Reklama

„Mateřská je pohoda!“ Taky jste už od své drahé polovičky slyšely tuto provokativní větu? Pokud nás čtete pravidelně, možná si pamatujete, že já tato tři slova od manžela uslyšela, když hlídal dcerku v době, kdy jsem si potřebovala zajet nakoupit nové oblečení, protože po porodu jsem se do ničeho nevešla. Poprvé jsem tehdy byla několik hodin bez dcery.

Řekl mi to sice ve vtipu, ale vzhledem k tomu, že tehdy hlídal pouhé tři hodiny a celé je Emilka prospala, tak si to podle mě možná i trochu myslel.

Jenže včera nadešel den, kdy měl hlídat naše dítě od rána do večera. Přesně to bylo od 7:30 do 21:28! To jsou totiž časy odjezdu a příjezdu vlaků, kterými jsem cestovala. Kam? Do Drážďan na nákupy s kamarádkou. Před týdnem jsem si totiž jen tak povzdechla, jak závidím kamarádce, která si takhle na nákupy vyjela. „Já bych tak jela!“ řekla jsem. A manžel mi na to odpověděl: „Tak se domluv s nějakou kámoškou a jeď. Já si udělám s Emilkou hezkej den.“ Nejprve jsem si říkala, že to nemyslí vážně, ale když na tom trval, říkala jsem si, proč ne. Ozvala jsem se kamarádce, koupily jsme jízdenky, včera ráno jsem se s těžkým srdcem rozloučila s naší spící holčičkou a odjela směr Drážďany!

Manžel ode mne dostal „manuál na dítě“ v smsce a já zprvu celá obalená v nervech a myšlenkách na to ubohé dítě, které jsem jako krkavčí matka opustila, koukala z okna a nedokázala se uvolnit. (článek o krkavčích matkách zde) Až když jsme dorazily na místo, daly si oběd a začala jsem pobíhat mezi ramínky s oblečením, trochu jsem své myšlenky na domov utlumila. Po třech hodinách v obchodě už jsem jen myslela na to, že mi upadnou ruce ze všech těch věcí, se kterými jsem se táhla. O nakupování ale jindy.

Musím říct, že jsem si trochu vyčítala, že jsem jela na tak dlouho, ale zase jsem se uklidňovala tím, že jsem aspoň dcerce nakoupila hezké věci. A teď už se dostávám k tomu, proč to všechno píšu!

Střih – 21:28 – Hlavní nádraží Praha. Manžel na mě čeká na Hlaváku, vezem kámošku domů a poté, co vystoupí, přijde ten největší šok, jaký mohl přijít. Muž se rozpovídá o dni s dcerou. „Jak ses měla, Broučku? My jsme si to krásně užili! Odpoledne přijela Lenka (jeho sestra), byli jsme na procházce. Bylo to moc fajn, ale teda můžu ti říct, že jsem úplně grogy! Hned jak dorazíme domů, jdu spát! Musím přiznat jednu věc – fakt před tebou smekám!!!“M-T-16-159 (1)

Vidíte tu fotku? Ano – takhle nějak jsem musela v tu chvíli vypadat. Nestává se mi moc často, že mi docházejí slova, ale na několik vteřin mi spadla brada a úplně jsem oněměla a přemýšlela jsem, jestli špatně neslyším. „Cože?“ zeptala jsem se, protože jsem měla pocit, že ke mně doznívají věty, které se mi jen zdají. A manžel pokračoval. Ne – počkejte – doslova chrlil: „Hele to je neskutečný, jak je to náročný! Vždyť je celej ten den rozdělenej jen po třech hodinách! Já jsem přebalil, nakrmil a pak než si odříhla, byl jsem úplně splavenej! Pořád něco děláš! Bylo to jako super, ale dělat to každej den? Ježiši, každej den? Fakt jsi borec a smekám! Vždyť já, když mám volno a jsme doma spolu, můžu jít relaxovat aspoň na tu zahradu, ale teď, když jsi nebyla doma, tak jsem vůbec neměl čas tam jít!“ …a pak asi ještě dvacetkrát smeknul.

Mám ten pocit, že nedávno jedna z vás čtenářek, zmínila ve svém komentáři, že její partner absolutně nechápe, co vlastně celý den doma dělá. Takže doporučuju: Jeďte na nákupy a děti nechte svým mužům! Ten můj si to užil, zvládl to na jedničku, dokonce jsem se dočkala bonusu v podobě dokonale uklizené kuchyně a obýváku, a přestože si teda myslím, že to nepotřeboval, došlo mu, co všechno naše „profese“ maminky obnáší. A já ho mám zase o kousek radši…

PS: ale vlastně vždyť já smekám před manželem.

Matky v nesnázích

Matky v nesnázích 2Jsme dvě kamarádky, které otěhotněly téměř ve stejnou dobu. Všechny radosti prožíváme spolu. Rozhodně jsme neobjevily Ameriku a netvrdíme, že víme všechno! Nejsme expertky na mateřství ani těhotenství. Někdy jsme bezradné stejně jako většina prvorodiček. Takže? Testujeme na sobě! Vyzkoušíme, posoudíme, podělíme se a moc rády uslyšíme nejen i vaše tipy, ale třeba i váš příběh!
Pokud jste na to samy/sami (to, kdyby nás chtěli omrknout i pánové) nebo se chcete jen odreagovat, zastavte se k nám!

Foto: Petr Adámek a autorka

Čtěte také: