Bulvár

To jsem já, tati

Zdravím všechny a přeji krásný den!

S dnešním tématem jste mi udělali nesmírnou radost. Hned jsem se zabořila do vzpomínek a věru, že mám na co vzpomínat! Patřila jsem totiž k sortě pařičů a ne těch slušňáků, nad kterými jsme ohrnovali nos. K danému tématu bych mohla psát hodiny a hodiny, protože mejdanů bylo opravdu víc než dost a na každém se vždy událo něco k pobavení. Já ale nejraději vzpomínám na jednu příhodu, které se dnes již s chutí směju,  tehdy mě ale vskutku jímala hrůza.

Psal se rok 1990, mně bylo sladkých osmnáct, puberta mnou stále divoce lomcovala a rozhodně neměla v úmyslu mě jen tak opustit. Mí drazí rodičové se, zřejmě jakýmsi náhlým pominutím smyslů, rozhodli, že vyrazí na týdenní poznávací zájezd po Evropě a mě nechají poprvé bez dozoru doma. Zřejmě si mysleli, že když jsem již plnoletá a oni přece už v mém věku dávno měli rozum", tak bude všechno v pořádku. Inu, spletli se.

Jen co za nimi zaklaply dveře, mohlo se začít. Známí, kterým jsem dala už dávno echo, že tentokrát bude mejdan u nás, stáli připravení o několik bloků dál a hned, jak viděli, že je pole působnosti volné, naklusali i s potřebnou výbavou - něco málo k snědku, trocha slaných dobrot, ale o to více alkoholu a cigaret. (Drogy ani tráva za nás ještě díky Bohu nebyly populární).

Nebudu zdlouhavě popisovat, co se dělo, však to každá z nás dobře z podobných akcí zná - ve videu porno, v magneťáku hlasitá hudba, dvojice roztroušené po celém bytě, všude nahuleno, sem tam něco propáleného a rozbitého, prázdné flašky po celém bytě a všichni pod parou. Po půlnoci jsem i já se svým tehdejším přítelem odkráčela do postele. Moje byla obsazená, tak jsme vlezli k rodičům do ložnice. Už jsme se pomalu chystali spát, když tu slyším v zámku klíče. Krve by se v ten moment ve mně nedořezal! Srdce mi tlouklo jak závodní kůň a já s hrůzou čekala, co se bude dít. Že by přišla sestra? Co by tu ale dělala? Tehdy měla malé dítě a žila mimo naše město. No, nebyla to sestra. Dveře do ložnice se pomaloučku otevřely a v nich stál můj otec.

Byla tma, on navíc velmi špatně viděl a tak jen slyším: Ahoj, co tu děláte? A kde máte Míšu?" Chudák si myslel, že v jejich posteli je má sestra s manželem a bylo mu divné, že nevidí malého vnoučka.
Já jen s hrůzou špitla: To jsem já, tati."
Neodpověděl mi nic, ale jako pravý gentleman zavřel dveře do ložnice a odkráčel spát na gauč do obýváku. Můj přítel, ač chtěl vzít roha, zůstal se mnou až do rána. Ti, co mohli, rychle odešli, ale většina byla zmožených tak, že ani netušili, že je taťka doma. Já nad ránem vstala, všechny vyhodila, ale protože jsem měla neskutečný strach, jak bude táta řádit, šla jsem radši s nima. Navíc jsem na ten den měla propustku do vězení (známý byl zavřený a já měla na ten den povolení k návštěvě), tak jsem sama pro sebe měla i jakousi omluvu.

Tu spoušť, co jsme tam nadělali, jsem samozřejmě nechala tak. Vrátila jsem se až večer, byt byl vzorně uklizený a vyvětraný, taťka, zapřísáhlý nekuřák, zrovna umýval popelník. S příšerným strachem jsem ho pozdravila a čekala pár facek s pořádným proslovem. Leč marně, taťka se nevyptával, nemudroval, nefackoval, jen utrousil: Maminka to nemusí vědět, že?"
Taky si myslím," já na to.
Tak se pojď najíst. A kdes byla celý den?"
No přece za Radimem ve vězení, však víš, že jsem ti říkala, že jsem dostala tu propustku. Byla na dnešek, tak jsem musela jet."
Já se z tebe zblázním, kdy už konečně dostaneš rozum? Kdy si konečně najdeš pořádné kamarády? Jak to vypadá, když se tě zeptám, kde jsi celý den byla, a ty mi řekneš, že ve vězení? To je hrozný."
A tím to skončilo.

Musela jsem uznat, že můj táta je borec. Nikdy bych nečekala, že se takto zachová. Od této příhody si ho nesmírně vážím a nedám na něj dopustit. A víte, jak to, že tehdá přijel? Navíc sám, bez mámy? Měl propadlý pas a zjistil to až na hranicích. Vždycky, když někam potom s mamkou odjížděli, mi spiklenecky hlásil, že pas má v pořádku. A já se jen děsím toho, co čeká mě, až budou děti velké :-).

Eva


Děkujeme za nádherný a vtipný příspěvek :).

Tak mě tedy nikdy rodiče nepřistihli", ale když jsem dorazila jednou o půlnoci, ne zrovna střízlivá a za doprovodu jim tenkrát naprosto neznámého chlapce (bylo mi 17) a oznámila: Tohle je Honza a bude u nás spát," tak to taky zvládli skvěle :). I večeři dostal :).

Vzpomínáte na nějaký ten pořádný mejdan", když byl dozor" z domu? Nebo jste naopak někoho přistihla? Našla domácnost vzhůru nohama? Napište mi o tom na redakce@zena-in.cz!

   
20.02.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [8] Meander [*]

    Tráva v roce devadesát byla populární. A co jí bylo.

    superkarma: 0 20.02.2007, 17:12:52
  2. avatar
    [7] bokul [*]

    evadolezalova: To je mi lito... No, tomu se proste rika zivotni kolobeh. Ja uz ho nemam 7 let... Nicmene, alespon ze na nej muzes v dobrem vzpominat!

    superkarma: 0 20.02.2007, 13:23:58
  3. avatar
    [6] aiša [*]

    superkarma: 0 20.02.2007, 12:31:10
  4. avatar
    [5] evadolezalova [*]

    Ducinko, já taky ten infarkt málem dostala ! I kdyby přišla švíca, bylo by to stejný jako máma

    superkarma: 0 20.02.2007, 11:50:33
  5. avatar
    [4] evadolezalova [*]

    bokul: Bohužel už dva roky nemám , ale byl to táta s velkým T. Kdyby tehdá přijela máma, tak už tu dneska asi nejsem

    superkarma: 0 20.02.2007, 10:41:02
  6. avatar
    [3] bokul [*]

    Evi, super prispevek! :) Mas rozumneho tatku!

    superkarma: 0 20.02.2007, 10:36:19
  7. avatar
    [2] ducka [*]

    Moc hezký... Tlouklo mi srdce jen při čtení. Kdybych to chrastění klíčů v zámku slyšela já, asi bych dostala infarkt...

    superkarma: 0 20.02.2007, 10:35:52
  8. [1] magdajx [*]

    No taťka je borec,že to přešel jen tak,ani se mu nedivím,že to nechtěl říct mamince,ta už asi byla pěkně naštvaná na něj,že si ani nezkontroloval pas,no aspoň si i maminka užila...

    superkarma: 0 20.02.2007, 10:32:14

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme