Lidická tragédie začala jedním banálním ukončením milostného poměru. Ženatý Václav Říha napsal své milé Anně Maruščákové dopis. V něm jí sdělil, že po atentátu na říšského protektora Heydricha se nějakou dobu nemohou vidět. Už předtím jí lživě naznačoval své spojení s odbojem. 

Dopis otevřel její nadřízený a předal jej gestapu. Vyděšená Anna při následném výslechu vypověděla, že právě Říha jí uložil vyřídit pozdrav rodině Horákových z Lidic od jejich syna Josefa. Ten byl spolu se svým kamarádem Josefem Stříbrným od roku 1939 nezvěstný a existovalo důvodné podezření, že vstoupil do zahraniční armády (skutečně oba byli u 311. bombardovací perutě RAF). Příslušníci gestapa měli pocit, že padli na stopu atentátníků. To rozhodlo o tragickém údělu Lidic. Ačkoli se krátce poté ukázala její nepodloženost.

Sám Hitler vydal svým pochopům následující rozkaz – všechny dospělé muže zastřelit, ženy poslat do koncentračního tábora, vybrané děti dodat k poněmčení do Říše, zbytek vychovat jinak. Samotnou obec vypálit a srovnat se zemí. Jeho kruté rozkazy došly naplnění 10. června 1942. V prostorách Horákova statku gestapáci a příslušníci Schutzpolizei (Schupo – policejní jednotky, které si gestapo přibíralo na “hrubou “ práci) zavraždili bez jakéhokoli rozsudku 173 lidických mužů.

Ženy a děti prozatím umístili do lidické školy, následně převezli do kladenské reálky. Tady se většina maminek a dětí viděla naposledy. Gestapáci děti podrobili důkladné prohlídce, zajímali se o barvu očí, vlasů a také jim přeměřovali hlavičky. Nakonec na převýchovu vybrali 3 – Dášu Veselou, Vašíka Zelenku a teprve dvouletou Haničku Špotovou. Podle dochovaných svědectví se při odebírání dětí ozývaly výkřiky jako “Maminko, nedej mě!” nebo “Maminko, já se ti vrátím!” Lidické matky mohly ale jen bezmocně přihlížet…

Osmaosmdesát dětí nastoupilo do transportu a po dlouhé nabázi skončilo v polské Lodži. Tady jich vybrali na poněmčení dalších sedm – Marii Doležalovou, Emilii Frejovou, Evu Kubíkovou, Věru Vokatou, Marii a Annu Hanfovy. Těmhle dvěma slečnám se povedl husarský a skoro neuvěřitelný kousek. Plakaly a naříkaly tak usedavě, že jejich věznitelé zařadili na převýchovu i jejich bratra Václava!

Samotnou vísku už mezitím likvidovaly pracovní jednotky RAD, neušetřily ani lidický hřbitov. Celou akci řídil šéf kladenského gestapa Harald Wiesman, proslulý svou brutalitou a hrabivostí. O jeho vskutku zářných lidských kvalitách a silném žaludku svědčí i to, že přímo v Lidicích ukradl opuštěný dětský kočárek, ten pak používala jeho manželka.

Děti vybrané na převýchovu našly útočiště v dětském domově v Puschkau. Sem přicházeli pravidelně němečtí manželé a vybírali si tu mezi nimi vhodné k osvojení. Lidická děvčata našla své rodiny poměrně rychle. Ale chlapci Václavové Hanf a Zelenka museli odjet do tábora v Oberweisu, tady je vychovávali podle pedagogických zásad Hitlerjugend. Jejich 81 kamarádů mezitím odvezli do vyhlazovacího tábora v Chelmnu. Tady po nich mizí veškeré stopy. Je takřka jisté, že je ihned po příjezdu nacisté zavraždili. Pár dní poté sem následoval transport dětí z Ležáků. Spolu s nimi přijela i Dáša Veselá z Lidic (dívenka byla původně vybrána k poněmčení, ale pak za nejasných okolností byla tého výsady zbavena). Ani oni nepřežili.

Mezi zadrženými lidickými ženami byly čtyři ve vysokém stupni těhotenství. Nakonec skončily v  ústavu v Dykově ulici na pražských Vinohradech. Tady se Anně Kohlíčkové narodila dcera Věnceslava a následoval ji Karlík Marie Hanžlové. Obě maminky nedlouho po porodu uvěznili v koncentračním táboře Ravensbruck. V září se ve zmíněném zařízení  narodily ještě holčičky Věrka Mullerová a Maruška Pešková. Jejich matky měly stejný osud jako jejich předchůdkyně. Děti úředně předali pod německými jmény do nalezince na Karlově. Kromě Věrky Mullerové nalezené po válce, údajně všechny zemřely. Zázračné štěstí měla lidická batolata, kterým v době vyhlazení jejich rodné vsi nebyl ještě ani jeden rok. Kromě malého Františka Černého (zemřel v červenci 1942), všechna přečkala válečné roky v sirotčinci na místě dnešní Thomayerovy nemocnice.

U dalších  dvou lidických  žen – Anny Korecké a Anny Strakové - jejich věznitelé dodatečně zjistili těhotenství, a tak je z  Ravensbrucku převezli rovněž  do ústavu v Dykově ulici. Holčička Anička přišla na svět 5. prosince, zemřela již v březnu 1943, chlapeček Jaroslav Korecký se konce války dožil, a dokonce byl i nalezen. Přímo v Ravensbrucku porodila své už desáté dítě Františka Hroníková. Ihned po narození ale zdravého chlapečka zavraždily dozorkyně. Stejně přízračně skončilo i těhotenství Libuše Zbrojkové, té provedli v pátém měsíci nacisté potrat.

Pracovní povinnosti vězenkyň v Ravensbrucku byly tvrdé, nejdříve je nasadili na noční směny na výrobu teplých vložek do vojenských kabátů. Ty sešívaly ze stovek kousíčků kůže a v případě nesplnění normy (1 vložka za směnu) je tvrdě trestali. Dále pracovaly například na stavbě komunikací, v tkalcovnách, v muničních továrnácch. Dozorkyně jejich pracovní morálku upevňovaly nelidskými tresty: například ponořování do ledové vody nebo je prostě jen nechaly stát dlouhé hodiny bez jídla a pití. Z hladu se pak jedla tajně i tráva… Kvůli otřesným hygienickým podmínkám, mučení, bití a absenci lékařské péče ze z 203 žen vrátilo do Lidic 143. Teprve po návratu se mnohé z nich dozvěděly pravdu o smrti mužů a především o zmizení dětí. Nikdo si neuměl ani představit, že by nacisté mohli být tak krutí, aby ublížili i nevinným dětem...

Domů do Čech se jako první v září 1945 vrátila Anna Hanfová, následovali ji její sestra Marie a bratr Václav. Celkem se přes veškeré úsilí podařilo nalézt jen 17 lidických dětí… Většina nacistů, kteří se podíleli na vyhlazení Lidic, se po válce musela zodpovídat ze svých zrůdných činů před československými soudy. Šest příslušníků kladenského gestapa, které sehrálo klíčovou roli při likvidaci Lidic (mezi nimi i Harald Wiesmann), skončilo na popravišti, další byli odsouzeni k doživotí.

Na místě starých Lidic je dnes údolí, kříž s trnovou korunou a Růžový sad. I přes ticho a klid, jež tu panují, se při pohledu na sochy lidických dětí člověk neubrání dojetí…  

Reklama