Přiznám se, že patřím do kategorie lidí, kteří měli ještě donedávna tetování spojeno s něčím negativním. Žila jsem v zajetí předsudku a kérky jsem spojovala s vězni, piráty a jinými zavrženíhodnými individui. Pravda, můj soused na chalupě není ani bývalý trestanec, natož mořský vlk, a má vytetovanou podkovu na předloktí. Už je lehce vybledlá a šišatá, ale je to hrdá upomínka na základní vojenskou službu, kdy si ji nechal po pár pivech zvěčnit obyčejným špendlíkem a inkoustem.

I to bylo možné. Tetovací studia u nás neexistovala a obecné povědomí na tom bylo stejně bledě jako to moje.


Doba se změnila, s otevřením hranic se nám otevřely možnosti, a co bývalo dříve tabu, stává se módou.
Nedávno za mnou přišla moje sedmnáctiletá dcera:
„Mami, viděla jsi toho úžasnýho pavouka, co má Markéta?“ A jé je, tak už je to tady, prolítlo mi hlavou, ale nahlas jsem vyhrkla:
„Ty myslíš tu barevnou obludu, co jí trůní na rameni? Tak na to teda zapomeň, nebudeš si hyzdit svoje krásný tělo!“
Nadechla se a chtěla něco namítnout...
„O tom se vůbec nebudeme bavit,“ utnula jsem hovor, „jestli chceš, nakreslím ti něco propiskou..."
Nevím, jestli jsem ji svým kompromisním návrhem uspokojila. Už jsme se o tom dál nebavily, ale bylo mi celkem jasné, že až se vymaní z mého vlivu, stejně si prosadí svou. Jestli do té doby přece jenom nepřijde k rozumu.


Co na tom ti lidé mají? Tetování je staré tisíciletí a patří ke kultuře lidstva od počátku věků, ale prehistoričtí lidé, kteří se tetováním krášlili, ho používali k vyjádření víry či zastrašení nepřátel. Také metody, kterými to prováděli, se nám z dnešního pohledu zdají, mírně řečeno, drsné. Obrazy se do kůže vyřezávaly a do ran se vtíralo dřevěné uhlí, barevná hlína nebo rostlinné pigmenty.

Mnohé domorodé kmeny používají stejnou techniku dodnes a svůj zkrášlovací repertoár mají obohacen o ještě drastičtější jizvové tetování. To spočívá ve vytváření ornamentů pomocí hlubokých jizev, které vznikají po odřezání tenkých proužků kůže. Otřesný rituál.   

 

Ale vraťme se zpět do civilizace. Co vede dnes muže a ženy do tetovacích studií? Víra? Výjimečnost? Sebevědomí? Sex-appeal? Respekt? Možná všechno dohromady, možná něco úplně jiného.

 

Jedno je jasné. Člověk, který se pro tuto zdobicí metodu nadchne, by měl víc než kdy předtím víckrát měřit než řezat. A to platí téměř doslovně, protože poznamená tělo na celý život.

Tetování není nálepka ze žvýkačky a je bohužel pravidlem, že i po chirurgickém odstranění zůstávají jizvy nebo část pigmentu, který zcela nezmizí. Někoho to od tetování odradí, někoho ne.

Kam byste se zařadily vy, milé ženy-in?


Líbí se vám tetování?
Máte něco vytetováno? Co a kde?
Co vás k tomu vedlo?
Jak dlouho jste se rozhodovala?
Litovala jste někdy? Uvažovala jste o odstranění?
Má vaše kérka jiné poslání, než pouze zdobit?
Nebo patříte mezi odpůrce?
Co vám na tetování nejvíc vadí?
Máte před tetovanými respekt?

Napište nám svoje názory pro i proti, pošlete nám foto svojí kérky a my třeba právě vám pošleme dárek.

Reklama