Američané slaví během roku několik svých typických svátků s typickými postavami. Pár z nich se zabydlelo i u nás, například sv. Valentýn, Santa Claus či Halloween. Jeden z nejdůležitějších svátků je tu ale do jisté míry neznámý.

kroc

Je jím největší americký svátek - Thanksgiving day, Den díkůvzdání. Protože jedna z mých známých je Američanka dlouhodobě žijící v ČR, měla jsem tu čest na několika takovýchto oslavách být. Zážitek to byl nesmírně zvláštní, protože snad vše bylo jiné oproti tomu, na co jsem zvyklá. Přesto na každou takovou párty s vděkem a láskou vzpomínám.

Ráda bych se s vámi podělila o své dojmy a trošku blíže vás seznámila i se samotným svátkem (jak mi jej prezentovala přímo ona Američanka).

Pro řadu Američanů je významnější než samotné Vánoce. Rodiny neváhají jet či letět spoustu hodin i přes několik států, jen aby tento den oslavili spolu, v co největším počtu. Samotné Vánoce pak slaví „komorněji“. Možná i proto, že Den díkůvzdání slaví jen cca měsíc před Vánoci.
Den díkůvzdání se totiž slaví čtvrtý čtvrtek v listopadu. Letos to bylo 25. 11.

Historie tohoto svátku sahá až do roku 1620. Tehdy dorazila do amerického přístavu v Plymouthu loď Mayflower s anglickými osadníky („Pilgrims“). Svou vlast opustili, protože chtěli svobodně vyznávat svou víru, ale v Anglii to nebylo možné. Ovšem v nové zemi je čekaly velmi drsné podmínky. Nebýt pomoci místních indiánů, velmi pravděpodobně by první zimu nikdo z nich nepřežil. Indiáni je naučili vše potřebné (jak zacházet s místní půdou, jak pěstovat kukuřici, co lovit..). Poté, co se osadníci v zemi zabydleli a naučili se přežít, chtěli indiánům vyjádřit svou vděčnost, poděkovat jim. Proto pro ně uspořádali velikou slavnost. Součástí slavnosti byla i velká spousta jídla - úspěch první úrody. (Existují i další verze příběhu.)

Den díkůvzdání je vnímán jako oslava hojnosti, blahobytu, u věřících Američanů také jako poděkování Bohu za vše dobré, čeho se jim nejen během posledního roku dostávalo. Lidé vzpomínají a uvědomují si, že je vlastně velmi mnoho věcí (i maličkostí), za které mohou být vděčni.

Protože Den díkůvzdání má být svátkem hojnosti, k pravé oslavě patří samozřejmě velká spousta jídel. Párty, kterou má známá pořádá, bývá pro téměř stovku lidí. Každý považuje za samozřejmé, že něco s sebou přinese (nejčastěji zeleninu jako přílohu k jídlu, případně nealkoholické pití, občas i nějaké „dobroty na zobání“, sladké či slané), takže jídla se sejde opravdu hodně.
Večeře začíná kolem páté hodiny. Na talíři nesmí chybět maso z krocana, nádivka, bramborová kaše, brusinky a zelené fazolky s posekanými mandlemi.

Po hostině začíná (volná) zábava, zvlášť pro děti a zvlášť pro dospělé. Samozřejmě je inspirována historií Dne díkůvzdání a má za úkol nás, Čechy, vtipnou a hravou formou s ní seznámit (a neznalé angličtiny případně naučit i několik anglických slovíček). Například se skládají různé tématické obrázky, hrají se slovní hry s využitím typických slov (Pilgrims, Mayflower, pumpkin bread...). Letos bylo jedním z úkolů postavit lodičku (kopii Mayflower) z žužu bonbonů a párátek.

Děti mají během celého odpoledne možnost vybarvit si omalovánku s motivem Dne díkůvzdání. Po večeři se s několika dobrovolníky (předem určenými) rozdělí na skupinky podle věku a také se vrhnou do víru zábavy. Učí se například zpívat anglickou písničku, vyrábí si indiánské čelenky a oblečky, hrají soutěže...

Během her si všichni, kteří ještě mají místo v žaludku, mohou pochutnat na dalších dvou typických amerických zákuscích - Apple pie a Pumpkin bread. Apple pie je jablečný koláč a Pumpkin bread, ač to v překladu znamená „dýňový chléb“, je tmavá dýňová buchta, která jen svým tvarem připomíná (hranatý) chléb.

Je to opravdu nádherný svátek. Už jen proto, že se na Thanksgiving párty schází lidé, které život rozdělil. Zase po roce či dvou vidět známé tváře, pokochat se novými přírůstky v rodině, předat si malé dárečky... A třeba i poděkovat svým dávným přátelům za to, co pro nás kdysi udělali, ale my jim za to tehdy nějakým nedopatřením dostatečně nepoděkovali.

Reklama