Reklama

První školní den našich potomků doprovází rozmanité pocity. Nervozita střídá dojetí, obavy zase radost. Na takové okamžiky se zkrátka nezapomíná. Zvláště když se nám podaří zviditelnit se trapasem, kterému jsme se schopni zasmát až po pěkné době.

Rozjívený chlapec

Vedla jsem syna první školní den do druhé třídy. Samozřejmě na poslední chvíli, a tak jsme div neutíkali. Na chodbě už byl šílený mumraj, všude plno dětí a jejich rodičů. Cestou po schodech se proti nám vyřítil kluk, odhadem tak deváťák, a málem do nás vrazil. Vjel do mě vztek, takže jak přibrzdil, chytla jsem ho za rukáv a pronesla „Já ti takovou vlepím, ty parchante jeden rozjívenej!“. Kluk zrudnul, vykoktal omluvu a zmizel. Konečně jsme našli Matesovu třídu a já ho usadila do lavice. Konečně, mise splněna, oddychla jsem si. Ne na dlouho! Do třídy po zazvonění přišel ten spratek ze schodiště a zamířil k učitelskému stolku. Teď jsem pro změnu zrudla já. Když se naše pohledy setkaly, i nový pan učitel vypadal, že by se raději probudil ze špatného snu. Musím přiznat, že na třídní schůzky pak chodil manžel.

Nechtěná pozornost

dítěPosledního srpna mám narozeniny a s kamarádkami ten den rok co rok pořádáme oslavu - takový dámský dýchánek. Už od střední. A nic se na tom nezměnil ani příchod rodiny. Odmítnout se nedalo ani tentokrát, když jsem druhý den měla vést Soničku do školy. Ten večer se kamarádky rozjely a já dostala zajímavou sadu – vibrátor a další erotické pomůcky. Oslava to byla vážně bujará a druhý den se mi podle toho také vstávalo. Nervozita z dceřina velkého dne mě ale probrala. Vidět svou malou holčičku, jak sedí ve školní lavici, nade mnou zvítězilo a dojetím mi vytryskly slzy. Spěšné dolování kapesníku z kabelky se mi ale vymstilo. Vyklouzla mi z ruky a dopadla s velkým žuchnutím na podlahu. Navíc tak nešťastně, že se celý její obsah vysypal. Všichni se podívali mým směrem a já bych si nejraději nafackovala. Ne tak za ten rámus, ale že jsem si večer z kabelky rovnou nevyndala hanbaté dárky k narozeninám, které mi teď nemuseli lidi okolo pomáhat sbírat…

Našeho syna nechtějí!

Dcera šla do prváku na gymnázium, syn do první třídy na základku. Ač bych se nejraději rozdvojila, mohla jsem, logicky, doprovodit jen jednoho z nich. Jelikož si ale syn vybral chlapskou podporu, tedy tatínka, bylo rozhodnuto. Ráno jsme s dcerou odjížděly z domu jako první a já ještě manželovi připomínala: „Do béčka, nezapomeň! Patří do béčka!“ Jen mávnul rukou. Prý ať už jedeme, že to zvládnou. Jenže za hodinu mi zvonil mobil. Muž, celý běsný, mi sdělil, že Mirečkova nová učitelka je asi absolutně hloupá (použil tedy úplně jiný výraz). Prý mu tvrdí, že k ní náš syn nepatří, a přitom je to béčko, jak jsem říkala. A on už obešel i áčko a céčko, kde ho samozřejmě napsaného nemají. Když mi konečně předal k telefonu onu paní učitelku, abych to s ní vyřídila, představila se mi neznámá paní. Rozhodně ne ta, u které jsme byli u zápisu. Slovo dalo slovo a já během minuty věděla, kde je problém. Muž sice dovedl našeho syna správně, tedy do 1.B, jenže v úplně jiné škole! Ta naše byla o tři ulice vedle. To je tak, když muži poslouchají jen polovinu informací.

Přihodil se i vám nějaký trapas? Podělte se s námi o něj!

Čtěte také: