Jeden „svádivý“ příběh jsem si nedávno vyslechla v autobuse. Znáte to,
zavěšeni na tyči, do cíle daleko, musíte poslouchat cizí hovory, i kdybyste nechtěli. Takže v „mém“ autobuse takhle v pondělí hodnotili dva studenti uplynulý víkend.


„Tak co, jak jste dopadli v sobotu v tý herně? Matka mě nepustila, museli jsme jet k babce.“

„Tos měl vidět, vole, Radimova ségra tam přítáhla ňáký kámošky.“

„A byly pěkný, anebo jako vona?“

„Jo, hezký kozy, vole, akorát ta jedna byla docela tlustá. Ta tlustá neměla doma rodiče, tak jsme tam v noci šli, jeli jsme až nějam na Újezd.“

A dál pokračovalo vyprávění o tom, kterak se holky bály, aby nebyl randál a neprobudili se sousedi, a jak to tedy všichni vzdali a vydali se noční Prahou domů.  „Můj“ vypravěč ovšem zůstal, protože se mu „ta druhá“ vážně líbila a říkal si, „že by s ní něco mohlo bejt“

„No a bylo něco?“

„Přišla za mnou v noční košilce, že je jí zima, jestli by si mohla k mně
lehnout..“

„No a…?“

„Jsem byl drsnej, vole, jsem dělal, že spím.“ 

„A lehla si k tobě?“

„Lehla, já jsem dělal, že spím, až jsem vopravdu usnul.“

„Chacha, ta musela čumět, co?

„Si piš, vole. Ráno seděla v obýváku a koukala se na televizi, tak jsem si sednul vedle ní, sebral jí ovladač a přepnul to na formule.“

„No to je jasný, co by taky chtěla.“

„No jasný“.


Lucie


Tak teda tohle se za našich mladých časů nestávalo :-)

To jsem zvědavý, co bude předvádět po deseti letech manželství :)

redakce@zena-in.cz

Reklama