Taky jste si už všimly, že tuhle proslulou větu z filmu Knoflíkáři neříkají ženy, ale spíš muži?

Případ číslo 1

linejŽeny jsou ty, které se derou o blaho své rodiny a perfektně sehrané soukolí vztahů, povinností a radostí a milují svou rodinu funkční. Jejich představy však bývají často odlišné od skutečného běhu věcí.

Jestliže takovým pocitem trpí muž, mlčí, přestane chodit domů, nasává v hospodě nebo si najde milenku.

A žena? Sedí doma a chce situaci řešit. Muž ovšem ne, protože když je nespokojená žena s jeho výkony otce a manžela, obvykle muž kvete. Ne proto, že jeho žena zuří, důvody bývají ukryty v tom, že ona mívá pravdu. Mužíček si zařídil život bezstarostného mládence, chová se jak za svobodna a bezdětna a všechna zodpovědnost leží na ní. A proč, hergot, něco řešit, když je všechno v pořádku?!

Případ číslo 2

Muži si stěžují: „Ta moje stále něco řeší, rozebírá, pořád by něco organizovala! Evidentně nemá co dělat, a tak hledá problémy tam, kde nejsou. Z každé prkotiny nafoukne problém.“ Neříká vám to nic? Ješitnost, pohodlí, nereflektování na „věčné“ stížnosti žen. A proč jsou věčné? Protože nevyřešené!!

I já mám své zkušenosti

Můj bývalý manžel byl z jedné strany velice schopný podnikatel, doma však rád dával na odiv svou lenost a nadřazenost. Čím? Vyžadoval obsluhu hodnou arabského naftového magnáta a nikdy nic po sobě neuklidil. Tím rozuměj slupku od banánu, ohryzek, talíř, oblečení, nářadí, rozsypané a rozlité cokoli… a tak dále. Jeho představa dobré ženy byla taková, že ona bez řečí a vzpoury ho ochotně obslouží, bude vždy k ruce a přiskočí kdykoli, kdy mu z ní něco upadne. A já jsem udělala základní ženskou chybu. Z nezkušenosti a submitivity tohle všechno akceptovala. V duchu jsem  zuřila jak španělský býk na koridě, ale navenek byla přesně tou husičkou, jakou chtěl mít.

Samozřejmě, že jednoho dne hrnec přetekl a já se své sluhovské roli vzepřela. Začala jsem do něj rýt, komentovat, ale světe, div se, nic se nevyřešilo, chlívek byl doma dál. Manžel odmítal po sobě uklízet. Zvykl si a nemínil na tom nic měnit. Nebylo výjimkou, že slupka od banánu týden plesnivěla na opěradle křesla. Pak jsem vyměkla a vyhodila ji.

Celou dobu jsem ale neustále radila, upozorňovala, šťourala, stěžovala si… A jak to dopadlo? Začali jsme se nesnášet, on stejně neuklízel a jen byl přesvědčen, že mám všechny vlastnosti uvedené v příkladu č. 2.

Proč muži nechtějí řešit?

Mnoho vašich výtek totiž považují za vykonstruované a nesmyslné. Prostě to, co trápí vás, pro ně nehraje žádnou roli.

Stává se něco podobného i u vás doma? Nechce váš partner řešit věci, které vás trápí?  

Reklama