochybnitelně právní superpackal, je muž na svém místě.
„Investigativní“ novináři pátrají po kdečem, ale skutečné právní zločiny přímo na ministerstvu spravedlnosti nevidí.
V tomto ohledu se ptám, kdo vlastně řídí pana ministra, protože není možné, aby všechny ty hlouposti byly z jeho hlavy. Byť pravda, jako právník má pověst prachbídnou. A je možné, že kdyby nám pan minstr dovolil nahlédnout do jeho diplomky, asi bychom se divili. I to je důvod, proč ji přes veřejné výzvy zatím nikomu ministr neukázal. Jenže mediální miláček má prostě jinou pozici než spolužáci z Plzně nebo Bárta, Bátora či Dobeš.
Reportáž, kterou natočila TV Nova se svědkyní tvrdící, že diplomku panu ministrovi psali spolužáci, se vedení podařilo úspěšně stopnout.
No jo, fajn a znovu si říkám - komu ku prospěchu? Za tím vším diletantstvím nemusí být zrovna úmysl krást a podvádět. Jenže břídilská a špatná práce ministra právě k těmto koncům vede.
Pan premiér by měl skutečně zvážit, zda mocenské klice z Plzně nenajít jinou, méně společensky nebezpečnou trafiku a poslance prosím snažně - nedopusťte, aby se tady znovu beztrestně kradlo a tunelovalo. Vraťte do zákona pojistku proti tunelování.

Tomio Okamura

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Kam dál? Komentáře Tomia Okamury...

Reklama