Bulvár

Těžký úděl afghánských žen

Než jsem se stihla s novinářkou Petrou Procházkovou sejít na rozhovor, stačila odjet z Prahy do Kábulu. Stařičkým autem zvládla osm tisíc kilometrů za 12 dnů. Pokud sledujete dlouhodobě novinářskou a humanitární práci téhle půvabné a odvážné dámy, tak vás u ní takovýhle výlet snad ani nemůže překvapit. Povídaly jsme si nakonec alespoň prostřednictvím e-mailu.

Kdy jste měla naposledy něco jako dovolenou?
Mně se zdá, že mám dovolenou pořád, nebo spíš, že to, co dělám, je pro mne tak zábavné, že ani žádnou dovolenou nepotřebuji. Ale vlastně vloni v zimě jsem byla týden na horách. Druhý den pobytu jsem usedla k počítači a do konce té jakoby dovolené napsala komentář k filmu o Afghánistánu. Prostě mě to bavilo. Odpočinu si někdy i při čtení agentur, teď naposledy byla pro mne dovolenou fantastická cesta autem z Prahy do Kábulu. Těch 8 tisíc kilometrů bylo něco tak úžasně očišťujícího, po tom středoevropském šílenství mezi Internetem a supermarkety, že lepší odpočinek si ani nedovedu představit. Nejlepší dovolená je pro mne nějaká dlouhá cesta někam...

Berete svoji práci jako poslání? Myslíte, že novinář může alespoň trochu změnit svět?
Poslání, to nevím. Jako práci, která má smysl, to ano. Novináři nejenže mohou, ale mění svět. I když někdy méně a pomaleji, než by třeba chtěli. Někdy si říkám, že psaním článků o čečenské válce jsem stejně nezabránila tomu, aby netrvala až do dnešních dnů a aby v ní nezahynulo tak strašně moc lidí. Ale zase na druhou stranu, kdyby o Čečně nikdo nepsal, tak by to bylo ještě horší, než to je, což si lze ovšem stěží představit. Ale přece jen, světová veřejnost, jejíž mínění novináři utváří, něco ví o vraždění čečenských civilistů a snad trochu to ruské řádění na Kavkaze brzdí. Málo, ale přece.

Jak byste hodnotila dosavadní práci občanského sdružení Berkat, které jste pomáhala zakládat? Myslím, že Berkat je něco, co na našem humanitárním trhu zatím nebylo. Je to spolek přátel, tedy nikoliv zaměstnanců. Lidí, kteří některé problémy našeho světa cítí stejně. Jsou to dobrovolníci, kteří nejen že nedostávají za svou práci žádný plat, ale ještě činnost sdružení dotují ze svého. Pracujeme na několika frontách, hlavně v Čečensku, Afghánistánu a také doma v České republice. Naše projekty nejsou velké, ale jsou založeny nejen na rozdávání nějaké materiální pomoci, ale i na snaze vzájemně komunikovat s lidmi z jiných kultur. Říci jim, že nejsou sami. A když jim třeba někdo nedokáže pomoci penězi, tak se jim snaží pomoci zorganizovat si jejich život tak, aby na nás, bohatší části světa, nebyli závislí. Proto jsme založili v Afghánistánu svépomocné dílny, které si skutečně už na sebe vydělávají, a až my odejdeme, tak budou pokračovat dál.

Co myslíte, že se Berkatu nejvíc povedlo?
V Čechách se dali dohromady lidé, kteří se před Berkatem vůbec neznali a ani moc nevěděli, jak zrealizovat svou touhu někomu pomáhat, nebo jen říct, že na něj myslíme. Berkat je, jak říkáme, mafie založená ne na penězích a tabulkách, ale na vzájemných vztazích a důvěře. Jsou mezi námi matky v domácnosti, byznysmenky, novinářky a herečky, nezaměstnané... Každý, kdo má nějaký nápad a chuť ho zrealizovat, a ten nápad odpovídá filozofii Berkatu, má u nás otevřené dveře. Mám takový příklad. Jednou mi zavolala do Afghánistánu nějaká paní, řekla, že se jmenuje Marta Nollová a pracuje s počítači na vysoké škole. A že viděla v novinách fotku chlapce, kterému chce pomoci. Ve všech velkých humanitárkách ji ale vyhodili. Dnes je z toho velký projekt, který tahle paní, v humanitární činnosti naprostý laik, vede a zřejmě dovede do zdárného konce. Berkat je mašina na realizaci humanitárních snů, protože každý, kdo s něčím přijde a chce sám kvůli věci obětovat když ne peníze, tak čas a energii, se stane naší součástí, všichni se mu snaží pomoci, jak to jde, a on sám nakonec pochopí, že i původně nereálné věci se dají uskutečnit. Tohle mnoha českým ženám pomohlo víc než nějaký psychoterapeut, pocit, že dokázaly pomoci, i když samy nejsou milionářky.

Když jsem se dívala na webové stránky Berkatu, byl tam i příběh afghánského chlapce, kterému hrozilo oslepnutí. Jak to s ním vypadá teď?
To je právě příběh paní Marty. Z původní nesmělé ideje - pomoci jednomu chlapci - Marta vybudovala projekt, v rámci kterého bude snad ještě letos odoperováno několik slepých dětí tady v Afghánistánu. Marta sehnala českého lékaře pana doktora Martina Filipce, kterého zde za několik měsíců čekáme i s očními rohovkami. Pak by měl také vyškolit afghánské lékaře, aby si dovedli poradit po jeho odjezdu sami. Prvním operovaným bude právě chlapec Adjmal. Udržujeme s ním kontakt, přispíváme mu na vitaminy a oblečení a připravujeme ho na operaci.

Jak se Vám vůbec žije v Kábulu, potažmo v Afghánistánu? Z televize a ostatních médií mám pocit, že je to docela neveselé místo...
Není to nejveselejší země na světě, jak by také mohla po 23 letech válčení. Žiju tady jako bohatší Afghánec, tedy v domě, ve kterém občas teče voda a někdy jde elektřina. Chodím nakupovat do obchodu, kde je vše, co mají k dispozici i Afghánci. Svíčkovou s knedlíkem si teda nedávám běžně, ale rýži s masem či bez něj mám skoro každý den. S hygienou to není nejlepší, ale časem zjistíte, že se nemusíte sprchovat dvakrát denně. Mně se tady žije dobře, mám kolem sebe lidi, se kterými děláme podle nás smysluplné věci, a ještě mohu být u toho, jak se nějaká země zvedá zase alespoň na kolena.

Jste tam teď spíš jako novinářka, nebo se snažíte pomáhat místním podobně jako před časem v Čečensku?
Je to půl napůl. Pro noviny píšu, protože je to moje profese, kterou mám ráda a která mne živí. Ve volném čase, každý den, dělám na našich projektech. Máme tady jako Berkat i dva afghánské kolegy - ženu a muže - a ti pracují se mnou a beze mne, když nemám čas. Berkat také založil v Grozném Centrum pro ženy - mohou se tam scházet, něco se naučit, učíte je osamostatnit se, spoléhat se především na sebe.

Jaké je vůbec postavení čečenských žen? Změnila něco válka?
Centrum pro ženy mělo skutečně za cíl umožnit se ženám někde scházet a přemýšlet, jak by se mohly postavit na vlastní nohy, vzdělávat, naučit se na počítači či anglicky, a v tom jim i pomoci. V současnosti je kvůli bezpečnostním problémům činnost Centra dočasně pozastavena. Ale věříme, že ne nadlouho. Ženy v Čečensku musely za války táhnout celou starost o rodinu, protože muži byli na frontě. A někteří ještě jako partyzáni zůstávají v horách. Ženy se staly mnohem samostatnějšími a často začaly navzdory tradicím hrát vlastně roli hlavy rodiny. Je to v tamních podmínkách ale těžká úloha. Čečenky jsou oproti jiným muslimkám emancipovanější v důsledku dlouholeté sovětské nadvlády, která kromě řady zlých věcí ale také umožnila ženám vzdělání, například. Takže ani teď nechtějí jen sedět za pecí, je tam řada lékařek, učitelek, ale některé jdou i do politiky. Bohužel, velmi těžké životní podmínky jim neumožňují, aby své schopnosti rozvinuly. Musejí prostě nosit vodu a krmit děti, prodávat na trhu nebo stavět domy, místo aby si zašly ke kadeřníkovi či se učily cizí jazyky.

V knize Aluminiová královna jste zachytila osudy několika čečenských žen. Myslím, že se Vám mimo jiné povedl zdůraznit jeden z nejhorších důsledků všech válek - a to že vždycky nejvíc trpí obyčejní lidé. Jaký měla tahle kniha ohlas mezi čtenáři?
Já jsem strašně málo v Čechách, tak to nemohu tak sledovat. Ale myslím, že ti, kteří se o problematiku zajímají, si ji koupili. Nevěřím, že by někomu, kdo nesnáší Čečence či ani neví, kde Čečna leží, otevřela oči, protože takový člověk si ji nepřečetl. Ale lidé mi píší a ptají se, co se s mými hrdinkami stalo, jak žijí, co se v Čečensku od té doby, co byla kniha napsaná, změnilo. Tak přece jen někdo se o jejich osudy zajímá, to mám radost.

Jak jsou na tom vlastně Afghánky - když to srovnáte třeba s Čečenkami?
Je to obrovský rozdíl. Afghánistán je mnohem chudší a zaostalejší země, pokud to bereme podle našich evropských měřítek. Platí tady mnohem tvrdší islámská pravidla, takže ženy se prakticky nezúčastňovaly a doposud se jen sporadicky zúčastňují politiky a veřejného života. Trošku se to zlepšuje se vzděláním, ale na vesnicích žije stále 90 procent negramotných žen. To v Čečensku vůbec neexistuje. Ženy tam mají větší svobodu, i když se některým tradicím také musejí podřízovat. Nikdy ale například tak jako Afghánky nezažily, aby nesměly na ulici, nebo jen zahalené od paty k hlavě v burce a dívaly se na svět přes mřížku. Nikdy je veřejně nebičovali za cizoložství, nezakazovali jim chodit do školy a nevdávali je ve 14 letech. I zdravotní zabezpečení je v Afghánistánu na nesrovnatelně nižší úrovni, ženy rodí prakticky jen doma a umírá jich při porodu snad nejvíc na světě právě tady. V Čečensku lidé také nikdy nepocítili, co to je opravdový hlad. Tady ano. Tady je život, i když válka na rozdíl od Čečenska skončila, v některém ohledu stále těžší a drsnější, i kvůli klimatu, vysokým horám, častým zemětřesením a dramatickému nedostatku vody. Na druhou stranu ten teror, který zavedla ruská armáda v Čečensku, ten se dá jen s málokterým režimem srovnávat. Takže, ani Čečenky ani Afghánky to nemají vůbec lehké.

Je něco, co na novinařině nemáte ráda?
Krvelačnost, honbu za senzacemi, to, že někoho, od koho potřebujete jeho příběh, vycucáte, strávíte s ním pár hodin, on se vám otevře a vy na něj hned, jak článek napíšete, zapomenete. Novináři leckdy lidi v těžkých situacích používají jen jako dekoraci a cestu k vlastní slávě a výdělku. Na jejich osudech jim nezáleží.

   
26.04.2005 - Společnost - autor: Eva Rajlichová

Komentáře:

  1. avatar
    [25] Lhasa [*]

    Galadriel: Nehledě na to, že řádění ruský armády v Čečně fakt moc tradiční nezápadní kultura není

    superkarma: 0 26.04.2005, 20:31:42
  2. avatar
    [24] Dudlajlama [*]

    Rikina: kdyz teda jsou tak spokojeni v te sve kulture, proc jich mliony emigruji, potazmo do te prohnile dekadentni Evropy a USA?

    superkarma: 0 26.04.2005, 20:18:01
  3. avatar
    [22] Meander [*]

    V klidu a nerušeně se v mnoha afrických státech malým dívenkám za příšerných podmínek odřezává klitoris a malé stydké pysky. Takovou kulturu snad není ani možno tolerovat!

    superkarma: 0 26.04.2005, 16:42:30
  4. [21] xenie [*]

    Rikina: částečně máš pravdu, ale na stranu druhou, mnohá zvěrstva se konají i proto, že zbytek světa si říká "to je jiná kultura", viz upalování žen kvůli věnu v Indii a pod. ...

    superkarma: 0 26.04.2005, 15:53:51
  5. avatar
    [20] Petique [*]

    Rikina: já myslím, že těď už je pozdě, protože sme to všude tak ´´rozplundrovali´´, že kdyby sme teď odtáhli, už se to dokupy moc nedá. Nevím.
    Ale s tímto názorem absolutně souhlasím.

    superkarma: 0 26.04.2005, 15:28:55
  6. [19] Rikina [*]

    No já nevím, dlouhá staletí a tisíciletí si žil zbytek světa celkem spokojeně, podle svých vlastních zvyků a pravidel, než se začali všude roztahovat Evropané, zabírat kolonie, šířit "kulturu" a plundrovat místní zdroje. Jestli už toho nebylo dost, a neměli bychom si tady v Evropě přestat myslet, že máme patent na rozum, a nechat ty lidi na pokoji, ať si zase žijí podle svého ? Možná by to bylo to nejlepší, co můžeme pro ten zbytek světa udělat.

    superkarma: 0 26.04.2005, 15:20:57
  7. avatar
    [17] Clerenc [*]

    Petra ma muj obdiv Od kamarada vim, jak se zije (pracoval pro Cloveka v Tisni a ted pro OSN) v Cecne (Ingussku) a pro zenskou to musi byt snad jeste tvrdsi.

    superkarma: 0 26.04.2005, 14:06:04
  8. avatar
    [16] Suzanne [*]

    pohodarka: to není pitomost. V jednom článku myslím v Reflexu? jsem to už od ní četla. Že člověk se při všech válečných hrůzách soustřeďuje na ty nejzákladnější věci, že právě tohle si uvědomuje. Už to jednou rozebírala. Ten pocit, jak málo ti vlastně stačí k životu. Trocha rýže, jednou týdně se opláchnout, jedno oblečení...

    superkarma: 0 26.04.2005, 13:53:47
  9. avatar
    [15] catcat [*]

    Já bych přivítala ještě víc informací o sdružení Berkat

    superkarma: 0 26.04.2005, 13:50:49
  10. avatar
    [14] *daisy* [*]

    Petique: no, a podle Koranu by muz mel byt potrestany stejne I kdyz..ja na brachu...takze se to takto zvrhlo

    Žluťásek: http://www.czech-tv.cz/chat/chat.php?id=49
    http://www.prague-tribune.cz/2004/2/6.htm

    http://www.almanachlabyrint.cz/titDetail.asp?q=9A6FFD-1DC4245&id=49699

    superkarma: 0 26.04.2005, 12:57:05
  11. avatar
    [13] Petique [*]

    Těžký úděl Afghánských žen: http://www.super.cz/pribehy/1155-zahnula-manzelovi-ukamenovali-ji.html

    superkarma: 0 26.04.2005, 10:51:30
  12. avatar
    [11] Lhasa [*]

    Petra Procházková je Člověk, kterej si zaslouží nejhlubší obdiv

    superkarma: 0 26.04.2005, 09:11:53
  13. avatar
    [10] Channah [*]

    Bezvadný a hluboký rozhovor - to je konečně "žena-in" se vším všudy! A nemusí si na obličej plácat nejdražší krémy a oblézat všechny VIP večírky

    superkarma: 0 26.04.2005, 09:10:53
  14. avatar
    [9] pohodarka [*]

    clanek je fajn, nic prevratneho, ale dobry. jen si trosku rypnu...tohle doopravdy rekla pani Petra? "S hygienou to není nejlepší, ale časem zjistíte, že se nemusíte sprchovat dvakrát denně" tak to si snad dela srandu? kdyz bych mela srovnat s cim se tam potyka a pak rekne takovou pitomost???

    superkarma: 0 26.04.2005, 09:04:23
  15. avatar
    [7] Žluťásek [*]

    škoda, že chybí fotečka paní Petry, jinak

    superkarma: 0 26.04.2005, 08:22:41
  16. avatar
    [6] šája [*]

    článek jsem zatím jen prolítla, ale vypadá zajímavě až bude v poledne u kafe čas, vychutnám si ho

    superkarma: 0 26.04.2005, 07:51:19
  17. avatar
    [5] Landriel [*]

    superkarma: 0 26.04.2005, 07:09:43
  18. avatar
    [4] Lenice [*]

    zajímavý článek

    superkarma: 0 26.04.2005, 06:51:52
  19. avatar
    [3] Dudlajlama [*]

    Zajimavy clanek a nevsedni zenska

    superkarma: 0 26.04.2005, 04:57:35
  20. avatar
    [2] Eva_CZ [*]

    superkarma: 0 26.04.2005, 02:50:05

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme