Čtenářka Tina5 poslal svůj příspěvek k dnešnímu tématu, kde popisuje, jak je hrdá na to, jak zvládla výchovu svých synů. A dle jejích slov má být na co hrdá!

Milá redakce, přeji krásný zasněžený den, dnes by se peklo cukroví a perníčky, že Radku.. jiskra přeskočila :-)) Já odhazovala večer a ráno zas, ale vůbec mi to nevadí, naopak, protáhnu si tělo, když se nedá jít na kolo. Proč na kolo? To je tak jediný sport, který miluju. nějaké pocení v tělocvičně není pro mě a na kolektivní sporty tu nemáme ten kolektiv.

Co s dětmi? Jak je vést, jak je připravit pro život? Toť otázka. Pro nás velmi důležitá. Každé dítě je originál, každé je jinak nadané, každé baví něco úplně jiného. Ale jedno vím jistě, krize přijde vždy. Ať dělá atletiku, plave, hraje na flétnu, klavír či kytaru. S každým jsme museli řešit, proč tam musí..

Ty naše malé princezny to mají jednodušší, tady není velký výběr zájmových kroužků, tak mají víc volného času. Ty větší děti, když jsme ještě bydleli ve městě, měly mnohem větší výběr, pak jsme museli společně hovořit a kroužky redukovat, aby děti nežily jen ve škole, kroužcích a domů chodily pouze spát.

A co teď? Nechat florbal nebo šachy? Toť otázka, naštěstí syn byl ve věku, když už sám měl rozumu dost, nakonec se rozhodl oželet šachy a občas si je zahraje doma s tatínkem.

Hudebky se nevzdal, dnes hraje v kapele, ke kytaře přikoupil benjo a hraje víc než dobře a je velkým vzorem pro malé sestřičky. Ale snadné to nebylo.

Florbal mu taky vydržel, ovšem času je málo, zvlášť teď na vysoké.

Naše děti byly hendikepované. Nevěděly, co dávaly včera večer v tv. Ale už hendikepované nejsou. Naopak, je to jejich velké plus. Dokáží se zabavit bez tv a pc. Někdy na pohádku kouknou, ale když je venku hezky, v nedělil po obědě řeknou, že jdou raději ven, dojede k nám kamarádka stejně naladěná a užijí si super odpoledne. O prázninách tu byl nejstarší syn se třemi kamarády.

Všichni byli přijati na vysoké školy, všichni nedělali jen gympl, ale hudebku, nějaký sport.. U nás si propojili počítače a hráli cosi proti sobě všichni čtyři, nevím, já byla spíš v té kuchyni. Ale jeden z nich byl první v soutěži z anglického jazyka u nás ve svém věku a že čte knihy v originále, to je pro něj samožřejmé a nakazil tím i syna.

Jeden vymyslel program na ovládání pc lidským okem pro nemohoucí, byl s tím i v USA a jednou vyhrál, na druhé soutěži byl druhý. A to neprožil život jen u pc. Všichni jezdí rádi na kolách, tady u nás je krásně, jen kopců víc, tak jeden den dají kluci kolo, druhý den odpočívají u pc. Třetí den vymysleli a připavili šipkovanou pro malé holky - oni, devatenáctiletí kluci, kterým by nějaké malé školačky a ještě mladší holky mohly být ukradené..

A když jsme s klukama večer seděli a bavili se, nikdo z nich nekoukal na pohádky. Občas sem tam na nějakou ano, ale ne denně a ne na každou pohádku. To mě potěšilo a moc. Tak už vím, že naše děti nejsou hendikepované.

Když byla dcera malá a vodila jsem ji do školy, občas jsem prohodila pár slov s paní učitelkou. Jednou po Velikonočních svátcích mi paní učitelka řekla, že se ptala dětí, jak prožily velikonoční prázniny.. já u počítače, já koukal na televizi, já střídal počítat a televizi.. paní učitelka z toho byla docela smutná.

Je to i v učitelích. Jednou přišla nejstarší dcera domů ze školy hodně naštvaná, protože ona jediná neviděla včera v tv zprávy a dnes se o nich bavili ve škole a ona jediná nevěděla, o čem mluví. A paní učitelka ji asi „potopila“, jak je nemožná, že neviděla zprávy. Bylo to ve čtvrté třídě. S dcerou jsem si to vyjasnila. A později i vysvětlila s paní učitelkou.

Vychovat slušného člověka, to je veliká dřina. A je to běh na celý život. Přeji nám všem rodičům hodně sil a slušných lidí kolem,  našim dětem přeji učitele, kteří je dokáži chytit, motivovat, vést a předat jim to nejlepší.

Ale ten největší kus dřiny je na nás rodičích.


Takže sport či hudba? Dá se oboje, hlavně něco, ať naše děti něco dělají a nesedí jen u tv či pc. Ať děti poznají, že nic není zadarmo, že vyběhnout ten kopec ve slušném čase, trvá to docela dlouho a než se nacvičí skladba, aby se dala poslouchat, je to taky dřina. Ale stojí to za to.

Krásný zasněžený den a nezapomeňte sypat ptáčkům do krmítek
Tina5
Text nebyl redakčně upraven


Díky Tino5. Perníčky již jsou upečeny a letos se vydařily. Žádní obři, vše krásně lesklé, jen nevím, zda se dočkají nazdobení, protože stále ubývají. A k vašemu článku. Přesně vystihujete moje pocity. Jsou okamžiky, kdy musíte to dítě popostrčit. Když to neuděláte, sice dáte dítěti volnost, ale ono se také zároveň nic nenaučí. Tedy naučí. Že nic nemusí…

Dnes máme téma dne: Čím chcete, nebo byste chtěly, aby vaše děti byly. Umělci, nebo sportovci?

  • Je to jinak u holčiček a u kluků.
  • Musela jste někdy volit u sebe, nebo u dětí? Jak?
  • Nebo se má nechat dítě být, ať si dělá, co chce? Opravdu vždy?
  • Těch možných podtémat je spousta a věřím, že na ně samy upozorníte.

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás odměním ještě dnes překvapením. Počítám, že přesně v 16.00.

Reklama