Pokud chcete vědět, co se skrývá za tímto titulkem, klikněte na milý příspěvek od čtenářky s nickem tinkib. Takové oslavy na pracovišti prostě utužují vztahy.

Dobrý den,
ráda vám také přispěju k pěknému tématu oslav na pracovišti :)
Zatím jsem pracovala na jednom místě a to ve škole. Oslava v takových podmínkách probíhala většinou u příležitosti svátku, narozenin, narozených vnoučat či dosažení důchodového věku. Bez výjimky se taková oslava skládala z množství chlebíčků, sladkostí různých druhů a chutí. Bylo prima, když se někdo pochlubil zajímavým občerstvením a my ostatní jsme ho pak prosili, aby nám prozradil recept na tu danou dobrotu. Ve škole jako takové jsem nezažila žádnou bujarou oslavu, natož pak s alkoholem. Zajímavější ovšem byly oslavy v mimoškolním prostředí.

První takovou „oslavou“ byly Vánoce. Útulná hospůdka, zdaleka ne všichni kolegové se dostavili. Zábava byla ale velmi bujará, tančilo se, zpívalo, hrály se legrační hry, vypilo se toho požehnaně a všichni si aspoň na chvíli oddechli od předvánočního shonu. Prima akce, na kterou budu dlouho vzpomínat.

Nejlepší ale (prozatím) byla oslava Dne učitelů na konci března. Opět útulná hospůdka, tentokrát početnější kolektiv, dobrá večeře. Tentokrát hrála pro zábavu všech i živá hudba, bylo to prima a v pokročilých hodinách se začaly dít věci, které jsem asi ještě nikdy neviděla :)Kolegyně, které se spolu nebavily, jsou najednou nejlepšími přítelkyněmi, paní ředitelka tančí na stole a s ní mnoho dalších na oblíbenou píseň „Šestýho července“, ale pro mě byl největší zážitek ještě jiný. Jako nejmladší člen sboru jsem si tykala jen s některými kolegy, kteří mi to nabídli již dřív. Měla jsem i kolegyni v letech mých rodičů, přísná, ale spravedlivá paní, před kterou se klepaly nejen děti, ale i někteří dospělí. S tou jsem si vykala a nikdy ani nepomyslela na to, že by to mohlo být jinak. Jenže co se nestalo, náhle mě chytla za ramena se slovy: „Pojď, takhle by to dál nešlo.“ Nevěděla jsem, která bije, ale už jsem byla tažena na bar a panáka. „Takhle by to dál nešlo, prostě si musíme tykat!“, znělo z úst kolegyně. „A opovaž se mi ve škole ještě někdy vykat.“ A měla jsem to. Daly jsme si panáka na tykání a já se celý víkend v duchu smála, jak se to jen mohlo stát. V pondělí ve škole jsem pozdravila klasickým „Dobrý den“, a už jsem se vezla. Dostala jsem vynadáno, že to tykání bylo myšleno vážně a za každé další vykání budu hrubě potrestaná :) Sice mi to z pusy nešlo, ale za pár dní jsem si zvykla. Je to skvělá žena a na tuhle příhodu nikdy nezapomenu.

Takže i takhle může vypadat oslava na pracovišti :)

Čtenářka tinkib

pozn.red.: text nebyl redakčně upraven

_________________________

Pěkná oslava. Nezbývá než přát, aby vám to tykání, ale hlavně přátelské vztahy – vydržely co nejdéle.
Děkuji, že jste napsala a užijte si „prázdniny“ ))
Saša

Téma dnešního dne 23. 7. 2012 : Oslavy na pracovišti

  • Jste zastánkyní oslav na pracovišti?
  • Vzpomeňte na oslavy, kterých jste se zúčastnily
  • Popište nám tamní atmosféru, ať už dávnou nebo současnou
  • Při jaké příležitosti se u vás v práci slaví nejčastěji?
  • Odpadají na vašich firemních oslavách bariéry mezi šéfy a zaměstnanci?
  • A jaké je to na druhý den?

Pište kladně i záporně, příběhy veselé, vážné i na pováženou, těším se na vaše příspěvky.

redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Čtenářky, jejichž příspěvky k tomuto tématu budou zveřejněny, získají každá 1 000 bodů ve věrnostní soutěži. viz.http://zena-in.cz/vs2012

A jedna vylosovaná navíc obdrží láhev Campari

campari

Reklama