I v naší rodině se občas přihodí úsměvná historka. Klárka, moje žena, sepsala příběh našeho synovce, kterého naše švagrová nechtíc trápila od narození hlady. Do dneška má na talíři, že je krkavčí matka. Tedy hlavně ode mne. Promiň, švagrová, ale hlásit se to musí…

Při dnešním tématu dne jsem si vzpomněla na nedávnou historku s mojí švagrovou. Bratrovi se narodil chlapeček, byl dvoukilový, v sedmém měsíci. Moje švagrová statečně kojila, jakmile si Péťa řekl. Byl dost ubrečené dítě, plakal přes den i v noci. Švagrová si s ním dost užila.

Když mu byly asi tři měsíce, což bylo léto, často jezdili k nám na chatu, kterou s námi obývala i naše máma. Samozřejmě jí to nedalo a stále okukovala Péťu, jestli je dost oblečený, nakrmený, přebalený… prostě starostlivá babička.

Navíc to nedělala vlezle, aby to mé švagrové vadilo. Až do okamžiku, kdy přišla s tím, že to dítě brečí hlady. Nejprve to řekla mé švagrové, ale ta jí odvětila, že kojí a že dětská doktorka nic neříkala. Tak to bylo asi měsíc. Péťa řval jako turek, moje máma byla ztrápená, že má hlad, a my všichni jsme jí říkali, že když je kojenej, tak hlad určitě nemá. Máma se tedy zaměřila na mne. Že on má určitě hlad a že jí to musím říct já, protože ona do snachy nechce  furt  vařit…

Její nátlak na mne jako na dceru byl dost naléhavý. Pak řekla, že se na to, jak ten chudák ječí, nemůže dívat, a začala se vyhýbat setkání. A Péťa opravdu řval a řval. Když s ním šla švagrová k lékařce, zkonstatovala, že to dítě nejen že nepřibírá, ale lehce shodilo, takže je hladové. Že mu musí začít dávat instantní mléko, aby se uklidnil a normálně prospíval.

No uklidnil se Péťa – po flaškách, které vyzunkl jedním dechem, brečel už jen občas, uklidnila se švagrová, protože z brečícího mimina byla na nervy, a hlavně se uklidnila naše máma. Péťa měl hlad a vlastně mohl klidně i umřít hlady. Zejména já jsem si vyslechla, jak měla pravdu, že když vychovala tři děti, tak pozná, že je dítě hladové a břečí hlady, a ne že má prdíky. Ano, měla pravdu.

Zajímavá byla i proměna Péti. Když dospěl do jednoho roku, kdy děti obvykle jedí dospělou stravu. Jedl vždy a všechno. Nestal se vůbec vybíravým dítětem, že tohle nejí a že se musí kolem něho tančit, aby něco snědl. Naopak, když jsme byli v létě na dovolené, v roce a půl jedl kůži od kuřete, olivy, dokonce i ty černé, chřest – prostě všechno. Asi si pamatoval na své období hladu – jak dodneška špičkujeme švagrovou, že to dítě vypadá hladově, jestli dostalo najíst…

Klára Křížová
 Příspěvek nebyl redakčně upraven


Dnes máme téma dne:

Mluví vám někdo do výchovy vašich dětí?

  • Rozmazluje vám je?
  • Jak to snášíte?
  • Kterou radu jste si vzala k srdci a jste za ni vděčná?
  • Která rada vám přišla nejabsurdnější?
  • Kdo radí víc? Vaši rodiče, nebo „tchánovci“?
  • Už jste se někdy kvůli dobře míněným radám pohádala?
  • Do čeho byste si nikdy nenechala mluvit?
  • Umíte asertivně rady odmítnout, když se vám nelíbí?
  • Žádala jste vy sama o radu? Ptala jste se, jaké jste byla dítě a co na vás platilo?

redakce@zena-in.cz

A jedna z vás, ta která bude mít zítra, v pátek 13. v 8 hodin ráno pod svým příspěvkem nejvíce reakcí, získá luxusní přívěšky z kolekce SWAROVSKI ELEMENTS od společnosti www.svet-koralku.cz  

sperkxy

Reklama