Když přijde řeč na teplé prádlo, vždycky si vzpomenu na jednu z mnoha úžasných hlášek z „Limonádníka": Noci jsou zde chladné? To abych si vzal teplé prádlo." Načež zvláštní důraz klade na slovo teplééé".
Jak asi vypadalo jeho teplé prádlo? Byly to pověstné jégrovky, nebo legrační plátěné spodky?

Historie spodního prádla je kupodivu poměrně krátká. Ještě v 16. a 17. století bylo prádlo luxusem. Ozdobné krajkové límce a manžety, které vykukovaly z vrchních oděvů barokních pánů a dam, byly pouhými kamuflážemi, které se přišívaly.
Teprve v polovině 19. století začíná éra pracích košil, které se s trochou dobré vůle daly považovat za spodní prádlo. Byly velmi jednoduché a podobné pro muže i ženy.
Koncem 19. století (to znamená přibližně v době Limonádníkově) začaly ženy nosit odlišné prádlo a ve dvacátých letech minulého století nabývá dámské pádlo jakž takž dnešní podoby. Dokonce se začíná šít z jiného materiálu než z bílého batistu, popelínu a plátna. Novinkou se stává hedvábný trikotýn a vlněný žerzej v pastelových barvách.

Ale i to už je historie. Možná bychom takové prádélko vyštrachaly někde hluboko na dně babiččiny skříně. Řečeno obrazně. Spíše bychom narazily na tlusté bombarďáky a košilky ve vybledle růžových barvách.
Pamatujete?
Pro někoho muzeum, pro mnohé z nás zůstává v živé paměti maminčina připomínka „Vem si košilku, ať nenastydneš!"
Jak já to nenáviděla. Stejně jako bavlněné kalhotky do pasu a punčocháče pod kalhoty. A ten odpor k teplému prádlu mi nějak zůstal, i když se dnes vyrábí z kvalitních materiálů, které umí zázraky. Asi jsem cvok, ale ani pod lyžařské kalhoty si žádné jégrovky", byť novodobé, neberu.

A vy?
Jak se chráníte před zimou?
Nosíte košilky, punčocháče nebo dokonce speciální teplé prádlo?
Jste otužilá, nebo snášíte zimu těžko?
A co váš partner, nosí spodky?
Víte, co je to rybano?
Napište mi.

Reklama