Reklama

           

  

           „Jistě, výsosti! Jistě! Můžete se spolehnout! To přece musí sněmovna pochopit!“ rázně ujistil císaře Jirka, i když poslední slova už spíše zamrmlal. Pak si přitáhl peřinu trochu víc k bradě. Jeho sestra na protější posteli zavrtěla hlavou a zhasla lampičku. Do rána ještě Jirka krátce hovořil před sněmovnou a pak už jen poslal komorníka pro trochu portského před spaním.

           

            A ráno jí nic z toho nevěřil. Samozřejmě. Přece se mu zdálo to o těch pštrosech!

 

            Ani já jsem tak úplně nemohla uvěřit, že můj přítel se mnou chce na peci roubené chaloupky ve dvě ráno probírat nějaké pozměňovací návrhy, které bude třeba do smluv zapracovat. Pro jistotu jsem se zeptala, jestli určitě mluví se mnou. Připadalo mu to strašně legrační a mezi chichotem mi říkal, že je to plné trpaslíků. Aspoň že už se mnou nemluvil tak přísně.

 

            Někdy to není tak zábavné. Lidé se taky budí ze spaní hlasitým křikem plni zoufalství, že je nikdo neslyší! Nikdo kromě jejich spolubydlících na koleji. Studium je kruté.

 

            Někdo ze spaní přednáší a jiný se pochichtává. Než rozsvítíte, což způsobí šok oběma, můžete vážně poměrně dlouho vést rozhovor s někým, kdo se nebaví tak úplně s vámi.

 

            Jsou lidé, kteří ve spaní vstanou a ujdou celé kilometry. Pak je najdou zmatené u lednice a potřísněné mandlovou paštičkou! Ale spali, doopravdy spali! Nevědí vůbec, jak se tam dostali! Rozhodně jsou na tom lépe než ti se zablácenýma nohama, co vypadli z kosmických lodí. I když ti se po zbytek života můžou odkazovat na lobotomii provedenou sympatickými, ale dost neústupnými zelenými mužíčky.

 

            A jak spíte vy? Nadáváte ze spaní? Nebo prostě vyjednáváte? Je vám to k smíchu? A máte si ve spaní s kým popovídat?

 

            Je už trochu pozdě, ale i tak vám přeji v novém roce dobré spaní a vlídné posluchače.