Pokud zamíříte do Prahy, nasměrujte své kroky na nábřeží pod Tančícím domem. V prostoru bývalého skladiště tu naleznete zajímavou výstavu nadaného umělce Viktora Špačka.

Když se člověk prochází Prahou, zvlášť v takovém vedru rád zamíří k Vltavě. U řeky můžete nejen krmit labutě a další vodní ptactvo či vlastní břicha v kioscích a restauracích, můžete zde krmit i ducha. Jak? No, například na nábřeží pod Tančícím domem najdete jedno staré skladiště, překopané v umělecký prostor. Právě nyní zde vystavuje svébytný sochař, výtvarník a básník Viktor Špaček.

Viktor Špaček

Narodil se v roce 1976 v Praze. Vystudoval sochařství na Vysoké škole umělecko-průmyslové v ateliéru Kurta Gebauera, kde diplomoval v roce 2004. Od té doby absolvoval množství společných výstav a hrstku samostatných.

Měl jsem to štěstí, a zavítal přímo na vernisáž výstavy, kde jsem si vyslechl Viktorovo autorské čtení dvou vydařených mikropovídek.

Viktor Špaček má zvláštní smysl pro humor, v jeho dílech naleznete reflexi soudobé společnosti a lidských nešvarů, nahlíženou s hravou klukovskou naivitou. Musím říct, že jsem se na výstavě báječně bavil, což se mi tak často na výstavách moderního umění nestává. Navíc prostor nikterak nenavozuje uniformitu a vážnost, takže když vybuchnete smíchy, nikdo se zlobit nebude.

A co na výstavě najdete? Viktorovy texty, snímky a objekty. Ale co bych dál povídal, prohlédněte si malou ukázku...

Viktor Špaček

Bedýnka vyhotovená v takové velikosti, aby pojala právě jen ty věci, které jsou k výrobě bedýnky potřeba.

Viktor Špaček

Viktor se rozhodl napravit svět - takto vyhladil zmuchlanou krabičku od cigaret.

Viktor Špaček

Viktor Špaček před svým vlastním autorským autoportrétem.

Na chvilku se mi podařilo lapit samotného autora, tak jsem ho dovlekl před jeho nejkratší vystavovanou báseň a zeptal se prostě: Co tím chtěl básník říct?

Látka života.
Samá díra.
Pečlivě obžitá.

Hrozně složitá a těžká otázka... no, možná bych si vzpomněl na jeden epigram mého kamaráda Robo Gala: Co nepromyslíme, to neprožijeme. Co neprožijeme, to nepromyslíme. Text je, myslím, o tom, že skrz díru vidíme jenom část a strašně moc nám uniká - nejspíš pod každodenností, kterou je to celé přikryté.

Na jednu věc jsem se ale nezeptal: Od kdy do kdy bude výstava otevřená a zda něco její návštěva stojí... Řekl bych však, že duchu výstavy vůbec neuškodí malé návštěvnické dobrodružství - tak tam prostě vyrazte a uvidíte!

Reklama