Když se řekne Pálava, málokomu se nevybaví nejprve víno. Není divu, je jím proslulá. Rozhodně to ale není to jediné, co byste v tomto krásném koutě naší republiky měli okusit. Až si budete chtít ráno po bujaré noci vyčistit hlavu, vydejte se poznat krásy Děvína. Nebo alespoň jeho části – zříceniny hradu z počátku 13. století nesoucí název Dívčí hrady nebo také Děvičky. Romantika toho místa, ale i výhledy do okolí vám vezmou dech.

Na skok v Pavlově

Na vrchol je více turistických tras, ale nejpřímější a nejkratší vede z vinařské obce Pavlov. Už ta, pokud máte více času, stojí za bližší prozkoumání. Ne nadarmo byl soubor zdejších architektonických památek před více než 20 lety prohlášen za památkovou rezervaci. Genius loci tu čiší ze všech koutů! Určitě byste neměli minout náves se selskými grunty, barokní hřbitov, vinařské domy se sklepy v České ulici, sochu sv. Floriána nebo kostel sv. Barbory.


Výhled na Pavlov.

Vzhůru na Děvičky!

Na zříceninu hradu to není vůbec daleko. Z Pavlova jen něco málo přes kilometr. Jenže, jak už to u hradů bývá, čeká vás poměrně strmé stoupání, až do 428 m n. m. To začíná už v historických uličkách obce. Ta Podhradní vás zavede po zelené značce až mezi vinohrady na lesní cestu. Jakmile dojdete až na rozcestí pod sedlem, dáte se po červeně značce vlevo. To už vás bude dělit od cíle jen pár set metrů. Pěkně se při jejich zdolávání zapotíte, ale výhled do okolí vás osvěží.


Výhled na Nové Mlýny.

Jako na dlani tu budete mít vodní nádrž Nové Mlýny, ale také Dolní Věstonice nebo Pavlov.



Historie Dívčích hradů

Dnes už zbylo z gotického hradu jen několik, až dva metry silných, obvodových zdí s dělovými baštami a střílnami, některé vnitřní zdi nebo polozasypané sklepy. V minulosti ale plnil důležitou obrannou funkci. První zmínky o tehdy zeměpanském hradu v královském držení pocházejí už z roku 1222. Dewiczky, jak zněl tehdejší název, byly v té době ještě z velké části dřevěné. V průběhu staletí ale postupně měnily svou podobu i majitele. Za třicetileté války hrad obsadila a zapálila švédská vojska. Ditrichštejnové ho posléze sice ještě částečně opravili a používali jako strážní pevnůstku, ale jen do roku 1744, kdy znovu vyhořel. Pak už sloužil jen jako strážnice k hlášení požárů. Nadobro opuštěn pak byl na počátku 19. století. Od té doby chátrá.

Pověsti, které vyděsí

Názvu hradu, ale také hned několika pověstem daly vzniknout tři skalní útesy, které se naproti němu vypínají. Má jít o tři zkamenělé dívky. Kde se tam vzaly?

  • Podle jedné z pověstí má jít o tatarskou princeznu a její dvě družky. Když putovaly křesťanským světem, poskytl jim zdejší hradní pán útočiště. Jenže pak mu vidina princeznina bohatství zatemnila mysl. V noci se vkradl do jejich ložnice, kde ji i její družky zavraždil. Těla dívek, která pak shodil ze skály, se ale do rána proměnila ve tři skalní útesy výhrůžně shlížející na hrad. Vrah z toho zešílel a vrhl se ze skály za nimi. Mimochodem, pověst jde ještě dál. Tato událost měla být důvodem, proč Tataři následně vyplenili Moravu.
  • Další pověst hovoří o hradním pánu Arnulfovi, který zaslíbil svou nejstarší dceru ďáblu Trabacciovi. Ta se ale raději, spolu se svými dvěma sestrami, proměnila v kámen.
  • Jiná pověst hovoří zase o třech neposlušných hradních dcerách, které zaklela jejich vlastní matka.

Traduje se také, že Děvičky mají i svou Bílou paní. Tedy hned dvě! Má jít o dcery jednoho z hradních pánů prchající před generálem obléhajícím jejich pevnost. Jenže jejich útěk nebyl úspěšný – v tajné chodbě vedoucí až do Dolních Věstonic jsou údajně dodnes zasypány.

Zdroj fotografií: wikipedia.org, Shutterstock a autorka článku

Čtěte také:

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama