Docela nedávno jsem tu četla jakýsi příběh o milostném trojúhelníku a celkem mě to zaujalo, protože jsem spatřovala trochu podobné rysy se svojí sestřenicí, která se sice nezbláznila, ale zblbla podle mě taky docela slušně a nikdo nemá páru, co se ještě bude dít.

Je to asi tři roky, kdy začínala chodit s Tomášem. Tomáš se o ni snažil nějakou dobu (tady ta podobnost), nakonec ji tedy uhnal. Asi po čtrnácti dnech sestřenka Petra potkala Pavla (na nějaké konferenci, jsou oba lesní inženýři). Pavel byl ten On. Vášeň vypukla jak požár, asi měsíc chodila tak nějak s oběma, ale Pavel byl zadaný a nehodlal se rozejít, takže Petra nakonec zůstala s Tomášem.

Chodili spolu dva roky a hádejte, co se nestalo. Potkala zase Pavla. Zase na konferenci. Začalo znovu hořet a s Petrou začalo být k nevydržení. Jenže tentokrát byl Pavel nezadaný a Tomáš měl prostě smůlu. Myslím, že dodneška netuší, co se to tenkrát stalo. Tenkrát přesně před rokem.

Patra s Pavlem jsou spolu od loňských Vánoc, v lednu začali mluvit o svatbě. To už jsme si ťukali na čelo, ale to byl teprve začátek. Ukázalo se, že Pavel je sice vášnivý, ale má taky velmi „důkladnou“ maminku, která mu vysvětluje, jak důležitá je pro něj rodina. Budoucí tchyně také přesně ví, jak má vypadat svatba, která bude v únoru. Věděla to hned. Celá naše rodina se děsí, ale Petra je neskutečně zamilovaná a nechce nic slyšet.

Ač jsou oba z Prahy, ani jeden v ní nechce bydlet, což by se asi dalo s jejich specializací pochopit. Horší je, že mají dojem (tedy hlavně naše Péťa), že láska hory přenáší. Rozhodli se postavit si domeček. Někde mimo Prahu. Každý dělá někde jinde, v lese, kde mají přes část týdne ubytování, ale společný podnájem v Praze si na tu část týdne, kdy jsou spolu, pořizovat nechtějí. Kdyby platili podnájem, nezbude jim na stavění domku, na který právě koupili parcelu.

Vyřešili to bydlením u Pavlovy maminky, což je podle vyprávění docela soda, ale Petře to nevadí. Vášeň plane dál, jen z Pavla se vyklubal tak trochu nekňuba, který čeká, jak se rozhodne maminka, nebo Petra (obávám se, že Petra skutečně až na druhém místě). Jeho mamince to ale i tak vadí - přišla o suverenitu v Pavlíkově životě, a to se zřejmě neodpouští.

Petra ale žene věci dál. Na jaře se má začít stavět, jenže ona má pocit, že už včera bylo pozdě na početí potomka. Je jí šestadvacet, mohla by už mít rozum, ale jak se zdá, i když je to normálně chytrá holka, v tomhle směru úplně zblbla. Sice se jí snažíme vysvětlit, že dítě se staví daleko rychleji než dům, ale nechce nic slyšet. Už teď je pozdě! A Pavel chodí a upírá na ni zamilované psí oči. Ona na něj také.

Uznejte, že tohle je příběh, nad kterým zůstává rozum stát. Valí na sebe jednu zatěžkávací zkoušku za druhou a přitom nemají vůbec žádnou jistotu, že to bude fungovat - zatím jejich společné víkendy u budoucí tchýně nemůžu brát jako plnohodnotné soužití. Ony asi vyšly i daleko divočejší vztahy, jen mně (a nejen mně) to přijde trochu přitažené za vlasy, zvláště v dnešní době.

Proto bych ráda slyšela váš názor, možná jsem ta hloupá a do sebe zahleděná já a nepřeju sestřence její štěstí. Jenže já mám neodbytný pocit, že se po hlavě řítí do pěkného průšvihu.

Helena

Reklama