Reklama

dres

Poprvé jsem tam byla začátkem osmdesátých let. Tenkrát jsme se vypravily s kamarádkou vlakem. A možná je vám jasné, že rozhodně ne v touze po poznání, ale s čistě povrchním cílem koupit si boty.

Tentokrát to bylo naprosto opačně. Boty mě nezajímaly, i když se přiznám, že jsem ze zvyku pokukovala po stojanech se slevami, ale byla jsem zvědavá, jak tohle město vypadá po letech, a jestli si z něj vůbec něco pamatuji. Nepamatuji.

Nádraží

Snad jen matně to nádraží a příjemné zjištění, že se tam ani dnes nedá zabloudit. Jdete v podstatě po jedné ulici až do centra, jako tenkrát.

Frauen Kirchen

Překvapilo mě, že jsou Drážďany docela malé město. Vše, co stojí za vidění, projdete pohodlně pěšky. Pokud nelitujete osm euro, vyjedete si výtahem do věže „repliky“ známého dómu Frauen Kirchen, a vidíte ho celé jako na dlani.

pohled z věže

Ke vstupence dostanete plánek panoramatu s vysvětlivkami, takže máte přehled o všech významných budovách, palácích a náměstích, které se nachází dole pod vámi. A potom si můžete porovnávat, jak vypadají z ptačí perspektivy a jak z ulic, které procházíte.

Zwinger

Teprve z výšky zjistíte, že celé město je v permanentní rekonstrukci, nebo spíš v rozsáhlé přestavbě, ale všechno je tak precizně německy zorganizováno, že si toho dole ani nevšimnete. Nikde nemusíte klopýtat přes výkopy, nikde neruší staveniště, zábory ani stoletá lešení, jako to bývá v Praze. Všude čisto a zvláštní výletní poklid, bez zběsile pádících davů.

kočár

Jediné, co vás může mile vyrušit z procházky městem, je občasný průjezd jakéhosi šlapacího pivního výčepu, jehož rozjaření aktéři – popíječi a zároveň poháněči vás nenechají na pochybách, že se Němci rádi a hlučně baví.

pivní stroj

Na jedné jejich zastávce jsem si je chtěla vyfotit zblízka. Mého neuváženého a místních zvyků neznalého počínání okamžitě využili a požádali o drobný příspěvek na novomanžele. Vyhrabala jsem v kapse jedno euro, oni velmi uctivě poděkovali a my se raději rychle odporoučeli, aby nechtěli víc.

To jsme ovšem netušili, že cestou narazíme na druhou, tentokrát dámskou polovičku veselé svatební společnosti. Ta byla poněkud decentnější a za drobný peníz nabízela alespoň nějaké žertovné „pitominky“ nebo růže. Vybrala jsem si růži, a světe, div se, dosud ji mám ve váze, ač s námi v tom vedru a bez vody absolvovala cestu do Prahy.

A když se na ni podívám, vzpomenu si na příjemný výlet do Drážďan, který si klidně ráda zopakuji. Dosud mám toitž dluh v návštěvě Zwingeru a prý jsou tam krásné vánoční trhy, tak se tam možná potkáme.

lupa