Měla jsem cestu do Plzně a tak mě napadlo, že bych vás mohla vzít do míst, kam se jen tak někdo nedostane. Do skladu divadelních kostýmů, tzv. fundusu, kam se odkládají kostýmy ze stažených inscenací.

Holky, to je hadrů, co? Těch barev, materiálů, střihů a fantasmagorií, které si navymýšleli jednotliví kostýmní výtvarníci.

Fundusy doslova miluji a někdy je mi líto, že některé kostýmy nespatří světla divadelních reflektorů mnoho let, možná už nikdy. A tolik dalo práce, než je někdo vymyslel, nakreslil, ušil, než do nich herci skrze své role vdechli život. Kolik potu a slzí a krve se do nich vsáklo, ať už těch fiktivních, nebo pravých. I to se občas stává.

saty

Divadelní kostým je samostatná výtvarná kategorie, která žije jen v souvislosti s divadelní hrou. Ale proč ji někdy z té hry „nevytrhnout“ a nezkusit ji prezentovat jako módu? Vždyť některé modely haute couture si těmi bláznivě divadelnímu kousky v ničem nezadají.

Řekla jsem si, že bych to mohla zkusit. Vyberu pár kousků, které jsem sama navrhla, a zkusím jim alespoň na chvilku vrátit život. Jste pro?

dvojka

Napište mi, jestli by vás to zajímalo, nebo to považujete za samožerský počin Dany Haklové.

Nebojte se, kritiku snesu.

Reklama