Myslela jsem, že napíšu jen příspěvek pod článek,ale je to nějak dlouhé. A tak Vám to Míšo posílám jako povídání.
Třeba z porodnice...též druhé dítě.

Svého času mi jedna známá vyprávěla jak v porodnici chytla drsnou sestru, která jí druhorodičku tak zblbla vystresovala,že si oblékala i košili obráceně.

Vzpoměla jsem si na ní.

Druhý syn začal chtít na svět v noci. Velké píchnutí a tak jsem vylezla a čučela na hodiny. Bolesti po třech až pěti min. Tak jsem zavolala sanitku. Termín byl, tak mě odvezli.

Ale ještě to nebyly ty silné bolesti, takže jsem v pohodě šla, komunikovala, no jako normálně. A to se sestře asi nelíbilo. Začla mě buzerovat. " Támhle se jděte převlíct do košile." A mávla rukou kamsi ke skříni.  "A věci si dejte na ramínko."

Šla jsem tedy ke skříni, kolem binec, nějaké krabice, skříň roztlemená a ramínka nikde. Tak jsem se zeptala zda ty ramínka jsou v té krabici, nebo kde.

Podívala se na mně jak na blba co nepozná ramínko. Zakoulela očima, vypustila z úst nějaké zasyčení a došla ke mně, že mi to ramínko asi otluče o hlavu. Měla smůlu, ono tam fakt nebylo. Ovšem cestou ke mně ještě vypustila skvělou hlášku :

" Jste z toho ňáká vyplesklá, ne? "

Když viděla, že mám pravdu sklapla, už ani nevím kam mi ty věci dala, ale myslím, že nějaké ramínko našla. Pak začla monitorovat kontrakce a vypisovat ty papíry. Dávala mi všetečné otázky.

Například - Jestli byl první porod tak rychlý, když jsem přišla tak brzo, že se ještě skoro nic neděje. Tak jsem jí řekla, že při prvním porodu mně hodná sestřička přijala s minimálními bolestmi a když mám tedy bolesti po těch třech minutách tak jsem se domnívala, že to půjde rychleji.

Dostalo se mi upozornění, že pokud bych byla v Rakousku, tak to by mně pěkně rychle poslali domů, že tohle ještě bolesti skoro nejsou.

No, abych si jí naklonila začla jsem jí pochlebovat a přitákavat. Pak se jí nezdálo, proč jsem po chřipce brala penicilín, to se ptala na léky. Taky byla chytřejší než lékař.

Při těchto, rádoby chytrých řečech mi bylo do pláče. Hormony dělají své. Říkala jsem si, že kdybychom doma neměli tříletého synka, kterého neměl kdo hlídat, tak hlídal manžel, odešla bych a jela jinam. Ale nebylo čím a s kým.

Potom mě konečně nechala v klidu a šla jsem si odchodit obvyklé procedury, už sama. Maminky ví oč jde.

Ráno při střídání služeb, už na mně a kolegyni v "utrpení" další maminku ani nepohlédla. Zřejmě jsme jí zkazily svými porody klidnou službu.
Zajímavé ještě je, že tato sestra mě přijímala při prvním poplachu, při mém prvním porodu. Bylo to tři roky před tím.

To jsem tam byla o den dřív. A byla velmi milá a chápavá a vůbec fajn. Ještě jsem jí pobavila, když mě lichotila, že nevypadám na to, že bych přibrala 28 kilo, že běhám docela svižně. Vyprávěla jsem jí, že jsem byla týden předm, s manželem na posedu. A doktor se bavil tím, že jsem myslivec. :-)
Doufala jsem, že na takovou přechytralou sestru už nikdy nenarazím. Bohužel potkala jsem jich ještě několik. Jedna na chirurgii, kdy dirigovala mladou doktorku co mi má vlastně napsat za diagnozu.

Druhá nedávno na EEG, kdy mě vysvětlila, že si nemohu sama stanovit diagnozu migrena. Ale co to teda je, za ty šílené bolesti, to už mi nevysvětlila.
Co by si bez těch sester ti lékaři počali, že?
Hezký den a pevné zdraví všem přeje cici

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


A Ty, Cici, nevíš, že diplomy na lékařských fakultách přidělují právě sestry? :-)) To jsi měla vidět tu, co mi rvala do nosu tu sondu! To byla panečku domina! Chtěla jsem ji inzultovat, ale pak mi přišlo efektivnější ji pozvracet :-)) Míša

Máte i vy nějaký působivý příběh na dnešní téma „Další prosím“? Napište mi ho na redakce@zena-in.cz

Reklama