Tetování je jako mor, jednou ho vyzkoušíš a pak na něj budeš chodit znovu a znovu. Je to velmi bolestivé, v půlce utečeš. Jestli tě bolel piercing, na tetování nemáš. Kůže oteče, zarudne a celý týden, než se kérka zahojí, to bude pekelně bolet. Víš, co všechno z toho můžeš chytnout - copak jsi neviděla Růžovku? Tam holka dostala od tatéra syfilis.

Tyto a mnohé další fámy ke mně doléhaly celý předchozí týden. A abych se přiznala, mojí setrvávající pohodu, odhodlanost a přesvědčení, že to nemůže být tak zlé, v posledních čtyřiadvaceti hodinách před návštěvou studia začala přeci jen tato tvrzení pozvolna nahlodávat Nervozita vrcholí deset minut před třináctou hodinou. Stihnu krátký telefonát na uklidnění, který mi pomůže zavrhnout myšlenky na „útěk“ a jdu na věc.

Stačilo pár desítek vteřin za dveřmi studia Tattoo Alien, dva rozesmátí chlápci a všechen strach je ten tam. Jak magický nástroj je lidská mysl. Pohodou se nakazí snadno a rychle. Místnost, ve které mám strávit následujících několik hodin mi už ani nepřipomíná mučírnu. Mám možnost prohlédnout si ještě několik hotových motivů, ale nakonec trvám na tom svém.Tatér Dan zasedá k počítači, aby jeho kontury překreslil a poupravil dle mého přání. „Ono je vždycky lepší, připravovat motiv přímo se zákazníkem, aby rovnou řekl svou představu,“ vysvětluje Dan.

Domlouváme si umístění kérky, chci ji na pravou lopatku. A pomocí speciálního „papíru“, který funguje podobně jako „tetování“ ze žvýkaček, mi na kůži nanese překreslený základ obrázku. Tohle ještě umýt půjde, ale poslední šance na útěk se dobrovolně vzdávám. Zajímá mě, jestli už se stalo, že to zákazník nevydržel a odešel třeba v půlce. „Ano, i to se stane, ale pak se vždycky vrátili na dodělání. Takže kdybys to už nemohla zvládnout, vždycky se to nějak udělá,“ odpovídá tatér.

Za chvíli už se Danovi v ruce rozvibruje tetovací přístroj, jehož jehla mi v mžiku začne běhat po zádech. V si duchu říkám: A to mě má bolet? „V pohodě?“ „Zvládáš to?“ Takových otázek zazní během odpoledne mnoho a já odpovídám stále stejně: „V pohodě.“ A čekám, až přijdou ty strašlivé bolesti, před kterými mě všichni varovali.

S pravidelnými přestávkami, aby si mohla kůže i tatér trochu odpočinout a za doprovodu časté aplikace antibakteriálního mýdla se na mých zádech rýsují nejdřív kontury, pak stínování, které má být nepříjemné o něco víc. Není. Fámám o bolestivosti tetování se už smějeme společně. I když přiznávám, že existují i citlivější partie. A proč to vlastně nebolí? Namísto odpovědi Dan jen zvedne ruce a zatřepe prsty. Za chvíli dodá: „Všechno je to v rukou tatéra. Nic víc.“ Možná za to může taky příjemná rocková hudba, která hrála po celé čtyři hodiny Inu, každý máme svá analgetika.

„Obrys je třeba mít předkreslený, ale ten zbytek, stínování a detaily, to už se dělá freestyle, to už záleží na tatérovi. Udělám to trochu jinak, než je to na předloze,“ vysvětluje Dan. Detaily obrázku se zvýrazní pomocí bílé barvy. „Teď už to ucítíš trochu víc, za to se předem omlouvám,“ varuje mě před poslední fází tetování. Pravda, že aplikace bílé barvy už je o něco víc nepříjemná. Přeci jen se nanáší na podrážděnou kůži, rozhodně to ale nejsou žádná muka. Je to podobný pocit, jako když se někdo dotkne vašich zad mírně spálených od slunce.

Dan

Nemyslím si, že by v dnešní době byl tatér nějaké neobvyklé povolání. Takových studií jsou už mraky. To, že jsem se jím stal nějak vyplynulo z okolností. Vlastně mi tenhle nápad vnukl kamarád. Tetování se věnuji už osm let a všechno je to jen o praxi. Zezačátku jsem tetoval hlavně ornamenty a jednodušší motivy, abych se to naučil. A postupem času jsem si troufl i na složitější věci. Za celé roky jsem nezažil, aby mi někdo ve finále řekl: Hele, mně se to nelíbí.

Dan v současné době pracuje ve studiu Tatoo Alien. Některá jeho díla si může prohlédnout zde.


„Tak máme hotovo. A to nejlepší nakonec,“ prohlásí tatér, načež mi na záda z rozprašovače nastříká desinfekci. Teprve teď poznávám, co je na tom tetování opravdu bolestivé. Novou kérku mi přelepí folií a na cestu domů odcházím vyzbrojena podrobnými instrukcemi pro další postup. Folii sundat za dvě až tři hodiny, na kérku patří co nejméně vody, oděv z bavlny a třikrát až čtyřikrát denně hojivá mast - například Bepanthen plus. Je také třeba ji omývat antibakteriálním mýdlem. Vyhnout se bazénům, sluníčku, solárku a každému, kdo by mě snad chtěl přátelsky poplácat po zádech. Doma si kérku v zrcadle dlouho prohlížím. A nahlas chválím šikovné ruce tatéra. Je hezčí než na předloze.

 

 

 

 

 

 

 

 

A mýty zmiňované v úvodu? Moje zkušenost je zcela jiná. Tetování není jako mor. Pocit, že jsem zase o kousek překonala sama sebe je sice fajn, ale že bych tomu propadla natolik, aby na mě nezůstalo čistého místa, to nehrozí. Bolestivé to také nebylo, ovšem připouštím, že každý máme jiný práh bolesti. Místa, kde je kůže tenká a nachází se v ní víc nervových zakončení, mohou být citlivější. Piercing jazyka, respektive tři následující dny po jeho aplikaci, byly o mnoho víc nepříjemné. Ani druhý den po návštěvě studia kůže nezarudla, neotekla a já musím nevěřícím Tomášům vysvětlovat, že ten obrázek na zádech skutečně není nakreslený propiskou. Kůže se mi červenala jen při odstraňování přilepené folie. To byla mimochodem druhá bolestivá záležitost na celém procesu. Kérka zatím nebolí ani při hojení. Pravda, že trochu mokvá, jinak o ní nevím.

A stará dobrá Ordinace v růžové zahradě. Musím se ptát: Kdo tohle vymyslel? „On ten tatér svoje dílo vždycky nakonec olízne,“ odůvodňovala slečna v seriálu způsob, jakým se nakazila syfilidou. To by udělal jen někdo, jehož labužnické choutky uspokojí chuť desinfekce či antibakteriálního mýdla a kdo ví, čeho ještě. Pak bych si pomyslela cosi o inteligenčním kvocientu oné dívky. Když se někdo odhodlá k takovému zákroku, tak půjde snad jedině tam, kde zaručí stoprocentní hygienu.

Čtěte také: Tuning těla: Jdeme znovu na věc
Máme vyzkoušeno: Krása, která bolí

Máte tetování? Jaká je vaše zkušenost?

Reklama