Jakub D. KočíMůj táta byl maniodepresivní. Tahle duševní nemoc prý může propuknout kdykoli a je dědičná... nejsou to moc hezké vyhlídky. Naštěstí se zdá, že mým životem zatím cloumají jen ty mánie. I když semo tamo se nějaký ten menší splín objeví.

Není to nic racionálního, prostě člověk najednou dostane facku od reality a ta ho usadí úplně na dno. Dušička se choulí v koutku svého nicotného já a teskní... eh... ještě o tom budu chvíli psát a je to tady. Takže DOST!

Když mi takový pěkný imperativ nepomůže a já přeci jen skončím v bahně a slotě pocitů, jdu si povětšinou schrupnout - to pomáhá zaručeně. Pěkně zalézt pod deku a nevystrčit nos, dokud ti pavouci a štíři zase nezalezou, kam patří.

Spánek je prostě nejlepší psychiatr a basta.

Máte to stejně?

Reklama