Reklama

Vážení ze Žena-in,

obvykle se do článků nezapojuji, ale k tomuto tématu se musím vyjádřit, je to pro mne poděkování mé prababičce.

Žili, byli v jedné vesničce - dva pracovití lidi. Babička a dědeček. Ti měli tři syny. Syny vychovali, oni dospěli a měli své děti. Jejich děti mají už také své děti, a tak to jde stále dál.

Ti dva pracovití lidé byli můj pradědeček a prababička Cohornovi. A dali základ naší velké rodině.

Babička s dědečkem už jsou na "onom" světě. Dříve jsme se scházeli u nich doma k různým příležitostem: Vánoce, Velikonoce, svátky, narozeniny ... vždy ale na etapy, neboť nás je už opravdu hodně.

Po jejich smrti už jsme se moc nenavštěvovali. Potkávali jsme se na vesnici, občas prohodili pár slov, co je nového... a život šel dál.

Pak jednoho z bratranců napadlo, že by bylo hezké, kdybychom se zase všichni sešli. Pobavíme se a dozvíme se nové informace. Jelikož nás je moc, zapůjčíme si vždy na jedno sobotní odpoledne v roce od místních hasičů jejich klubovnu a tam pořádáme sraz. TÍM

Každá rodina něco napeče, udělají se jednohubky, obložené mísy a pro ději samozřejmě dobrůtky. Dobré pití nesmí chybět a zlatý hřeb večera je vždy nějaké výborně připravné maso. Všeho je vždy dost.

Byl to výborný nápad. Jednou ročně se sejdeme, povídáme si a dobře se bavíme. Děti si spolu hrají a také si to užijí.

Loňským rokem přibyla i tombola. Opravdu se nasmějeme a nejen já jsem ráda, že jsem mezi "svými". 
Doufám, že se naše setkání stalo už tradicí a už se těším na další příjemně strávené odpoledne.

Myslím, že když se na nás babička  "shora" dívá, že se usmívá.

Děkuji Pavla


Milá Pavlo,
děkuji Vám za příspěvek, ze kterého je poznat, jak moc jste ráda, že se Vaše rodina schází. Důležité je, že jste k sobě opět všichni našli cestu a z toho by měla Vaše prababička tu největší radost.

A jak je to u vás, ženy-in? Také pořádáte rodinné oslavy? Nebo se k tomu stále pouze odhodláváte? Napište nám na adresu: redakce@zena-in.cz