Tisková mluvčí. Všichni to povolání známe. Ale víme taky, co vlastně obnáší? Jak je to časově náročné a co všechno musí taková tisková mluvčí vědět? Náhodou jednu znám osobně. Jmenuje se Pavla Švédová a skoro tři roky dělá tiskovou mluvčí města Beroun.

Předtím byla Pavla novinářkou, ale to není nic překvapivého, tak to většinou bývá. Začínala skoro hned po škole v Zemských novinách, pak přišly na řadu Večerník Praha, časopis Vanessa, Mladá fronta DNES a Sedmička, kde pracovala rok, než se stala mluvčí. „Tahle nabídka přišla akorát včas, protože Sedmička brzy úplně skončila. Připadalo mi to zajímavé, v MF DNES i Sedmičce jsem měla na starosti oblast Berounska, takže jsem znala město, i když ne jako obyvatel, ale jako novinář,“ říká Pavla Švédová.

Jak moc se ty práce od sebe liší? Je to pohled úplně z jiné strany, dřív jsi jako novinářka tiskovým mluvčím volala.
To je pravda. Na druhou stranu ale ta práce z větší části spočívá také v psaní zpráv, i když tiskových. A v tom mám výhodu, protože vím, jak zprávu napsat, aby u novináře měla alespoň trochu úspěch, že ji otiskne. Snažím se v té zprávě uvést co nejvíc, aby nedošlo k tomu, že se někdo bude ptát. Na naše tiskovky novináři chodí, ale je jich jen pár, kteří se na něco zeptají, ostatní si prostě vezmou tiskové zprávy a zkopírují si je. A je to.

pavla

Tisková mluvčí Berouna Pavla Švédová

Je to tedy asi docela dobrá praxe, být nejdřív novinářkou a pak tiskovou mluvčí.
Určitě je to takový docela přirozený posun a přirozená změna. Tohle je trochu klidnější práce než novinařina. Samozřejmě jsou situace, kdy je to větší zápřah, třeba když je tiskovka nebo máme uzávěrku Radničního listu, který dělám z 90 procent sama, ale jinak je to pohoda, jsme malé město, to se nedá srovnat s mluvčí někde na ministerstvu.

Co máš ještě za úkol kromě rozesílání zpráv a Radničního listu?
Připravuju tiskové konference, mám na starosti webové stránky, ty se aktualizují každý den. V podstatě denně s málo výjimkami napíšu kolem tří zpráviček, od výstav přes školy, hřiště až po dění na radnici.

Já se hlavně snažím být pořád v obraze, protože když se něco děje a stav se mění v průběhu času, tak se může stát, že mi nějaké souvislosti uniknou. A tak chodím na co nejvíc jednání, abych měla informace a obecný přehled. Sleduju i noviny, co je v nich zajímavého, ptám se. V podstatě si pořád musím říkat o informace vedoucím odborů. Ale i tak se stává, že mi něco ujde.

Dívala jsem se na vašem webu, že si lidi mohou objednat posílání zpráv. To je taky tvoje starost?
Ano, zavedli jsme službu, že si lidi můžou aktivovat rozesílání zpráv z webu, např. informace, že nepoteče voda, že bude zastupitelstvo nebo kde se koná výstava. A pak máme ještě jednu službu, přihlášeným lidem posíláme přehled akcí, které se ten týden budou konat.

pavla

Pavla si zahrála roli Alenky v Noci na Karlštejně, na fotce s Pavlem Vítkem

Musíš všechno konzultovat s paní starostkou nebo s radními a zastupiteli?
Nemusím. Radní rozhodují, ale tu agendu vykonávají úředníci a vedoucí odborů. Získávám informace od nich. I když se snažím vědět co nejvíc, nemůžu obsáhnout veškeré informace, které na tom odboru dělá třeba pět lidí. Takže já napíšu zprávu z informací, které mám, a tu pak pošlu vedoucím odborů, aby mi poslali připomínky. Tak mám jistotu, že to, co tam napíšu, je správné. Paní starostka čte zpravodaj, než vyjde.

Beroun je i na facebooku. Jaké s ním máš zkušenosti? Mně tam občas vadí anonymita lidí, kteří si pořád na něco stěžují.
Diskuse na facebooku mě mrzí nejvíc... Beroun je tady hlavně proto, aby se informace dostaly k co nejvíce lidem, hlavně k těm mladým. Ale je to problém, protože tady reaguje s prominutím každý hlupák. Bývá to tak, že pokud je negativní reakce, tak ten člověk nemá fotku ani jméno, a já mám hrozně velký problém, že si všechno beru osobně, vždycky půl hodiny přemýšlím, jestli mám na to reagovat, než si řeknu: nemá to smysl. Takové ty výkřiky do tmy, kdy někdo uvrhne zlou slinu, mě hrozně štvou.

Diskuse u nás na webu taky bývají barvité. Člověk si je asi nemůže brát osobně, protože každý má jiný názor.
Já právě nevím, kdy na ty dotazy z facebooku reagovat a kdy ne, kde je nějaká hranice. Nemám ráda takové ty řeči, jako: nechte mluvit veřejnost... Někteří lidi mají pocit, že když mají nějaký názor a potkají jednoho dalšího člověka se stejným názorem, tak už to prezentují jako názor všech lidí: my občané to nechceme.

pavla

„Tahle role je moje srdeční záležitost,“ říká o Alence Pavla

To je ještě dobré, když se jenom píše, někteří pak i mluví... Ale co ty a mluvení, jsi přece tisková mluvčí?
To jsem, ale strašně nerada mluvím. Kolikrát se úplně leknu, když vidím v novinách: řekla nebo uvedla mluvčí. Když to člověk napíše, je pak zvláštní, když je tam napsáno řekla.

V televizi už jsi ale mluvila.
Ano, ale na to se radši nekoukám. Zaplaťpánbůh v hlavní zpravodajské relaci jsme ještě nebyli.

Ale to je zase možná pro Beroun dobře, že tu není tolik průšvihů...
Ale taky jsou...

Myslím, že to je na této práci nejhorší. Že musíš prezentovat i průšvihy, když jsou. Nebo ne?
Přemýšlela jsem o tom... Bohužel se v pozici tiskových mluvčí stává, že musím kolikrát obhajovat něco, s čím až tak úplně nesouhlasím. A to se mi špatně říká, je to nepříjemné... To pak říkám stylem, jako že jsem jen tlumočník: radní odsouhlasili... To jsou moje noční můry.

Tak se pojďme bavit o něčem jiném. Musíš být v práci každý den?
Musím, i když myslím, že bych nemusela. V tomhle ještě státní správa pokulhává za soukromým sektorem. Určitě by byly dny, kdy by nebylo nutné, abych tady seděla, jsem na mobilu, na mailu, všechny informace můžu získat. Když připravuju radniční listy, tak některé dny jen píšu a píšu.

A to bys mohla dělat doma.
Mohla. Ale zase kolegové jsou rádi, když mě tu najdou, takže je asi dobře, že tady denně jsem.

Zase můžeš víc a víc poznávat Beroun. Ty z Berouna nejsi, takže se ti to asi hodí?
To, že tu nebydlím, je asi nevýhoda, protože pořád nemám úplně všechny místní povědomosti jako ostatní, ale zlepšuje se to. Ale když tu informaci potřebuju prodat, nemusím být místní.

pavla

Roli Peška si vedle Pavly zahrál i Lumír Olšovský

Je pravda, že novináři také často neznají území a píšou o něm. Máš nějaké zkušenosti v tomhle směru?
Mám pocit, že se novináři strašně oddalují od reality, možná je to tím, že je jich čím dál míň, redakce se zužují. Tam, kde dřív bylo šest novinářů, každý měl na starost nějakou oblast a aspoň několikrát do měsíce tam zavítal, jsou teď tři, a ti nemůžou obsáhnout celé střední Čechy. A tak se stává, že někdo píše o Berounu a třeba tady nikdy nebyl. Já potom z pozice mluvčí musím ještě vysvětlovat nějaké spojitosti a souvislosti, které by ten novinář měl vědět anebo aspoň tušit. Já přece nemůžu popisovat, kde máme autobusové nádraží a jak se dostanu k vlakovému. Ten, kdo tady nikdy nebyl, si to nemůže představit. Jak potom může novinář popsat, jak je to daleko a kudy se tam jde?

To asi nemůže. Chtějí toho po tobě novináři hodně?
V poslední době se mi stává, že jako tisková mluvčí jim musím obstarat jakoukoliv informaci, i tu, která se netýká městského úřadu. Někteří novináři si práci usnadňují a napíšou mi třeba deset dotazů, já se pak sháním s odpověďmi a dávám to dohromady. Oni jdou nejsnazší cestou: napíšu to všechno mluvčí a ona to zjistí. Občas se cítím jako zprostředkovatel informací.

pavla

Na Křivoklátě se Noc hraje každý rok

To je teď asi docela častá praxe. Ale u nás na Žena-in to určitě neděláme. Já jsem si o tobě zjistila spoustu věcí, než jsme si sedly k rozhovoru. Takže o tobě vím třeba to, že ráda chodíš na túry, hraješ a zpíváš v kapele Třehusk, hraješ divadlo...
Divadlo mám ráda, v létě budeme znovu hrát Noc na Karlštejně a Postřižiny. Vlastně je to svým způsobem taky výhoda, že hraju. I když se bojím vystupovat na veřejnosti a mám trošku trému, tak jsem zase zvyklá stát na pódiu, takže je to lepší, než kdybych nikdy nevystupovala.

Z úřadu dlouho nikdo nevěděl, že hraju v kapele, teprve na vánoční večírek se dohodlo, že by mohly vystoupit soubory spřízněné s úřadem. Máme třeba zastupitele, který je muzikant, a jeho přítelkyní je Iva Pazderková, známá jako „blbá blondýna“, takže ta nám to moderovala, a Třehusk se mnou tam taky vystupoval. Někteří pak byli překvapení. Když o tom přemýšlím, tak takhle jsem se teoreticky dostala i k téhle práci ...

Přes kapelu?
Vlastně jo, protože jsme byli s Třehuskem v Holandsku v partnerském městě Berouna, reprezentovali jsme tam Berounsko. A tenkrát jsem se dozvěděla od tehdejšího starosty, že bude výběrové řízení na post tiskové mluvčí. Tak jsem se do něj přihlásila. A jsem tady.

Děkuju za rozhovor a přeju, ať se daří!

Další rozhovory se zajímavými lidmi:

Reklama