Stovky dětí každý měsíc opouští Tibet okupovaný Čínou. Jejich cílem je Indie, Nepál či Bhútán. Mnohdy strastiplnou a nebezpečnou cestu absolvují jen za dozoru najatých průvodců. Rodiče je do ciziny posílají, aby jim tak umožnili důstojné vzdělání ve vlastním jazyce a v rámci tibetské kultury…

Příběh Dawa mluví za ostatní

Jmenuju se Dawa Woesar. Narodil jsem se v Khamu ve východním Tibetu. Můj otec i matka jsou v Tibetu. Jsou to zemědělci a také kočovní pastevci. Mají se dobře. Já jsem měl šanci dostat se do čínské školy, ale má rodina za to musela zaplatit hodně obilí.

Neuměl jsem ale čínsky a učitel mě bil páskem a nechával mě sedět na ledu. A tak se moje rodina rozhodla, že sestru a mě pošle studovat do Indie. Hodně dnů jsme šli přes hory.
Když jsme došli na hranici mezi Tibetem a Nepálem, moje sestra spadla do vody a já jsem se modlil za její život. Když jsme byli asi v půli cesty, sestře byla taková zima, že nemohla pořádně jít, a taky nás začala sledovat čínská policie. Náš průvodce nechal mě, sestru a další tři členy výpravy v horách.

Studený sníh spálil mým společníkům nohy a ruce. Nezbývaly nám žádné potraviny. Měl jsem velký hlad a byl jsem unavený, naštěstí jeden z druhů mi dal kousek jídla.

Když jsme přišli do Nepálu, náš průvodce mi řekl, že uschová moje peníze. Ale už mi je nedal zpátky. Jmenuje se Lobsang. Nakonec Lobsang vzal s sebou jen čtyři lidi včetně mě. Nechal mou sestru a dalších devět v horách. Nemám o ní žádné zprávy. Přišel jsem do TCV zkraje tohoto roku a jsem zařazen ve třídě A…“



V exilu žije až 16 tisíc dětí!

Od roku 1950, kdy začala čínská okupace Tibetu, opustilo zemi 135 000 lidí. Mezi nimi tisíce dětí, které pak žijí daleko od rodičů samy, převážně v dětských vesničkách v Indii.

Tibetské dětské vesničky existují od roku 1960. Jejich patronem je sám Dalajláma, který se spolu s členy své rodiny na jejich vybudování podílel a je s projektem vesniček spjatý. Děti, které ve vesničkách vyrůstají, nazval „semínky budoucího Tibetu“.

V současné době jsou TCV útočištěm pro více než 16 000 dětí, které jsou sirotky nebo sem přišly složitou cestou z Tibetu z rozhodnutí rodičů. 


Nejsou samy

A jejich nelehký život se snaží řada organizací ve světě usnadnit. V angličtině se o takových aktivitách dozvíte na stránkách www.tcv.org.in. V Česku se této problematice věnuje Občanské sdružení Potala v rámci svého projektu Semínka budoucího Tibetu. Také díky němu může pomoci malým tibeťánkům kdokoliv. Více informací lze najít na stránkách www.potala.cz.

Ve vedení občanského sdružení je etnografka, tibetoložka Zuzana Ondomišiová. Tibetem se zabývá už dvacet let.



Reklama