Každá z vás, milých čtenářek, to jistě zná. Jdete po ulici nebo čekáte na výtah, a v tom se objeví  on – Váš sexy soused. Nezáleží na tom, jestli bydlí o dvě patra výš nebo o tři domy dál, prostě je tam, bydlí tam a... s největší pravděpodobností je zadaný! Protože každý sexy soused, nepočítám-li Mika ze Zoufalých manželek, je zadaný. Tak praví zákon schválnosti.

 

Tajně jej vyhlížíte z okna, a jestli patříte k těm vyvoleným, vidíte do jeho domácnosti, čehož samozřejmě při každé možné příležitosti využíváte. Obličej přitisknutý ke sklu - připadáte si děsně nenápadná - a vyčkáváte, až ho konečně spatříte. Nedivte se potom, že Vaše okna potřebují umýt poněkud častěji, než je obvyklé, když na ně tisknete svůj umaštěný obličej a popřípadě slintáte.

 

Je důvodem, proč se šlechtíte pokaždé, když jdete s odpadky, nebo jen do sámošky pro rohlíky. Okolí Vás za to může považovat za fifleny, ale v tom případě bych se zde opět ráda odvolala na již zmíněný zákon schválnosti, který, jak samy určitě víte, platí vždy a všude a udeří, když to nejméně očekáváte! Můžete se tudíž nalíčit a učesat pokaždé, když opustíte domov, a jednou, jedinkrát už se Vám prostě nechce, a hned na prvním rohu na něj narazíte. Blíží se k Vám a Vy přemýšlíte, kam se rychle schovat. Máte na sobě vytahané kalhoty, které nejspíš přežily ještě první republiku, a vlasy jako sčísnuté elektrickým proudem. Snažíte se rychle schovat za teňounkou břízu, která je poblíž, a v naději, že zde fyzikální zákony neplatí, doufáte, že si Vás nevšimne, ale to už se na Vás směje tím svým neodolatelným úsměvem a pozdraví. Jediné, na co se zmůžete je: „Ahoj,“ pronesené stylem koktající opice s Downovým syndromem a pak už jen s otevřenou pusou sledujete, jak se ten jeho sexy zadek vzdaluje z obzoru. Pomalu Vám začnou docházet souvislosti. Děsné vlasy, zoufalé oblečení a on, jako vždy vypadající naprosto úžasně. Obrátíte se zpět ke své dobré přítelkyni bříze a začnete do ní mlátit hlavou s otázkou: „Proč?! Bože proč?!” Podíváte se na své odpudivé kalhoty a vybaví se Vám všechny ty přiléhavé šatičky, visící u Vás ve skříni a čekající na tuto právě propáslou příležitost... a zvýšíte frekvenci bouchání hlavou o chudinku břízu.  

 

I já mám takového souseda, zadaného souseda. Známe se od gymnázia a dokonce mě jednou pozval na návštěvu, ale musím Vás zklamat, nic z toho bohužel nebylo. Jezdí si v drahém autě a chodí s prsatou blondýnkou, čímž se mé šance značně zredukovaly.

 

Nedávno se to ale stalo! Uslyšela jsem zapípnutí mobilu, ohlašující, že mi přišla sms. Zvuk, který zase tak často neslýchávám, takže zvědava, kdo mi píše, jsem se doslova vrhla na svůj véčkový mobil a div ho nedočkavostí nevypáčila. Ano, byl to on! Pozval mě k sobě na návštěvu, popovídat si, kouknout na film, znáte to. Rychle jsem běžela do koupelny a popadla žiletku. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a musela se sama nad sebou zasmát. „Má přece krásnou přítelkyni, a já nejsem potvora.” Ale i tak ve vzduchu viselo ono: „Co kdyby,” a já se tím řídila a upravila se jako na rande. Téměř s dvacetiminutovým zpožděním jsem konečně zazvonila na zvonek. Vzhledem k tomu, že jsou naše domy od sebe vzdáleny pouhých pár metrů, se zpoždění dvacet minut muže jevit jako nemožné, ale Vy, milé čtenářky, mne jistě chápete. Holt, když jde o důležité rande, přípravy zaberou spoustu času. Ale jak se říká: „Přesnost je zloděj času.” Otevřel mi dveře a pozval dál. Vyšli jsme do prvního patra a sedli si na gauč v jakémsi televizním salonku. Ale o sledování televize to určitě nebylo a netrvalo to dlouho a byla jsem svlečená a on taky. Doopravdy to v plánu nebylo, ani nevím, jak se to vlastně seběhlo, a jaktože jsem k tomu svolila... ale stálo to za to! A když jsme se loučili, tak jsme se usmáli a pronesli: „Jen kvůli dobrým sousedským vztahům.”

Reklama