Rád jím dobrá jídla. Nesnáším pokrmy připravené odbytě, suroviny nekvalitní a neochotný personál. Navíc rád vařím a dle ohlasů mých přátel se mi občas i nějaké jídlo podaří. Také rád zkouším netradiční recepty a sem tam se dívám do minulosti a snažím se kuchtit, jak lidé před sto lety i dále v historii.  Proto jsem šel do restaurace Tiskárna v Jindřišské ulici s velkým očekáváním.

 
Ochutnali jsme toho hodně. Ale začátek byl úchvatný. Hříbková polévka s kapustou zahuštěná rýží se zeleným hráškem a lahůdkovou slaninou uvařená dle receptu Marie Janků-Sandtnerové a její  Kuchařky rozpočtů a kuchařských předpisů z roku 1933 nádherně voněla po houbách a příjemně zahřála. Na druhou stranu, nebylo to velké překvapení. Na polévkách se toho moc nezměnilo. Dobrota, ale překvapení se teprve chystala.
 
Po polévce přišel teplý předkrm. Zastřené vejce Chateleine s artyčoky, gratinované omáčkou „Béchamel“ a parmazánem podle Jana Kettnery a jeho knihy Předkrmy, mezikrmy a různá malá jídla z roku 1929 vypadalo úchvatně a chuť byla výtečná. Musím šetřit superlativy, protože vy nevíte, co ještě přijde, ale já ano. Artyčok, který se v současné české kuchyni příliš nepoužívá, byl krásně křehký a křupavý, chuť bešamelu s parmazánem vyvážená a zastřené vejce bych chtěl takto také umět. I když jsem věděl, že mne čeká ještě několik chodů, vylízal jsem talířek do čista.
 
Když se řekne španělský ptáček, jistě se všichni oblízneme a vybavíme si hovězí rolku naplněnou klobásou, okurkou, vajíčkem a  cibulí. V Tiskárně však nabízejí jeho verzi z roku 1909. Marie Trachtová ve své Kuchařské knize pro venkovské hospodyně jej doporučovala z telecí kýty s jemnou ančovičkovou nádivkou se žemlovým knedlíkem. Vsadím se s vámi, že byste, kdybyste neznali název, nepoznali, že se jedná o španělského ptáčka. Na druhou stranu, nádherně jemné, rozpadající se telecí maso s úžasnou ančovičkovou nádivkou a jemnou omáčkou se pro mne stalo nezapomenutelným zážitkem. Lahodná kombinace telecí a rybí chuti se v puse spojila a věřím, že většině gurmánů způsobí chuťový orgasmus. Tohle chci doma zopakovat. Nemáte doma výše zmíněnou kuchařku? 
 
Mé již před tím zakulacené bříško se začalo podobat melounu, ale ještě před námi byly dva chody. Ten další byl z České kuchařky, která vyšla už v 19. století konkrétně v roce 1883 a její autorkou byla Hanna Dumková. Zadělávané telecí karbanátky s husími játry a morkem s krémovou omáčkou a krupicovými noky mohu doporučit i těm největším gurmánům. A co mohu vyzdvihnout, jsou ony krupicové noky. Jen si na ně vzpomenu, jak krásně voněly a sály omáčku, slintám jak Pavlovův pes.
 
Na závěr přišel ještě desert. Datlový dortík s máslovým krémem, čokoládovou polevou a marinovanými datlemi podle Anuše Kejřové z Úsporné kuchařky - zlatá knihy malé domácnosti z roku 1928 mne odnesl do nebe. To musíte ochutnat. Chutná to ještě lépe, než vypadá.
 
Ke každému jídlu nám byla sommeliérem servírována výhradně vína české a moravské produkce. Vinotéka v Tiskárně obsahuje skvosty. Nechte si poradit a nebudete zklamáni.
Na závěr za sebe mohu restauraci pochválit. Viděl jsem, jak se personál stará o jiné hosty, a nevěřím, že někdo bude nespokojený. Když zhodnotím jídla a jejich servis, tak jednoznačně vyzdvihuju jednoduchost a přitom eleganci servírovaných jídel. Každý talíř se na vás směje a láká vás ke konzumaci. Takže neváhejte, a pokud máte rádi skvělá jídla za rozumné peníze, neváhejte a jděte se tam podívat. A pokud chcete jít večer, raději si dopředu udělejte rezervaci: https://www.restauracetiskarna.com  protože o tom, že tam vaří dobře, se už mezi gurmány mluví…
 
Restaurace Tiskárna se nachází v objektu, který je součástí historického areálu Státní tiskárny cenin. Tyto prostory dříve sloužily například pro skladování bankovního papíru. Bankovky se zde začaly tisknout za první republiky v roce 1928. Restaurace Tiskárna je stejně jako její „prvorozená sestra“ restaurace Mincovna určena především pro domácí klientelu.
 
Web: www.restauracetiskarna.com

Uložit

Reklama