„To nevidíš, jak seš otravnej?“

friend

Když se řekne otravný kamarád, asi každý si hned někoho ze svých blízkých vybaví. Někdo jen jednoho člověka, někdo hned celou řádku. I mně se poštěstilo mít otravného kamaráda. Ale to bych předbíhal, nejprve vám povím, jak mě téma napadlo... sešel jsem se s kamarádem Alešem a rozebírali jsme (ano, i chlapi jsou občas drbny) jeho kamaráda Jirku.

Alešovo vyprávění

Jirka si Aleše našel sám. Na jedné akci se k němu „přifařil“ a od té doby se ho Aleš nějak nemůže zbavit. „Jako by byl do mě zamilovanej, nebo co!“ popisuje jejich vztah Aleš, „pořád mi volá, furt se chce někde sejít.“

Ne, ani jeden z nich není čtyřprocentní. Aleš si prostě jednou Jirku vyposlechl - udělal mu vrbu - a od té doby se to s ním vleče. Jirka řeší stále ten stejný problém: „Kdykoli se sejdem, tak se řeč po chvíli stočí k Míše.“ Míša byla Jirkova holka, ale rozešla se s ním před rokem a půl - Jirka ale nedokáže mluvit o ničem jiném, protože to považuje za velkou křivdu a Míšu za svou osudovou lásku.

Aleš je asi příliš slušný na to, aby Jirkovi řekl, že po takové době to prostě už nemá cenu látat ani babrat se v tom. A tak vždycky trpělivě vyslechne Jirkovy nářky. „Byl by normálně v pohodě, kdyby pořád nemlel to samý. Už mi to fakt leze na nervy...“

Nepomáhají ani jiné vztahy. Aleš vzal párkrát Jirku mezi lidi a párkrát se i poštěstilo, že si s někým začal, jenže to nevydrželo. Jirka stále vidí Míšu. „Už fakt nevim, jak ho z toho dostat. Ty jo, a čim víc jsem na něj pes, tim víc se mě snaží kontaktovat. Když mu típnu telefon, volá za půl hodiny znova...“

Přilepení kamarádi

Když jsem tak nad Alešovým problémem přemýšlel, došlo mi, že i v mém životě bylo a je několik takových „přilepených kamarádů". Přilepili se na mě z různých důvodů. A kým jsou? Dělím je do tří skupin...

Ztracenci - ti, kteří si nikdy nedokázali najít přátele, a tak se chytají stébla.
Zhrzenci - ti, kteří řeší stále dokola osudový vztah a vy jim děláte vrbu.
Bezměrci - ti, kteří jsou docela normální, jen mají jinak posunutou laťku intenzity přátelství.

Zajímavé je, že mezi nimi nejde dělat žádné srovnání. Pro jednoho jsou nejotravnější a nehorší Zhrzenci, pro druhého třeba Bezměrci. Sám mám nejhorší zkušenosti se Ztracenci, protože jde většinou o lidi vnitřně prázdné, o které nikdo nestojí.

Jenže co s nimi? Jak se takových přátel zbavit, když chcete zachovat určitou slušnost? A je vůbec správné takové „přílepky“ od sebe násilím odtrhávat?

Prásk! Ano, to byl morální políček. Dostal jsem ho už kdysi dávno a nezbylo mi než Aleše upozornit na totéž. I otravní kamarádi totiž dovedou překvapit. Mně se to stalo na střední škole, když mě jeden takový otrava vytáhl z průšvihu, zatímco všichni ostatní jen hloupě přihlíželi. Tenkrát jsem vysklil okno míčem a on se za mě před učiteli postavil. Byla to hloupost, ale najednou jsem nebyl v průšvihu sám. A zajímavé bylo, že jeho otravnost se tím maličko snížila, náš vztah se stal otevřenější a mně nebylo hloupé mu říct: „Hele, dost, o tomhle se bavit nechci.“

Myslíte si, že jste pro někoho otravnou kamarádkou?

Možnost	%
Ne.	71,9
Ano.	28,1

11.03.2010 - Láska a vztahy - autor: Jakub D. Kočí

[10] Anai [*]

Já si sebereflektivně dala do ankety možnost "ano", možná jsem někdy nesnesitelná svou přílišnou vejřečností, sama sobě protivná... bohužel mi "velkohubost" škodí i v podnikání... potřebovala bych nějakou skupinovou terapii na tento problém.
karma: 0 12.03.2010, 16:51:24
[9] barkl2 [*]

wich — #8 jo to znám Můj bývalý v slabých chvilkách "plakal" po jeho bývalé, jak byla krásná...atd. fakt opruz Tak jsem mu ukázala, že jsem byla kdysi zvolena "Miss" (po revoluci, když se s těmito soutěžemi roztrhl pytel) sice jen na moravskoslezské úrovni, ale pak byl chvilku klid. Když přišel o mě, tak jsem se dozvěděla, že pláče po mě, ale po tom jak jsem byla chytrá! Pak se v těch chlapech vyznej!
karma: 0 11.03.2010, 22:41:46
[8] wich [*]

Jeden můj bývalý byl ten zhrzený. Když byl krátce se mnou, nemohl zapomenout na bývalky, pak nemohl přes půl roku zapomenout na mne. Ale že měl výdrž
1. na komentář reaguje barkl2 — #9
karma: 0 11.03.2010, 15:13:58
[7] Lyoness [*]

Ja mela trochu podobnou spolubydlici. Nic ji nebavilo, na netu nic nebylo, cist ji nebavilo, rucni prace ji nebavily, zahrada ji nebavila, v telce nic nebylo. Chodila by po kavarnach, po hospodach, po parbach. Nemohla pochopit, ze parit kazdy patek a sobotu a nekdy i v tydnu neni muj styl a nehodlam to provozovat. Tak jsem byla za buchtu domaci
karma: 0 11.03.2010, 10:08:51
[6] heligona [*]

Já jsem měla na kolejích spolubydlící, která byla schopná do mě 2 hodiny hučet, ať s ní jdu na pivo, přestože jsem jí srozumitelně vysvětlila, že tu diplomku prostě dodělat musím Po těch dvou hodinách začala hučet, ať s ní jdu aspoň na cigáro... takové lidi fakt odstřelit
karma: 0 11.03.2010, 10:04:33
[5] Alenka0010 [*]

Mezi mé otravné známé, kamarády tedy v žádném případě, patřila jedna notorická stěžovatelka na "hroznej život"...byla to fakt otrava pořád to poslouchat, to měl člověk hned po náladě a den se mu za chvilku, co dotyčnou poslouchal, zdál pak mnohem šedivější. A další byla bývalá spolužačka, která začala pracovat u Lišky a při každý příležitosti, kdy mě viděla, mi nabízela různý spoření...až mi od ní začaly i k Vánocům chodit firemní přání, řekla jsem DOST.
karma: 0 11.03.2010, 09:51:16
[4] jastura [*]

Měli jsme s přítelem známého, je trochu opožděný a nemá kamarády. Snažili jsme se na něj být milí, věnovat mu nějaký čas, pomoct mu, když ho okradli. Už se s ním nebavíme a na telefony a sms neodpovídáme. Ono to začne lézt na nervy, když ho máte furt za zadkem a když Vám píše stylem: proč mi nezvedneš telefon, potřebuji to a to, až sms dostaneš, hned mi odpověz, ale hned... nebo ztratil jsem peníze, přijeď mě vyzvednout tam a tam, hned...a takové podobné. Poslední kapkou bylo, když přišel ožralý na návštěvu a nenechal mi fenečku na pokoji až ji to bolelo - to letěl jak blesk..
karma: 0 11.03.2010, 08:44:40
[3] OlgaMarie [*]

Tyhle přílepky pošlete k psychoterapeutovi. Až tu vykecávačku párkrát zaplatí, snad přijdou na jiné myšlenky.
karma: 0 11.03.2010, 07:23:43
[2] Anime Otaku [*]

Měla jsem zhrzenou kamarádku, naštěstí se odpoutala sama a já mám klid. Nějak nepřenesla přes srdce, že když ona se rozešla tak já ne.
karma: 0 11.03.2010, 06:35:28
[1] Dante Alighieri [*]

Moje nejlepší přítelkyně má ve svém okruhu známých jednu zhrzenou... Když se vidí, dokážou se třeba tři hodiny bavit jen o jejím bývalém. Vypráví mojí přítelkyni, že mu zase napsala za noc tři SMS a že se s ním zase sešla. Nemůže se od něj odpoutat. Mluvila o něm i na silvestrovské oslavě. A když hrozilo, že nepřestane ani při odpočítávání posledních vteřin do roku 2010, musela jí přítelkyně rázně odpinknout. Ale ráno to začalo nanovo. Moje přítelkyně se mi vždycky dvakrát omlouvá, než o ní začne mluvit, ale je z ní úplně vycucaná a potřebuje se svěřit mně, aby s tím nebyla sama... Já žádnou takovou otravu mezi svými známými nemám. Aspoň si nikoho nevybavuju.
karma: 0 11.03.2010, 02:22:16