Reklama


Slovo menhir pochází z keltštiny a znamená dlouhý kámen. Většina z nich je opředena legendami, které lze vystopovat do středověku. Stáří některých menhirů je vskutku úctyhodné, některé z nich pamatují dobu před 3000 lety.

U nás jsou mají menhiry nevětší spojitost s Kelty a jejich kněžími - Druidy. Byla to místa dávných, tajemných obřadů a zajímavých rituálů. Mnoho z těchto tejmných kamenů má podle legend magickou moc. Některé uzdravují, v blízkosti jiných lze například projít „bránou jinam“ a nahlédnout do světa „mezi světem“ a podobně. Každopádně jsou velkou hádankou i dnes, neboť nikdo doposud přesně neví, kdo a proč je vztyčil.

Ani místa, kde se nacházejí, nejsou vybrána jen tak náhodou. Někteří odborníci se přiklánějí k možnosti, že se jedná v mnoha případech o runové kameny. Azimuty východů a západů slunce v době hlavních keltských svátků Samhain, Imbolc, Beltine, Lughnasad ukazují na možnost, že se jedná o menhiry vytvořený obzorový kalendář, což s ohledem na fakt, že menhiry byly dříve početnější, klidně možné je. 
 

Legendy a kameny patří k sobě.

 

Slavné carnacké menhiry se prý o vánocích o půlnoci chodí koupat do moře.

Čtyřmetrový menhir na Orkneyských ostrovech v noci o zimním slunovratu kráčí k jezeru, aby se z něj napil.

V Kerloasu v Bretani na velikém menhiru je výčnělek, ke kterému se chodí tisknout novomanželé: mužům zajišťuje, že zplodí hodně potomků, ženám slibuje ohlídat mužovu věrnost.

 

U nás patří mezi ty tajemné především Kamenný pastýř, stojící v poli u Klobuk, Zkamenělý mnich v Drahomyšli, nebo menhir v Praze Chabrech.

 

Klobucký menhir stojí na místě dávného obřadního místa Druidů a  je vysoký cca 3,5 m.

Lidé věří, že má léčivou sílu a opravdu jsem tady potkala paní například z Olomouce, která sem jezdí už druhým rokem a nedá na kámen dopustit. Prý se jí velice rychle ztratily ledvinové potíže a dnes má podle jejích slov mnohem lepší výsledky.

                            

Mladý pár z Prahy se zde zase zastavil, aby si prověřil Pastýřovu pověst na dutinách a  gynekologických problémech.

Jiný pán by zase přísahal, že mu menhir pomáhá při revmatismu a jeho paní na žlučník. Místní lidé chodí ke kameni tak běžně, že prý není neobvyklé, když má dítko v žákovské knížce omluvenku typu „ Omluvte prosím pozdní příchod, je nachlazený, byl u menhiru“.

 

Já jsem ho poprosila, aby mi přestalo bolet rameno (že by mě zvládl zbavit klaustrofobie, pochybuji). Energie tohoto místa je ale vážně hodně příjemná, navíc člověk když tu stojí a podívá se kolem sebe, celé místo působí jako uzavřená kopule a hodně to tu uklidňuje. Rozhodně doporučuji návštěvu tohoto místa, jako tip na výlet.

Každý rok se navíc kloubucký menhir pohne o vzdálenost velikosti špendlíkové hlavičky směrem k místnímu kostelu. Až jej dostihne, nastane konec světa.  

 

Každopádně kameny jsou tu s námi po celé věky. Mají své příběhy a pamatují si ty naše.

 
Chcete vědět o menhirech víc? Podívejte se do alba českých megalitických památek.

 

Mým obrovským snem bylo vidět Stonehenge. Pokud se nic nezkazí, plní se mi právě teď. Samozřejmě mám u sebe foťák.