Vánoce jsou jen jednou za rok, a přesto je zažijeme tolikrát. Většina rodin postupuje podle monotónního zažitého scénáře. Já ale pamatuju jedny, které se vymykají všem ostatním. Zvlášť tím, že jsme je skoro celé strávili v autě.

car

Vydali jsme se tehdy, 24. prosince ráno, na šílenou road trip ze zapadlé vesničky na Ústecku do Liberce. Ono by se řeklo, že je to kousek a že za dvě hodinky tam budeme. A byli bychom. Kdyby ovšem…

Ani přesně nevím, co tehdy bylo s naším autem. Měli jsme půjčenou starou spolehlivou škodovku, která podle slov majitele „šlape jako hodinky a fakticky vůbec nevaří.“ A tak jsme ráno nasedli do auta, vybaveni jednou lahví vody (kdyby přece jen náhodou) a těšili se, že na sváteční oběd, jakýpak půst, už budeme na místě.

Ujeli jsme asi 15 kilometrů a poprvé vaříme. Jednou se to může stát a tak šofér pohotově vyskakuje z auta, plní vodu, opět naskočí do auta a říká něco o tom, že teď už pojedeme bez zastávky, protože ten auťák je vážně spolehlivost sama. A říká to i po patnácti minutách, když podruhé doplňuje vodu. Teď by ale měl mít pravdu, neboť víc vody prostě nemáme. Jen jablečnou matonku.

Je to divné, ale za dalších 20 minut stojíme na kraji silnice a hledáme v okolí nějaký zdroj vody. Nenašli jsme a tak čekáme, až motor vychladne. Stíháme dojet jen na kraj jakési obce, k prvním domům. A opět, naprosto nečekaně, vaříme. O pár minut později vychází z jednoho z nich náš otčím s náručí pet lahví plných vody. Díky bohu za lidskou solidaritu aspoň v tomto čase. Jenže tu něco nehraje. Proč tolik vody, když to auto přece nevaří? To jako budeme tímhle stylem pokračovat?

Odpovědi jsem se dočkala hned v prvním poli za tou malou vsí. Nebudu vás napínat. Oběd jsme nestihli a večeři málem taky ne. Vařili jsme po cestě jednadvacetkrát, z toho jsme v polovině případů čekali, až motor vychladne, neboť došla voda. Tu jsme doplňovali u dveří dobrých lidí v obcích, jimiž jsme projížděli.

A protože bylo jasné, že chceme-li být na Silvestra doma, je třeba vyrazit co nejdříve, naplánovali jsme výjezd na zpáteční cestu hned v brzkých ranních hodinách. A stejně to nepomohlo. Pěšky bysme doma byli rychleji. Cestou zpět vaříme třiatřicetkrát. Od téhle chvíle mám nějak k cestování o vánočních svátcích odpor.

Šťastný majitel auta ještě téhož dne vyrážel za příbuzenstvem do Brna. A jestli nezemřel, nebo si nevzal stopa, tak někde na cestě vaří dodnes.

Reklama