Dvaašedesátiletý textař Michal Horáček potěší všechny své příznivce. I letos přichází s dalším projektem, albem Segrado, které vyjde začátkem října. V rozhovoru pro magazín Žena-in promluvil nejen o tom, jaká deska bude, ale prozradil i to, jaký je tatínek. Jeho o sedmadvacet let mladší partnerka mu téměř před čtyřmi lety porodila dceru. Co malou Julii už naučil a proč nejraději jezdí do pražské Zoo? Čtěte dál.

Je to dva roky, co jste si vzal o 27 let mladší přítelkyní. Máte spolu skoro čtyřletou dceru Julii. Jak jste se znovu v roli otce zabydlel?
Výborně. Nic hezčího a inspirativnějšího než vztah s dítětem člověk v životě ani mít nemůže.

A pomáháte doma s dcerou?
Samozřejmě. Hodně pracuji, ale manželka taky - a bylo by přinejmenším nefér se o starost o dcerku nepodělit. Julii je právě tři a půl roku a naučil jsem ji všechna písmena - pravda, jen ta velká - a začíná číst krátká slova. Udělal jsem to tak, že ji to baví, dokonce naše společná čtení vyžaduje. Má to nejradši hned po zájezdu do pražské zoo, kam ji kromě za slony vozím i na skvělou prolézačku Bororo.

Berete ji jako bonus, dar? Věnujete se jí víc než kdysi svým dvěma dětem?
Ano, beru. Myslím, že se jí věnuju o něco víc, i když ani první dvě děti jsem rozhodně nezanedbával.

Čím se živí vaše dvě dospělé děti Filip a Ruth? Jde z nich někdo alespoň zlehka vaši cestou, třeba v hudební tvorbě?
Filip přednáší klasickou řečtinu a biblickou hebrejštinu na Fakultě humanitních studií UK, je spoluautorem učebnice klasické řečtiny, první po mnoha desetiletích. Ruth vystudovala American Musical and Dramatic Academy v New Yorku a právě se z Ameriky vrátila. Okamžitě nastoupila jako zpěvačka a stepařka do koncertního turné Mezi námi, kde vystupuje společně s Lenkou Novou, Ondřejem Rumlem a právě Františkem Segradem. Od podzimu se chce ucházet o role v televizi i na divadle. Připravená je výborně, teď ještě bude potřebovat trochu štěstí. Ale i tak záleží všechno hlavně na ní, na její vytrvalosti a talentu.

horacek

Otcem ve zralém věku se stali také Petr Hapka, Bolek Polívka, Boris Hybner. Když na sebe narazíte, prohodíte pár slov i o svých ratolestech?
Ne.

Od rodičovství trochu odbočím. Vydáváte nové album Segrado, na co se můžeme těšit?
Především na velkého vypravěče. Je poněkud bizarní: šedesátiletý debutant, aspoň v tom smyslu, že po čtyřiceti letech účinkování v různých formacích od folkových přes folklorní po rockové teprve teď přichází s vlastním albem. Vzhledem je tak vzdálený od zažité představy „popové hvězdy“, jak je to jen možné. Ale od prvních taktů umí pozvat do příběhu, a jakmile jeho nabídku přijmete, už vás nepustí.

Četla jsem, že je to možná nejlepší deska od Ohroženého druhu... znamená to, že jsou texty tak silné a emotivní?
Lepší, nejlepší... písňové album není tovární výrobek, jehož kvalitu lze poměřit třeba šuplérou. Pro mne je rozsahem, vizí a poetickou kvalitou nejsilnějším albem celé mé kariéry Český kalendář. Nicméně album Segrado, domnívám se, silné je: už tou bezprostředností. Zatímco s Petrem Hapkou jsme některá alba připravovali celá léta, František nazpíval všech jedenáct písní během necelých čtyř hodin. A přidal k tomu to, co nelze získat žádnou pílí nebo úsilím, ale pouze jako dar z radikálně vyšších míst: nezaměnitelný, jedinečný hlas. Snad se na nahrávce vyskytnou nějaké technické nedokonalosti, ale všechno to přebije ta emoce, kterou do toho František Segrado vkládá prostě proto, že jinak zpívat ani neumí.

Jak dlouho deska vznikala?
Franty jsem se na to, zda by se mnou nechtěl udělat autorské album, zeptal 17. prosince minulého roku. Když na to kývnul, pracoval jsem na textech bez ohledu na to, který den zrovna byl... pamatuju, že text písně „Se štěstím mohly by být“ jsem mu posílal na Štědrý večer kolem jedenácté v noci. Koncem února jsem měl hotových 15 písní, z nichž jsme pod vedením kytaristy Pepy Štěpánka postupně nahráli finálních 11. Na zpěv došlo tuším v červnu, pak ještě sbory a hlavně zvuková mixáž Michala Pekárka. Celé, včetně grafických návrhů samotného cd, bylo hotové 24. září, kdy šla celá věc do výroby.

Tématem alba je životní zkušenost, jste v textech hodně osobní?
Ve všech textech jsem osobní, všechny vycházejí z mé životní zkušenosti. Úkolem tohoto alba bylo, aby František Segrado mohl do toho vložit i vlastní životní zkušenost, aby každou píseň mohl vzít za svou. Tady bylo výhodou, že jsme vrstevníci.

segr

Ohlížíte se zpět? Rád bilancujete?
Ne. Na to bude dost času na smrtelné posteli. A možná ani tehdy ne. Jestli se někomu bude chtít, udělá tu bilanci za mne. Já jen koukám, aby měl co bilancovat.

Je něco, co byste na svém životě změnil?
Vůbec nic. Život je tak tragický a zároveň krásný právě proto, že na jednou vykonaném činu se nic měnit nedá.

Vzpomenete si, kdy jste poprvé otextoval písničku a komu?
Bylo to někdy v roce 1983 - jedna píseň pro Petra Spáleného a druhá pro Michala Tučného, hudbu k oběma napsal Zdeněk Rytíř. Ale, jak říkám, zpátky se neohlížím.

V minulosti jste vlastnil sázkovou kancelář Fortuna, kterou jste prodal. Vsadíte si někdy?
Ano, ale zřídka. Mé skutečné sázky jsou na umělecké projekty, jakým byl Český kalendář, a teď album Segrado. Je to víc vzrušující, protože nejde jen o ztráty nebo zisky finanční; jde o to, zda se podaří navázat vztah s posluchači a nějak je inspirovat k tomu, aby to navyklé viděli nezvykle, v jiném světle - to je ostatně skutečným cílem umění.

Na čem dalším pracujete?
Na tolika věcech, že by se nám to do článku ani nevešlo. Radši o tom budu mluvit, až se hledání, kterým je umělecká tvorba, dobere nějakých nálezů. Možná k tomu nikdy nedojde, možná se s pomocí Boží přece jen zadaří... Ta nejistota je na tom všem tím nejlepším.

Reklama