Velmi zajímavý příspěvek k dnešnímu tématu poslala čtenářka s nickem Tina5. Nevím, jak bych ho shrnula jednou větou, a tak nejlépe uděláte, když kliknete a celý si ho přečtete samy.

Milá redakce, tak na toto téma bych asi psát neměla, jen sedět tiše a šoupat nohama. U nás je televize věčně přikrytá ubrusem. Ale pár příhod mám, chtěla bych se podělit a zajímá mě názor ostatních..

Jednou v létě u rodičů na vesnici jsme seděli venku, opravdu bylo krásně, teta bydlící přes silnici přišla popřát komusi k svátku. Seděli jsme, bavili se, najednou teta vyskočila jako když do ni píchne roj sršáňů, to zahlédla strejdovi hodinky a řekla: „Jejda, to už je tolik hodin? Musím domů, dávají mi Ulici.“ Já ani netušila, co to ta Ulice vlastně je.  Když jsem si to zjistila, přemýšlela jsem o tetě, o Ulici, o tom, zda je to nebo není závislost.

Druhý příběh je našich známých. Ona je starší než on, nevím, zda měla pocit, že ji začíná ujíždět vlak nebo co se najednou stalo, ale vrátila se z velkého města do rodné vísky a chtěla se vdát a mít děti, tak nějak se dali do kupy oni dva, i když tam byl rozdíl přes 10 let, přišlo dítko, za ním druhé a najednou si nebylo co říct. Jen výčitky nebo ticho. Nouzi neměli, dvě auta a stále dost peněz na účtech, hlídací babičky a přesto měli doma nějaký problém. Začali ho řešit seriálem. Já to nechápala, ale celá rodina zasedla v přesný čas k tv obrazovce a oni pak byli nadšení, protože spolu měli o čem hovořit.. rozebírali seriál, proč udělal ten to a ne zas ono atd a měli pocit, že i mezi nimi se zlepšují vztahy, že se mají o čem bavit. Já to nějak nechápala, jen jsem jim přála, aby spolu mohli mluvit o skutečném životě, aby se to mezi nimi spravilo a v seriálu jsem naději nějak neviděla, ale nechtěla jsem ho odsuzovat, nedívala jsem se na něj a nevěděla o čem vlastně je.

A pak jsem se dozvěděla, že on a ona jsou od sebe. Bylo mi to moc líto, přála jsem jim, aby spolu byli, aby dokázali hovořit nejen o seriálech, ale aby spolu dokázali skutečně žít.

S původními majiteli našeho domu máme hezký vztah, občas se navštívíme, zavoláme si, popovídáme atd. Jednou jsem takhle navečer volala paní a povídaly jsme si spolu, co kde kvete na zahrádce a najednou paní začala o nějakém seriálu. Skoro jsem nevěděla o čem mluví. „Ty vážně nesleduješ...?“ „Opravdu ne, paní J.“ „Víš, on právě začíná“ „Tak to vás nebudu zdržovat“ „ Dobře, zavoláme si jindy.“ „ Ať se daří“ Teď už vím, že nemohu navečer volat. Ale nedávno jsem volala ovdovělé tetě odpoledne a sice jsme nemluvily o zahrádce, teta žije v Praze v paneláku, ale rozhovor byl stejný.. nesleduju, víš, on právě začíná.. zavolej později.. tak nevím, kdy mohu volat

Nedávno jsem četla nějaký průzkum, že zkoumali dvě skupiny dobrovolníků, jedna skupina sledovala romantické filmy, druhá jen zpravodajství, žádná romantika. V první skupině bylo dost rozchodů, v druhé ne. Prý romantika ničí vztahy. Ta televizní. Věřila bych tomu. Je to krásné, když slečna krásná potká pana bohatého, zamilují se do sebe a on ji snese modré z nebe.. ale obávám se, že život je trošku o něčem jiném.

Když to beru jako oddychovku k pletení, budiž, ikdyž si raději pustím nějaké audio, klasiku, co jsem zanedbala v povinné školní četbě a dodnes mě to mrzí, ale pokud se k tomu lidé upínají a televize jim řídí život, prostě teď, TEĎ všichni usednete k tv a budete koukat, to si myslím, že správné není.

Co dělali lidé dřív? Vzpomínám si, když jsem jako dítě marodila a zkusila si pustit tv, byly tam samé zprávy a pak taky přestávka ve vysílání. Tak jsem si vzala knihu nebo poslouchala rádio. Měli jsme doma i několik pohádek na kotoučáku než přišla éra kazeťáků. Ale nedělní dopoledne, když z kuchyně krásně voněl nedělní oběd, už muselo být vše hotovo, protože běžela Nemocnice na kraji města a maminka se chtěla dívat, i když už ji viděla tolikrát. Stejně tak, když jsme víkendovali u babičky, byl úplně stejný scénář, oběd už byl hotový a ještě sednout k Nemocnici..

Dnes mohu porovnávat jen s manželovou maminkou. Když k nám babička přijede, nemáme potřebu pouštět tv, stále si máme o čem povídat..

Ještě mám jeden dotaz, jaký je rozdíl mezi seriálem a telenovelou? Když občas zahlédnu, že dávají dvoutisící díl, přemýšlím, jak dlouho to běží a zda si někdo pamatuje, co vlastně bylo na začátku..

Neodsuzuji seriály ani jejich konzumenty, možná, kdybych nebyla na dovolené - té mateřské, měla více času, že bych se taky nechala vtáhnout do děje a den co den usedala ve stejný čas ke kouzelné bedýnce a na chvíli mohla odložit starosti své a řešit starosti druhých.. nevím. Za pár let vám dám vědět.

Krásný den

Tina5

Pozn.red. : Text nebyl redakčně upraven

___________

Děkuji za tento obsáhlý příspěvek, za názornou ukázku, jak silnou drogou mohou být u některých jedinců televizní seriály.
Tiše závidím tu přikrytou televizi, to chce pevnou vůli... ale zase - takový dobrý seriál někdy příjemně rozptýlí :)
Pěkný den a pozdrav všem
Saša

 

Tématem dnešního dne 16. listopadu jsou: Televizní seriály
Téma pro dlouhé podzimní a zimní večery jako stvořené.

  • Který televizní seriál patří k vašim nejoblíbenějším?
  • Srovnáváte kvalitu současných seriálů s těmi minulými?
  • Máte radši naše televizní seriály nebo zahraniční?
  • Sledujete i animované seriály?
  • Vzpomene si ještě některá z vás na Majku z Gurunu :)
  • A co takový F. L. Věk?
  • Anebo Okresní přebor anebo Comeback?
  • Jé, a teď jsem si vzpomněla i na moji milovanou Takovou normální rodinku, podle mě pokračování po x letech už byl pěkný prů…
  • Mělo by se vůbec pokračovat v natáčení dalších sérií?
  • Nemusíme chodit daleko, např. taková Nemocnice na kraji města.

Na mysl se mi derou desítky, ba stovky seriálů.

Nenechávejte mě v tom a pište.
Pište na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z vás odměním malým dárkem. Co si dáme k televizi? Kávičku v hrníčku. A když nás nebude seriál bavit, vypneme ho a přečteme si knížku. Pro jistotu posílám dvě.

darecekk

Reklama