Reklama

Naše čtenářka s nickem dasena má smůlu, že slaví svátek 20.12, takže její rodiče „sfoukli“ svátek i Vánoce do jednoho. To je pěkně nespravedlivé, co?

Vážená redakce a milé ženy-in. Na Vánoce jsem se vždy moc těšila a zároveň jsem byla rozechvělá, co asi Ježíšek přinese. Narodila jsem se v době, kdy zboží moc nebylo, ale naši se snažili nám udělat radost.

U Štědrovečerní večeře jsme sedávali celá rodina, tehdy i s děděčkem a babičko . I když jsme neměli Vánoce tak štědré a bohaté, jako to dnes dělají lidé, že jsou ochotni si na to vzít půjčku, byl to přece jen zážitek.

Já, která mám svátek 20.12. jsem na tom byla vždy bita, naši řekli, to máš k svátku i k Vánocům, takže jsem dostala jeden dárek a byla trošku zklamaná, že to takto spojili.

Jednou ale přišlo nadšení. Pod stromečkem byla panenka mrkací a dokonce brečela. Na tu dobu to byl dárek dárků. Byla jsem štěstím bez sebe, jak byla nádherně oblečená, dokonce se dala svlíkat a později mi mamka na ni šila i oblečky.

Prožívaje nádherný Štědrý večer mou radost zkazil brácha.

Chtěl se na pannu podívat a ejhle ona mu upadla, rozbila se celá sádrová hlava, oči vypadly a viděla jsem, na jakém principu vlastně ty oči mrkají. Ale abych se vrátila k mrkačce, nastal můj řev, pláč, vztek a bylo po mém klidném večeru.

Když naši viděli, jak jsem neštastná, mamka řekla, že ví, kde dělají plastiky panenkám a že po Vánocích ji tam určitě odveze. A tak se i stalo, panenka šla na plastiku. Tenkrát to myslím dělali nedaleko Staroměstkého náměsti. Asi po týdnu byla panenka hotová a plastika se zdařila:o)

Byla jak nová a tak jsem zase byla štastná, že mám panenku a aby byla moje radost umocněná, příští rok mi na ni naši koupili i kočárek:o)

Ale bratrovi jsem snad odpustila až po letech. Vím, že neměl v úmyslu mi panenku rozbít, stane se, ale moje zklamání to prostě bylo.

Tak milé maminky, sestry, bratři, babičky pozor, některé hračky jsou křehké a radost může přejít ve zklamání.

Přejí Vám všem krásné, pohodové Vánoce bez karambolů.

Vaše čtenářka dasena

Milá daseno, to pro vás asi musela být tragédie. Ale nedá mi to, abych se nezeptala: Hlava panenky byla opravdu ze sádry? V kterém to bylo roce?

Máte také nějaký vánoční příběh, milé ženy-in? Jak tak pozoruji, všechny jsou dnes smutné.

Že by to bylo smutnou událostí, která zasáhla nás všechny? Jak vnímáte úmrtí Václava Havla? Co byste vzkázaly Dagmar Havlové? Existují nějaká slova útěchy?

Napište nám na redakce@zena-in.cz