Dobré ráno, vážená redakce,

rozhodla jsem se Vám napsat pár řádků o mně a mojí sestře.

Je mezi námi věkový rozdíl 6 let, jsme každá vdaná a máme svou rodinu, a i když ve spoustě sourozeneckých případů nehraje věk žádnou roli, u nás bohužel ano... a nejen věk.

Jsme každá jiná, a to hlavně v názorech, tudíž se skoro nikdy neshodneme, protože i když já mám snahu o věcech mluvit a vždycky jsem svou sestru brala jako starší a zkušenější, ona mi pokaždé dala najevo, že jsem jen ta „mladší". Mockrát jsem čekala na to, že třeba zavolá a řekne:  Přijď na kafe," ale nic takového se nikdy nestalo.
Jako dítě jsem si myslela, že se to jednou změní, neboť jsem pořád toužila po spřízněné duši, a kdo jiný by jí měl být, než sourozenec, ale nezměnilo se nic. Záviděla jsem všem ostatním sourozencům, jak se spikávají proti rodičům (samozřejmě v dobrém) nebo vymýšlejí společné dárky pro rodiče, ale to jsem bohužel nepoznala. Zájem byl jen z jedné strany.

Druhý náš problém byl tatínek, který  údajně" mezi námi dělal rozdíly. Já jsem ta mladší a rozmazlenější a sestra je ta  černá ovce" rodiny, neboť odešla v 16 letech z domova za svým budoucím manželem, který v té době hodně pil a dával peníze do automatů, s čímž se asi táta, pravda, nikdy nemohl smířit. V tu chvíli ho sestra odsoudila, že táta nechtěl, aby u nás bydleli, a zanevřela na celou rodinu. Nicméně pro ně dělal hodně v začátcích jejich bydlení, ale to už si sestra s odstupem času „nepamatuje“.

Dnes už jsem dospělá a vidím, že chyba byla na obou stranách. Nedokázali se spolu domluvit a vždy se jen hádali, protože ségra má vždy ve všem pravdu, ze které neustoupí ,a já jsem teď v pozici svého tatínka, neboť se se sestrou po jeho smrti nedokážu domluvit také.

Nemohu tento příběh vyprávět celý, ale vím jen to, že celý život toto trápí naši mamku. Moc mě mrzí, že vztah mezi nami nedokážu žádným způsobem změnit, i když bych chtěla, a začínám se pomalu po naší poslední neshodě sžívat s tím, že nikdy to lepší nebude.

Nikdy však nesmažu ze své hlavy její obvyklou větu: „Tohle mu nikdy neodpustím, nebo tohle jí nikdy neodpustím...“

Měla by se někdy zamyslet nad tím, zda někdy někdo odpustí její chování jí samé.

Přeju Vám všem krásný den a děkuji za toto téma, na které jsem ze sebe mohla vypsat pár pocitů.

Krásný den
Lightblue


Také děkujeme za přínosný článek.

Snad se Vaše vztahy se sestrou někdy zlepší, i když možná ne - ochota musí totiž být na obou stranách, takže když sestra nechce...

redakce@zena-in.cz

Reklama