Loni přesně touhle dobou jsem si řekla, že obdobnou hloupost už neudělám. Člověk je ale nenapravitelná entita a tak, chtě nechtě, se historie samozřejmě opět opakovala. Oka jsem nezamhouřila, prakticky to nemělo smysl…

Ano, jsem nevyspalá, ano přežrala jsem se, ano trošku jsem se opila…

Včerejší svatomartinské oslavy byly opět kruté…paštička z husích jatýrek a mandlí s brusinkovou omáčkou jako předkrm, výborný husí kaldón s nudlemi, svatomartinská husa na kmínu zalévaná mladým vínečkem. Tak přesně tak vypadal start mého včerejšího večera. Všechno jsem to zkrátka spucla, ani nevím, kam jsem to vlastně narvala. A jak vypadal jeho konec? No radši ani nechtějte vědět, dnes se cítím, jako kdybych s celým vojenským regimentem večer dobývala Kartágo.

A jak jste včerejšek slavily vy? Je na tom některá z vás podobně?

Každopádně Vám všem přeji krásné ráno!

Reklama