Se svou tchyní nebydlí, přesto je to právě ona, kdo rozhoduje o dění v jejich domácnosti. Zdeněk (37) ale moc dobře ví, že na vině není ona. Jeho manželka je totiž na radách své maminky doslova závislá.

„Zpočátku jsem si říkal, jak je super, že spolu mají ty dvě skvělý vztah. Spíše takový kamarádský. Chodily spolu nakupovat, zašly na oběd, to já s našima nikdy moc nepoznal. Jenže časem mi začalo docházet, že to žádná výhra nebude,“ vypráví Zdeněk s tím, že ale rozhodně nejde o klasický model, kdy tchyně dochází na neplánované návštěvy a celou rodinu komanduje.

mum

„Celé je to Lucčina chyba. Tedy mé manželky. Nedokáže totiž udělat jediné rozhodnutí sama. A co víc, nedá ani na mě! Jakmile tedy něco řešíme, hned volá o radu mamince. Protože: Ona má přece hodně zkušeností a rozhodně to bude vědět líp, než my dva… Jenže nejde přitom jen výběr o nové postele nebo zařízení obýváku,“ rozčiluje se Zdeněk, který už má pocit, že jeho tchyně ví o každém jejich kroku.

„Někdy jsou to naprosté prkotiny. Probírá s ní, co a kde nakoupit, co vařit, na co jít do kina... Jindy jde ale o zásadní věci, které bychom si měli rozhodnout my sami! Řešila s maminkou třeba i to, jestli mám být u porodu, jak pojmenovat naše dítě, kam jet na dovolenou. Nedivil bych se ani, že její matka kdysi rozhodla také o tom, že si má vzít právě mě! Chápu, že se dcery s matkami radí o nejrůznějších věcech. Jenže pro mou ženu mají daleko větší váhu, než moje názory!“ tvrdí Zdeněk. Nejednou se mu totiž stalo, že jeho rozhodnutí musela posvětit právě tchyně.

„Věčně od Lucky slyším, co by maminka udělala tak, či onak, nebo že se jí musíme zeptat na radu. Naposledy měla maminku na telefonu, když jsme se hádali! Volala jí, aby rozsoudila náš spor o četnosti mých sportovních aktivit! Nekecám! Vytočila ji, rychle vysvětlila, o co jde, a než jsem se rozkoukal, už mi tchyně na hlasitém odposlechu kladla na srdce, že bych měl své večerní odchody z domu omezit a nenechávat Lucinku tak často samotnou!“ svěřuje se Zdeněk, na kterého už toho bylo moc. Bez odpovědi za sebou tehdy práskl dveřmi.

„Jestli jsem Lucii někdy řekl, že mi to vadí? Snad stokrát! Tedy ne u takových prkotin, jako třeba nákupy, ale u zásadních věcí ano. Jenže ona se vždy urazí a tvrdí, že je to naprosto normální a divný jsem já! Je na ní přitom vidět, že tomu vážně věří. A mně zbude jediné, zvyknou si, protože ji nezměním,“ myslí si Zdeněk.

Čtěte také:

Reklama