Je další z pochmurných dní a já se připravuji na svůj snad už stý pokus o umělé oplodnění. Ke všemu se venku všichni čerti honí a ve vlaku zase nefunguje topení. Ach jo. ,,Proč tam zase jdu?" říkám si v duchu. ,,Protože mi mé karty přeci předpověděly, že potomek jednou bude, tak co když zrovna tento pokus?" Tušení, věštění... že já tehdy tu naši ženskou intuici neposlechla...
Je další z prosluněných dní a já se připravuji na svůj druhý ultrazvuk. Vyšlo to. Karty nelhaly. Ach jo. Mimoděložní. Bolí to. Víc než kdy jindy, víc než kdy předtím. Nejhorší je radost, kterou člověk očekává roky. Ona se dostaví, nastane neskutečný pocit štěstí a euforie a rána osudu vás srazí na kolena. Osud, ten umí házet klacky pod nohy! Páne jo, a jak mu to jde. Na sále už ani nevnímám doktory, kteří se radí, jak a co všechno mi budou odoperovávat. Jde to mimo mně, život se mi hroutí.
Je další z všedních dní. Dávám výpověď v práci, rušíme definitivně dětský pokoj a kupujeme letenky za prací a snad i lepším životem. Racionální část mého člověka jde vpřed. ,,Ale co ty karty?" - pořád hlodá červíček v mé duši. V mlhavém oparu zařizuji nezbytně nutné věci před odletem a také všechny možné lékařské prohlídky od zubaře po gynekologa.
Je ten nejkrásnější den v mém životě. ,,Jste v šestém týdnu" - hlásí můj lékař. ,,To snad není možné?" oponuji. ,,Vždyť po zákroku jste mi dali jen nepatrnou naději"... se slzami v očích odcházím.
Je další z mých nejkrásnějších dní v mém životě. Manžel s maličkým spokojeně spí vedle v ložnici a já se s vámi dělím o to NEJvětší štěstí na světě.
Vaše čtenářka MJiskra
Milá MJiskro,
sdělená radost, dvojnásobná radost.
Blahopřejeme k NEJštěstí.
To se stává. Když něco usilovně chceme, tak to nepřichází, a když se s tím smíříme, přijde to.
Reklama