Dobré ráno (po)Věry,
nemám ráda když se někdo vymlouvá, že něco nejde, protože je pátek 13., na protější střeše je černá kočka a ráno přede mnou kominík s jekem
utekl, když jsem si chtěla šáhnout pro štěstí.

Co mě na pověrách baví, je soukromé pátrání po jejich vzniku. Tedy
obvykle už nevím, jestli jsem to někde slyšela, nebo jsem tak chytrá, ale
třeba vysvětlení, proč nechodit pod žebříkem, je snadné. Žebřík si obvykle
staví někdo, aby mohl pracovat ve výšce, a občas holt to kladivo z ruky
vyklouzne a může skončit na vaší hlavě. I polednice je poměrně snadno
rozluštitelná. Polední úpal není nic příjemného a může způsobit třeba
prasknutí cévy, ale vykládejte to sedlákům. To květnové svatby mě
potrápily více. Jenže, spočtěte si 9 měsíců od svatby a vyjde vám konec
těhotenství doprostřed zimy a porod do těch nejhladovějších týdnů
předjaří... Naštěstí to už dneska u nás nehrozí. Zaklepejte to na
dřevo. :-))

Jednu moderní pověru ovšem praktikuji. Zjistila jsem, že pokud se na něco těším, obvykle to pak není tak skvělé, nebo se stane nějaká nehoda. Jako letos v zimě.
Jeli jsme s kamarády lyžovat a večer v den návratu nás čekal ples v Tachově. Moc jsem se těšila, protože na plese už jsem nebyla ani nepamatuju, ale všechno bylo jinak. Ve chvilkové nepozornosti mě
zaskočila hrouda zmrzlého sněhu a moje kolenní vazy nevydržely nápor.
Ples jsem sice absolvovala, ale jen u stolu, a jediné potěšení pro mě byla tombola a dobré víno.
Takže se mi to zase potvrdilo a na svatbu a zájezd se sborem do Anglie se netěším, netěším a netěším.

(těším a moc :-))

Přeju krásný den a do každého rohu kanceláře tiše říkám špuntárum na
ochranu před smůlou

Soutěž: V slově moře lásku hledej, na pevný řemen však nedej.
Eliza
Milá Elizo,
děkuji za první příspěvkovou vlaštovku a potvrzuji, že s tím těšením jsme na tom stejně. Loni se mi taky nechtělo samotné na Kanáry, a pak jsem si užila snad svou nejlepší dovolenou.
Reklama