Reklama

Josefov je vlastně území starého Židovského Města.
To prošlo velkou asanací, domky byly zbourány a místo nich vznikly široké ulice. V Pařížské jsem bydlela přímo proti Staronové synagoze.
Zajímalo mě, proč se ulice a jedna synagoga jmenují Maiselova.

Markus Mordechaj Maisel
se narodil 1528 a byl synem rabína.
Roku 1541 vypukl v Praze strašlivý požár, shořela Malá Strana, Hradčany a dokonce i Zemské desky – to byl archiv soudních sporů a privilegií šlechty.
Veřejnost okamžitě považovala za žháře Židy, proto je český král Ferdinand I.  nechal z Prahy vyhnat.

Jeho nástupce, Maxmilián II., jinak otec Rudolfa II., byl tolerantnější a povolil Židům návrat. Dokonce jim 4. 4. 1567 vydal privilegium pokojné existence.
Židé se ale nesměli zabývat ani zemědělstvím, ani řemesly. Zůstávala jim tedy jen lichva. Půjčovali i českým králům, od Jana Lucemburského, přes Karla IV., Maxmiliána II. po Rudolfa II. ...
Maxmilián II. si např. vypůjčil na boj proti Turkům.
V těch dobách Maisel zbohatl a koupil si dva domy.

Ale největšího rozmachu dosáhl za vlády Rudolfa II. Ten měl pro Židy zvláštní náklonnost, možná kvůli kabale. Přijal i rabína Loewa.
Viz. I. Rottová – Tajemný cizinec a jiné židovské pověsti Praha 1999 – údajně se dozvěděl o tom, že rod Habsburků pochází ze křtěného Žida…
Maisel byl v té době nejbohatším mužem v Židovském Městě, možná i celé Praze.
Půjčoval panovníkovi nemalé částky. Traduje se, že mu peníze dával i darem, ale byl znám jako velice opatrný muž, tak asi ne. Tehdy vznikla věta – „dej si majzla!“
Byl známý jako solidní obchodník, nepodváděl ani při odhadech klenotů, dodržoval podmínky i termíny. Na konci 16. století asistoval při všech velkých bankrotech, např. rodiny Thurnů.
Nepůjčoval jen peníze, ale obchodoval s dlužními úpisy a prodával i klenoty z propadlých zástav.
Byl velkým mecenášem v Židovském Městě, nakupoval obilí a jiné zemědělské produkty pro potřeby obyvatel.
Roku 1591 dostal od Rudolfa II. povolení ke stavbě nové synagogy. (Ta 1689 vyhořela a dnešní její podoba je až z 19. století.)
Kromě toho financoval i školu a novou radnici.
Byl i Rudolfem II. považován za primátora. Ale i přesto byl v nežidovské společnosti považován za druhořadého člověka.

14. 3.1601 umírá a je pohřbený na Židovském hřbitově, nedaleko rabína Loewa. Pokud tam půjdete, můžete mu na hrob položit kamínek pro vzpomínku.
Jakmile se Rudolf II. dozvěděl o jeho skonu, poslal do jeho domu úředníky, aby odhadli jeho majetek, a peníze dal zabavit, bez ohledu na oprávněné dědice.

Literatura:
J. Janáček – Pád Rudolfa II., Praha 1973
J. Janáček – Boháč Meyzl, čas. Dějiny a současnost č. 1/1994
R. J. Evans- Rudolf II. a jeho svět, Praha 1997