Nepostradatelný doplněk dnešní doby, módní „šperk“ třetího tisíciletí, přesně tak můžeme nazvat tetování, zdobení těla, které stále více stoupá v oblíbenosti mezi lidmi, a to bez rozdílu věku či pohlaví.

foto 3

Říká se, že jakmile do sebe necháte jednou píchnout, budete chtít zase a zase a ještě párkrát zase. S tím nemůžu jinak než souhlasit. Sama mám dvě a rozhodně to nejsou poslední. Někdo si může myslet, že pokud nemá tetování, není in, jenže ono to není pouze o tom být trendy, spíše u nás, co nějaký ten obrázek už na sobě máme, nese jistou symboliku, ať už časovou, nebo v motivu promítneme nějaký náš názor, nebo to, jací jsme. Samozřejmě že jsou takový, kteří se nechají potetovat jen kvůli tomu, aby byli „cool“, což je podle mě spíše úsměvné a oni budou časem litovat.

Ač lidí, které zdobí nějaký ten obrázek, poslední dobou rapidně přibývá, kořeny tetování sahají o 5000 let zpět. Tehdy kultura téměř každého národa zdobila svá těla malbami, které pro ně měly mnohdy vysoce duchovní význam. Svou špatnou pověst si získalo tetování v 19. století, kdy bylo výsadou především kriminálníků, kteří si ho dělali ve špatných podmínkách ve vězení přímo ve svých celách. Tento nechvalný dojem u některých přetrval přesto, že tomu tak už dávno není a kvalita i podmínky se opravdu velmi zlepšily. Některé výtvory tatérů v dnešní době by se mohly bez okolku považovat za vysoce mistrovská díla a je až k neuvěření co vše se dá jehlou do kůže přenést.

Nechvalně proslulý japonský gang Jakuza používá tetování jako známku členství. Jejich těla jsou téměř celá pokryta různými obrázky a na rukou mívají černé pruhy, které vyjadřují, kolik zločinů majitel provedl.

I mnohé celebrity propadly této vášní, ze světových jmen můžeme zmínit například fotbalistu Davida Beckhama, herečku Megan Fox, Angelinu Jolie, zpěvačka Rihanna, herce Johnnyho Deppa a mnoho dalších. Mezi ty české patří bezesporu Marcela Březinová, Vilém Čok, Václav Noid Bárta…

foto 1


Dvakrát měř, jednou řež

Psát zde, ať si dobře rozmyslíte motiv, pokud se chystáte „ocejchovat“, je asi zbytečné. Všem je jasné, že tetování je doživotní záležitost, i když v dnešní moderní době je lze odstranit za pomoci laserů. Čeho se možná většina bojí, je bolest. Sama mám dvě tetování a musím říct, že hodně záleží na lokaci místa. Když jsem si nechávala dělat své první na krční páteř, bylo to celkem i příjemné, a to nejsem žádný masochista, spíše naopak patřím mezi „bolínky“. Mé druhé bylo podstatně horší, taky jsem si vybrala snad to nejhorší místo, a tím je nárt. Musím uznat, že jsem vážně celou hodinku dost trpěla, ale stejně mě to neodradilo a chystám se v nejbližší době na něco nového.

foto 2

Jestli vás tetování zaujalo, ať už z pohledu budoucího majitele, nebo byste se prostě o něm chtěly dozvědět více, pořiďte si knížku Dějiny tetování od Martina Rychlíka. Včera knihu pokřtil autor předmluvy a zastánce tohoto umění, Vladimír Franz.

foto 5

Během podepisování knihy jsem se zeptala Vladimíra Franze na dvě otázky, které mě zajímaly.

Vzpomenete si vůbec na vaše první tetování?
To bylo někdy v sedmnácti, nebo osmnácti letech, a byl to škorpion někde na ruce.

Co vás inspirovala k tomu se nechat celý potetovat?
To mi bylo asi pět let a prostě se mi to líbilo.

Mrzí mě, že jsem nemohla položit více otázek, ale během křtu knihy probíhala i ukázka scarifikace, což byl pro nás, slabší povahy, které nesnášíme krev a různé doktorské pomůcky, docela nápor na nervy. Přiznám se, že nejvíc práce mi dalo udržet se na nohou a neomdlít. Takže už vím, že do budoucna zůstanu „pouze“ u tetování. :)

Reklama