Vztahy

Toho večera byl brácha poněkud neklidný...


Jako malá holka jsem se bála snad všeho. Pavouků, hadů, myší, brouků… Ječela jsem jak Viktorka, jen jsem něco takového viděla. Občas se nám doma na záchodě objevil takový strašně velký pavouk. A to byla skutečná hrůza, protože když nebyl zrovna po ruce někdo, kdo by toho vetřelce zlikvidoval, byla jsem ochotná nechat si vyvalit bok. Za nic na světě bych se tam neusadila ve společnosti toho odporného monstra!

 

V čem jsem ale bývala skutečně nepřekonatelná, byly detektivky. Žádné horory a podobné příšernosti, ty se tehdy v televizi vůbec nevysílaly. K tomu, abych měla narušený klidný spánek, mi stačilo zhlédnutí kriminálky, kde byla třeba jen jedna naznačující vraždící scéna.

 

Byla jsem nepoučitelná. Věděla jsem, že se pak budu bát, ale vždycky jsem se dívala. Po celou dobu to bylo celkem v pohodě... až do chvíle, kdy film skončil a já jsem potřebovala jít na WC. Hypnotizovala jsem tmavou, zhasnutou předsíň, do které jsem musela vstoupit a zaboha se nemohla přinutit tam vkročit.

 

„Brácha. Pojď se mnou.“ Starší bratr je přece jen starší bratr a ve svých dvanácti letech jsem v něm ctila velkého ochránce.

 

„Prosím tě, nevyváděj. Nic tam není,“ zmrazil mě z výše svých čtrnácti let.

 

„Ale já se bojím. Co když tam na mě něco vybafne?“ Moje fantazie, rozjitřená filmem až k prasknutí, jela na plné obrátky. Hlavou se mi honily všelijaké příšery, psychopati s kudlou, vlkodlaci…

 

„Ježíšmarjá, tak proč na ty filmy čumíš, když seš pak podělaná!“ Zlatý bráška. Otráveně se zvednul, doprovodil mě až ke dveřím toalety a vyčkal, až došumí proud…. Pak si odtrpěl další minutku před koupelnou.

 

„Musíš se mnou ještě do pokoje,“ zamžikala jsem očičkama, protože jsem se bála, že mu role osobního strážce začne být obtížná. Potřebovala jsem totiž, aby se kouknul ještě pod postel.

 

„Tak pojď, ty posero.“
Rozsvítil, přilehl a důkladně prošmejdil prostor pod válendou.

 

„Nic tam není.“ Samozřejmě, že tam nic nemohlo být... ale stejně, co kdyby!

 

„Ještě se prosím tě koukni do skříně,“ zaškemrala jsem naposledy. Protočily se mu panenky. „Seš strašná.“

Postupem času jsme již byli sehraná dvojka. Skončil film, zvedla jsem se, zároveň se mnou i bráška a absolvovali jsme naše kolečko – záchod, koupelna, pokoj, válenda, skříň….

 

Jednou mě ale vyděsil přímo k smrti on sám. Pravděpodobně toho večera trpěl nějakým obzvlášť silným záchvatem puberty, jinak si to prostě vysvětlit nedokážu.

V televizi dávali příběh majora Zemana s názvem Studna. Uáááá! Pamatujete? „Toho večera byl otec poněkud neklidný…“ Konsternovaně jsem zírala na obrazovku a s děsem v očích pozorovala tu šílenou postavu, kymácející se ze strany na stranu se sekerkou v ruce. Přízračnost celé scény ještě podtrhovaly vlasy, přilepené krví na ostří onoho nástroje.

 

Seriál skončil…. Bylo dokonáno i naše společné kolečko WC, koupelna, válenda…. A já jsem usínala poněkud rozechvěleji než jindy. Do hlavy se mi neustále vracely ty hrůzostrašné výjevy…. Konečně jsem usnula neklidným, trhaným spánkem. Co chvíli jsem se opět probouzela. Nervy jsem zkrátka měla pořádně rozjitřené.

 

V jednu chvíli jsem se opět probudila, otevřela oči…..a začala jsem křičet. Teda – pokoušela jsem se křičet, ale nebyla jsem schopná vydat ze sebe ani hlásek. Jen jsem naprázdno otvírala ústa, srdce jsem doslova cítila až v krku a troufnu si tvrdit, že mi hrůzou stály i vlasy na hlavě.

Před mou postelí se totiž ze strany na stranu kymácela postava a šíleně se pochechtávala!

 

Krve by se ve mně nedořezal! Trvalo to sice jen malou chvilinku, než jsem si uvědomila, že to není starý Brůna, ale můj bratr, ale i tak jsem si málem nadělala do kalhotek.

 

Řeknu vám... taková kravinka, viďte? A i teď, po třiceti letech, když si na to vzpomenu, znovu se mi vybaví ten obrovský děs a strach.

A brácha? Co myslíte? Ten se tehdy smál, až se za břicho popadal, jakej bezva fór se mu povedl! A já jsem z toho měla málem smrt! 

 

 

   
21.07.2005 - Láska a vztahy - autor: Jaroslava Machálková

Komentáře:

  1. [28] rozina [*]

    To kolečko, záchod, koupelna, skříň a pod postel moc dobře znám !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Há, há, há, ale jo vo tom to je. Super !

    superkarma: 0 21.07.2005, 15:00:41
  2. avatar
    [26] bookcase [*]

    Taky miluju Studnu a Mimikry - bič boží nemá chybu, měla jsem ho i v mp3. Bála jsem se u Texaského masakru, pak jsem nechtěla jít ani na záchod. Taky mě mrazilo u Telefonní budky, hlavně ke konci. Jo a "Sjůůůzn, Sjůůůzn" taky hodně letěla, pak jsme se s holkama ve škole v přírodě navzájem škrtili ručníkama a řvali u toho Sjůůzn

    superkarma: 0 21.07.2005, 13:40:27
  3. avatar
    [25] Meander [*]

    jusnina: No to jsi mi ale připomněla věc! Dneska spím v autě, a to nejsem ani houslistka ani Sjůůůůzn.

    superkarma: 0 21.07.2005, 13:37:23
  4. avatar
    [24] Lhasa [*]

    Nyotaimori: Švankmajer je šílený pako

    Merylkoooo

    superkarma: 0 21.07.2005, 13:25:00
  5. avatar
    [22] *modrá [*]

    jusnina: jó, Sjůůůzn si taky dobře pamatuju

    superkarma: 0 21.07.2005, 13:08:49
  6. avatar
    [20] Meander [*]

    Nyotaimori: Taky jsi měla stíhy ze Švankmajerovy Alenky?

    superkarma: 0 21.07.2005, 11:58:23
  7. avatar
    [16] Meander [*]

    Pardon, mě...

    superkarma: 0 21.07.2005, 11:26:36
  8. avatar
    [15] Meander [*]

    Mně vyděsil k smrti prehistorický horor Návrat živoucí smrti. Sušila jsem si v okně halenku, v noci jsem se probudila a málem jsem umřela hrůzou.

    superkarma: 0 21.07.2005, 11:26:14
  9. avatar
    [14] Zuzča [*]

    Od té doby, co jsem viděla Texaský masakr motorovou pilou nechodím do sklepa
    A v pátek jsme byli v kině na Válka světů a si stěžoval, že jsem mu zlomila ruku na 3x

    superkarma: 0 21.07.2005, 11:24:38
  10. avatar
    [13] vlcice [*]

    Studna je jediný díl, který si z Majora Zemana pamatuju. Děs a hrůza! Když jsem to viděla poprvé, tak mi bylo snad 10. Byl to vlastně můj první horor.

    superkarma: 0 21.07.2005, 11:24:28
  11. avatar
    [12] catcat [*]

    Jo a taky jsem se hrozně bála u toho dílu Zemana, jak v tom blázinci měnili lidi za esesáky! To takhle naši jednbou večer o
    dešli pryč a zakázali nám s bráchou koukat se natelevizi, že máme jít spát. No pochopitelně, že televize zapnutá byla, ale my s bráchou (o 4 roky mladší) jsme se krčili za křeslem a chvílema jsme si schovávali hlavu po přehoz toho křesla. A nejhorší na tom bylo, že jsme se s tím ohromným strachem nemohli svěřit posléze našim, neb, jsme měli v tu dobu spinkat jak andělíčci...

    superkarma: 0 21.07.2005, 11:18:08
  12. avatar
    [10] xantypa [*]

    studnu jsem videla cca pred pul rokem a nikdy vice zdalo se mi o tom jeste minimalne mesic neze by to bylo stradsidelny ale desne to pusobi na psychiku jete ted kdyz si na to vzpomenu tak brrrrrrrr

    superkarma: 0 21.07.2005, 11:15:33
  13. avatar
    [9] zuzinka [*]

    Ze Studny mám také mražení v zádech.

    superkarma: 0 21.07.2005, 11:14:31
  14. avatar
    [7] kemy [*]

    superkarma: 0 21.07.2005, 10:54:15
  15. avatar
    [6] Lenika [*]

    super sehraná dvojka. Já se pod postel dívám ještě teď (ve 26ti letech)

    superkarma: 0 21.07.2005, 10:44:56
  16. avatar
    [5] gerda [*]

    jó Studna, to se tvůrcům povedlo! Jsem pamětník ale zaznamenávám, že i při reprízách o hodně let později dokáže tenhle díl postrašit další a další generace. U nás ve škole v době, kdy to šlo, se o přestávkách mezi lavicemi kymácely postavy pubertálních jinochů, kteří se snažili imitovat šílenou postavu z Majora Zemana. Ony ani ty vypoulené oči nebohého syna, který se drápal nahoru ze dna studny, nebyly marné...

    superkarma: 0 21.07.2005, 10:43:53
  17. avatar
    [1] Žábina [*]

    krásný úplně to vidím

    superkarma: 0 21.07.2005, 10:39:42

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme