je dobročinnost a empatie s ostatními v nouzi a v nesnázích, píše hned v úvodu svého příspěvku naše čtenářka s nickem Renicek. Chtěla přispět, ale její DAR byl bohužel odmítnut. O jaký vzácný dar šlo, to už se dočtete v jejím příspěvku

Moc, opravdu moc jsem chtěla přispět svému tatínkovi, když to potřeboval. Půl roku jsme sháněli vhodného dárce kostní dřeně. Já se vnucovala a nabízela, ale ode mne prostě nebylo z medicínského hlediska možné tento „dar“ přijmout.

Vím, toto je trošku jiný druh dobročinnosti a obdarování, než bylo asi myšleno v dnešním tématu, ale mně se okamžitě vybavilo toto. Protože se nakonec vhodný, ba ideální dárce našel a i když to všechno nakonec dopadlo špatně, mám velkou úctu, obdiv a vděk k lidem, kteří ne že ostatním dají finanční podporu, ale kteří dokonce darují kus sebe sama.

Šla jsem se tedy na oplátku za toho, kdo se pokoušel zachránit mi tátu nabídnout i já do registru dárců kostní dřeně, ale o jeden rok jsem překročila věkovou hranici, kdy je možné dřeň darovat. Tak aspoň krev daruji a říkám si, že někomu jinému bude kolovat v žilách, někomu jinému usnadní život, umožní návrat do života.

Jsou různé formy jak přispět a pomoci a vážím si těch, kteří zakládají různé fondy a nadace. Je s tím určitě mnoho práce a starostí a nenarazit na nepoctivce a zloděje je taky celkem zázrak v dnešní době. Tak pomáhám, jak momentálně můžu. Dcera se dokonce pod tlakem těch našich událostí rozhodla vystudovat medicínu – a taky ji skutečně studuje – právě tam, v té nemocnici, kde jsme tak moc chtěli darovat a pomoci a bylo nám to odepřeno.

Nejen v citlivém vánočním a povánočním čase je dobré, když lidé nemyslí jen na sebe. I když se člověku nežije snadno, jsou jinde lidé, kterým je momentálně ještě hůř. Je to tak…

Čtenářka Renicek

Milá Renicek, děkuji za krásný příspěvek o daru nejcennějším.

Text nebyl redakčně upraven

Reklama