Magie

Tomáš Pelich: Kolik času nám opravdu zbývá na myšlení?

Tomáš Pelich je člověk, kterého jen tak nepřehlédnete. Měří skoro dva metry a v ramenou to má podobně. Působí dojmem člověka z jiného světa a asi jím i trochu je. Je to učitel bojových umění, buddhista, hledač pravdy, pokladů lidské duše i nekonečného klidu.

S rodinou žije v Letech. V blízkém okolí o něm lidé říkají, jo to je ten samuraj... Je mi potěšením, že je to můj kamarád. Nedávno, když jsem se ho ptala, jestli ví, že ho okolí vnímá trochu jako blázna, se širokým úsměvem mi odpověděl: „Ano a jsem tomu rád.“

pelich

Jak dlouho jsi učil sebeobranu a jak dlouho jsi se učil ty sám ?
Sebeobranu v Letech jsme s mojí ženou učili zhruba 14 let, přesně si to už nepamatuji.

Bylo to krásné období, které jsme si, troufám si říct, užívali všichni. Co se týče mého vlastního zdokonalování, tak to nekončí nikdy. Jen má teď maličko odlišný charakter.

Když jednou začnete cvičit bojové umění, tak časem začnete vidět principy bojových strategií úplně ve všem. Je úplně jedno, jestli vám chce někdo dát pár facek, anebo vás někdo svými precizně nastudovanými obchodními postupy chce nalákat do některé z půjček nebo prodat vám zboží, které nepotřebujete.

Čtěte také:

 

Jak se stane, že učitel bojových umění s tak náročným výcvikem a průpravou odloží svoji činnost na hřebík a vyjde uplně jiným směrem?
Trénování dětí jsem ukončil z několika důvodů. Potřebuji se dát malinko dohromady zdravotně a také bych se rád věnoval intenzivněji duchovním cvičením a celkovému pročištění organismu. S tím souvisejí dlouhodobější půsty a tím pádem i méně energie. Snažím se zjemnit svoji energii. Nedařilo se mi to s Pekiti tirsia kali skloubit dohromady. Tím nechci říct, že by to v jiných stylech nešlo. Například Tchai Chi nebo Aikidó v sobě tento typ energie mají. Ale Pekiti tirsia kali chce úplně jiný mentální přístup. V podstatě se od bojového umění až tak nevzdaluji. Zenové meditace s ním velice úzce souvisejí, zklidňují mysl a tříbí smysly. Neboť je to právě lidská mysl, která je tou nejmocnější zbraní a oporou v boji se vším, co se nám nelíbí a proti čemu brbláme. Zklidněná mysl člověka je to, čeho se mocní tohoto světa tolik obávají. Podívejte se, na co se klade důraz ve sdělovacích prostředcích. Různé formy zábavy, sport, žebříčky zpěváků populární hudby a rozličné pokusy, jak uspořádat lidskou společnost, a pokud to je někomu málo, tak se může podívat na nepřeberné množství kauz, které barvitě líčí, jak se nám tyto pokusy nedaří. Přitom návody by tu byly. Křesťanství, buddhismus, indiánské kultury řešení znají, ale zřejmě tu není dost „in“ pro člověka 21. století.  Pro začátek úplně stačí meditacemi zpomalit své životní tempo pomocí Šikan-taza (pouze sedět) nebo jako v Tchi kungu stát strom. Prostě se vědomě zastavit na tom úprku odnikud nikam a chviličku pozorovat v jakém chvatu a nesoustředěnosti děláme různá závažná rozhodnutí – koho volíme ve volbách, čím se necháme očkovat, co jíme my a co dáváme našim dětem a co všechno jsme ochotni považovat za normální.

Ti, co rozhodují o našich životech, nechtějí, abychom byli schopní si tyto otázky klást, a nedej bože, abychom na ně nacházeli odpovědi. Dnes už nás až na pár výjimek nemusí držet za ostnatými dráty železné opony. Stačí nám předhodit ZÁBAVU. Kdo vede Ligu mistrů?! Kdo bude letos Zlatý slavík?! Kdo bude vítěz Superstar?! Zvyšování ceny ropy! Změny daňových poplatků! Když budete chtít tyto věci sledovat, kolik času vám zbude na MYŠLENÍ?!

Zprávy z domova i ze světa mají vzbudit v lidech beznaděj. A nic nepomůže, že si můžeme přečíst na dveřích některých aut nápis POMÁHAT A CHRÁNIT. Vše postupně a nenápadně směřuje k nastolení NOVÉHO SVĚTOVÉHO ŘÁDU, který, když si nedáme pozor, sami začneme chtít!! Je chybou delegovat rozhodování za sebe sama na kohokoliv jiného. V každém z nás je Kristus a v každém z nás je Buddha a máme k nim kdykoliv přístup. A to bez prostředníků! Ve světle těchto myšlenek se mi jeví trénovat techniky sebeobrany jako nedostatečné. Boj, který budou muset naše děti podstoupit, bude mít jiný charakter, než na jaký jsem je připravoval. Necítím se oprávněný vést kohokoliv po duchovní cestě, a proto jsem skončil a předal jsem oddíl kamarádovi

Kdy přišlo to konečné rozhodnutí?
Koncem září jsem měl opět možnost cvičit na semináři Pekiti Tirsia Kali pod vedením Tuhona Uli Weidla z Německa. Je přímým žákem Grand Tuhona Leo Gae z Filipín, odkud toto bojové umění zaměřené na boj s tyčí, nožem a holýma rukama pochází. S Ulim jsem se setkal už mockrát, jeho ovládání zbraní i taktika jsou brilantní, ale tentokrát mě zaujala jiná věc. Kladl důraz na to, jak ve vypjaté situaci, která graduje mezi vámi a potencionálním agresorem, zaujmout takový postoj, který je smířlivý, neagresivní. I když už situace vyžaduje velkou obezřetnost, tak drobné detaily ve vaší mimice, pozice rukou či rozkročený postoj mohou, byť i podvědomě, u útočníka vyvolat pocit, že má zaútočit, i když by to původně třeba neudělal. Dát oběma do poslední chvíle šanci. Ve tváři mít lehký úsměv, ne příliš nahlas konverzovat, nemít příliš rozkročené nohy, jakoby v bojovém gardu, ruce mít jen o málo výš, než je má útočník, a otevřenými dlaněmi směrem k němu. Tuto pozici jsme trénovali s tím, že celé tělo muselo být velice uvolněné. Nemyslím tím uvolnění předstírat, ale doopravdy mít svaly tak v klidu, aby to protivníka přesvědčilo, že mu od nás nehrozí žádné nebezpečí. Tento moment je zásadní! Všichni v oddíle máme nadrilováno množství rozličných technik, jak zpracovávat víceméně instinktivně různé typy útoků. Vždy předpokládáme, že útok může být veden ozbrojeným protivníkem, a tak k tomu i přistupujeme. To, co bylo letos nové, je to, že jsme drilovali své reakce na útok z naprosto relaxované pozice (která měla svá pravidla, ale základ bylo uvolnění). Na razanci zásahu nebylo poznat, že bychom něco podcenili, a přitom celkový dojem jak pro útočníka, tak případné svědky incidentu, byl diametrálně odlišný. Na první pohled bylo jasné, kdo chce boj, a kdo ne. Protože v kali bojujeme s otevřenou dlaní, bylo to v podstatě přirozené. V boji proti ozbrojenému člověku nemá smysl zavřít ruku v pěst a rozdávat rány a na oplátku inkasovat řezné či bodné zranění. Jen otevřená ruka je schopna dostat protivníka pod kontrolu (více na stránkách www.pekititirsiakali.cz). Praxe a zkušenosti našeho učitele jsou obrovské, a proto vše, co říká, má velkou váhu. Jsem moc rád, že kladl tak velký důraz na to, jak to udělat, abychom nemuseli bojovat. Když spolu dvě lidské bytosti bojují, poražení bývají oba (ómitakuye oyasin = všichni jsme bratři).  

 Máš představu, kam směřuješ? Co je tvým životním cílem?
Cíle do budoucna? Nad tím se musím vážně zamyslet. Většinu toho, co jsem si přál, už mám. Nikdy jsem nepatřil k lidem, kteří opovrhují jinými bojovými styly, a tak mám řadu přátel ze širokého spektra bojového umění, které v ČR existuje, a měl jsem možnost cvičit s řadou skvělých zahraničních učitelů. To platí i v oblasti víry a duchovního hledání. Respekt vůči ostatním je základem porozumění. Chci být dobrým manželem a tátou všem mým „zatím“ třem skvělým dětem. Chci nadále budovat japonskou zahradu a snad se na ty pravé skvosty japonské zahradní architektury i jednoho dne podívat. Velice rád bych strávil 10 či více dní ve tmě a tichu při meditacích a časem absolvoval s Henri Monfortem přechod na pránu. To mi připomnělo jeden vtip. „Nic nerozesměje Boha víc, než když mu řeknete, jaké máte plány.“ Tak snad se teď nepopadá příliš za břicho, ale jen tak lehce se usmívá pod fousy.

   
07.11.2013 - Magie - autor: Klaudie Lišková

Komentáře:

  1. [4] Tempa Gyatso [*]

    Ahoj Gerdo, reaguji na tvůj dotaz. Do konfliktu jsem se na ulici dostal několikrát. Je třeba dodat, že to nikdy nebylo nutné. Ani právně by mi to neprošlo, protože mi nehrozilo bezprostřední fyzické napadení. Spíš jsem se vložil do konfliktu někoho jiného. Vadilo mi, že se skinheadi naváželi do kluka, který šel s holkou z tanečních. Nutili ho heilovat a jemu se do toho nechtělo, tak schytal pár facek. Dodnes má doma baseballovou pálku, kterou jsem si vzal jako "suvenýr". Ostatní situace byly podobné. Dnes už mnohem více věřím tomu, co jsem se naučil, a tak bych se těch mládenců nejdříve nespíš zeptal, jestli toho nechtějí nechat. Ale z taktického hlediska bylo mnohem bezpečnější nastoupit do nich bez jediného slova. Mnohem zajímavější situace vznikaly, když jsem měl školu sebeobrany. Občas se tam objevili lidé, kteří také někde něco cvičili a ke mně se nepřišli nic nového naučit, ale prověřit mé schopnosti. V těchto případech jsem na výběr neměl a musel jsem hájit čest školy. S pozdravem Tom.

    superkarma: 0 10.11.2013, 17:18:26
  2. avatar
    [3] mmysulka [*]

    zajímavý článek

    superkarma: 0 07.11.2013, 22:21:34
  3. [2] kutilka [*]

    ZajímavéSml22 já se nějakou náhodou dostala ke čtení knížek zabývajících se zákonem přitažlivosti, využíváním energií, poitivním myšlením apod. No a v současné době chodím na kurs cvičení čchi-kung. Musím říct, že mi to opravdu pomáhá v dnešním světě, zdaleka nejsem tak daleko jako tento muž, ale každý krok tímto směrem je dobrý. Systém chce, abychom na něm byli nekompromisně závislí a to já nechci. Doufám, že se k nezávislosti někdy dopracuju. Jo a první krok byl -o půl osmé vypínám televizi, protože když se zamyslíte, co nám podává naše nejmenovaná televize - jedna negativní zpráva za druhou, výjimečně zpráva o tom, jak jsou lidé hodní a někomu pomohli, ale pozor!!! "Naše televize vás jako první informovala o tom, že..." Takže pak z toho vyleze spíš oslava oné televizní stanice, než hodných lidí...

    superkarma: 1 07.11.2013, 07:32:46
  4. avatar
    [1] gerda [*]

    Zajímavý pán. Určitě radí dobře, jen nevím, jestli má běžný člověk šanci rady využít. A taky by mě zajímalo, jestli se tento učitel bojových umění dostal do skutečného konfliktu, a jak tento dopadl.Sml58

    superkarma: 0 07.11.2013, 06:00:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie