Představí vám ji naše čtenářka s nickem Samečka. Sama říká, že patří mezi straky. V dětství si dokonce vyráběla náušnice sama, později potřebovala další dírky do uší, tak zavolala kamarádky a byl náušnicový mejdan

Přeju dobrý den všem vyzdobeným krasavicím i těm, které to neřeší!
Já patřím mezi ty straky... Moje maminka mi nechala propíchnout uši jako miminku, aby nemusela čumilům rozbalovat plínky. Následovalo klasické ztrátové období - první, druhá, třetí náušnička skončila někde na pískovišti nebo v lučním porostu a už se nenašla. Hurá, do uší jsem si začala vyrábět blbůstky z moduritu, strkat kopretiny a sedmikrásky a podobně. Matička bědovala, že jsem nepořádná a nazdobená jak vánoční stromeček, tatíček ji uklidňoval, že třeba Masajky si natahují krky a to daleko drastičtějším způsobem a dumal nad tím, kolik peněz by hodilo prodání šrotu z těch zrezivělých kroužků...

V období postpuberty jsem nutně potřebovala propíchnout do ucha další dírku. Do pokojíku jsme s mými dvěma kamarádkami přichystaly zavírací špendlík - tzv.sichrhajzku a flašku tatínkovy slivovice. Potom jsme losovaly, která se obětuje jako první. Vyhrála jsem... Rodiče nebyli doma, mohla jsem ječet do plných. Můj bratr vrazil do pokoje s dotazem, zda se Dáša a Broňa rozhodly mě umučit, že by ochotně vypomohl a vzápětí to téměř dokázal. Lehl na mě a zařval : „Vykonejte zákrok, krve se nelekejte a chytejte ji do hrnce, pak naděláme jelita.“

Mé přítelkyně, notně posilněné slivovicí se mi marně snažily zavalit do ucha sichrhajzku a já lapala po dechu, neboť bratr vážil devadesát kilo. Nakonec se to podařilo a já zdesinfikovala rychle zlatý kroužek a začala si ho strkat do nové dírky. Ta byla, samozřejmě, moc malá, protože jsme použily ten nejmenší zavírací špendlíček, co jsme doma našly. Martyrium se opakovalo s větším nástrojem.  Ten náš osel poznamenal, že kdyby i to bylo málo, přinese z dílny stovku hřebík...  Stačilo to a do roka jsem měla v jednom uchu tři dírky a ve druhém dvě. Opakování, holt, dělá mistra.

Nosila jsem pak v uších velké náušnice a k tomu malé pecky až do vyšumění této módy. Teď nosím v zimě zlato, stříbro nebo nerez a v létě bižuterii a kamínkové šmuky.

nausnice

Jako oko v hlavě opatruju dva zlaté křížky s bílými kamínky, které mám od mých babiček. Byly to silné křesťanky a já, když si šroubuju tyto náušnice do uší, vždycky si na ně vzpomenu. Nejsou pro mě symbolem ukřižovaného Krista, ale vzpomínkou na čisté duše, plné lásky, dobroty a pokory. A nikdy nebyly marnivé jako já... Ale zase - byly tak hodné, že by mi odpustily i kdybych si začala na krk navlékat ty masajské kroužky...

Samečka

Díky za pěkný příspěvek. Úplně živě vidím, jak na vás bratr klečí a kamarádky konají

Text nebyl redakčně upraven

Jak jste na tom s nošením náušnic vy, milé ženy-in?  

  • Máte propíchnuté uši? Od jakého věku? Měly jste s nimi nějaké problémy?
  • Nosíte jenom pravé šperky, nebo i bižuterii.
  • Sundaváte náušnice před spaním?
  • Máte nějakou příhodu s „amatérským“propichováním uší podomácku?
  • Nosíte stále náušnice, nebo jste si nechaly dírky zarůst?
  • Nahradily jste je klipsovými náušnicemi, nebo jste na ně rezignovaly?
  • Jak se vám líbí náušnice na mužích?
  • Jste alergická na nějaký kov? Jak se to projevuje?
  • Co říkáte na „nové“ metody zdobení uší?
  • Patříte k ženám, které nosily plné boltce kroužků a různých ozdob?

Napište nám. Pošlete fotku svého ozdobeného ucha.

Na vaše příspěvky se těším na adrese: redakce@zena-in.cz

Za svůj příspěvek můžete získat balíček luxusní kosmetiky Avon Anew GENICS

avon

Reklama