Reklama

 

U nás v rodině vždy platilo pravidlo, že finance jsou společné. Bylo jedno, zda vydělával víc tatínek nebo maminka. Peníze se ukládaly na jednu knížku, či se vkládaly do jedné obálky.

Připadalo mi to naprosto samozřejmé a správné...

Jsme přeci rodina, proč by tedy měl mít každý svůj příděl peněz, ze kterých bude měsíc co měsíc žít?

 

Bohužel, můj přítel, se kterým jsem před dvěma měsíci začala společně žít v jeho bytě, má na tuto věc zcela jiný pohled...

Neuznává „společnou kasu“. Podle něj je to nesmysl a naprosté bláznovství...

„Představ si, Radko, že budeš vydělávat třikrát víc než já... Jak by se ti asi líbilo, kdybych tvoje peníze projedl, utratil za oblečení nebo rozpůjčoval kamarádům?“

 

Tak přesně toto mi řekl, když jsem se ho zeptala, proč nechce hospodařit s penězi společně.

Vím, na co narážel. Jakub totiž vydělává kolem třiceti tisíc za měsíc, kdežto já mám sotva jedenáct tisíc...

 

Bylo mi moc líto, to co mi řekl... Rozhodně jsem nikdy neměla v úmyslu utrácet jeho peníze. Spíš jsem chtěla spořit na dovolenou, na plánované miminko, na rekonstrukci bytu...

Takto jsem to i Jakubovi podala... Bohužel, opět jsem narazila.

 

Jakub mi řekl, že spořit můžeme, ale každý zvlášť.

Navíc podle jeho představ budeme půl na půl platit nájem, elektřinu, internet, plyn... Jenže pokud na tento „systém“ přistoupím, sotva vyžiji...

 

Jakub mi i přidělil v lednici přihrádku, kam si budu dávat své jídlo, a druhá přihrádka je pro jeho jídlo.

Připadá mi to celé postavené na hlavu, a pokud mám být upřímná, ani nevím, zda takového člověka chci mít po svém boku...

 

Proč to dělá?
Proč není ochoten o tom podiskutovat a najít třeba nějaký kompromis???

 

To jsou otázky, které se mi honí hlavou.

Tak nějak cítím, že rozhovory na toto téma vedou jen k hádce. Jakub je neoblomný, neuznává mé důvody, nechce na svém rozhodnutí nic měnit...

 

Zeptala jsem se ho, zda mu toto bude připadat normální i v situaci, kdy se vezmeme a já budu například na mateřské dovolené. Na to mi odvětil, že za těchto okolností mi pochopitelně nějaké peníze dávat bude.

 

Myslel tím, že budu dostávat jakési kapesné???

Nenašla jsem odvahu toto téma dále rozvádět...

 

Je mi hořko z toho, že náš vztah pravděpodobně ztroskotá na penězích. Pokud Kuba nezmění názor, nebude ochoten přemýšlet i o mém pohledu na věc, nevím, nevím, zda vůbec bude nějaké miminko, nějaká svatba.

 

Neházím flintu do žita a pochopitelně se budu pokoušet Jakuba zlomit. Jen se obávám, že tato má bitva je již předem prohraná....