Díky Tetičko za váš příspěvek. Obě děti nalezly to co je bavilo a to je dobře. Já měl zcela volnou výchovu a dnes to tak trochu své mamince zazlívám. Vždy jsem záviděl dětem, které rodiče k něčemu vedli…

Sport nebo umění, mám se své rodině možnost posoudit oboje, protože u syna to byl sport čemu se měl věnoval a u dcery umění - hra na klavír.
Syna od mala bavilo stále něco tvořit, dokázal si vyhrát se stavebnicema merkur a lego, zabavil se s nimi spoustu hodin a dokázal postavit neuvěřitelné stavby a modely, časově se pohybujeme ve věkovém období 3 až 7 let.
Další časové období 7 až 15 let se stále neslo ve tvořivém duchu, ale jakmile se naučil číst, staly je jeho nejblíbenější zábavou knížky. Měl však doma tatínka vášnivého sportovce fotbalistu, který chtěl, aby syn šel v jeho stopách, ale fotbal jej vůbec nebavil, když s ním šel na fotbal, většinou si propašoval do batůžku knížku a během zápasu, kdy tatínek lítal po hřišti, syn si v klidu četl na lavičce nebo v kabině. Ambice tatínka šla dál a přihlásil syna v páté třídě do sportovní třídy. Altetika byla trochu zajímavější než kolektivní sporty, ale nadšení se také nekonalo. Pokud syna něco ze sportu bavilo, tak běhání, ale ne na stadionu, ale venku v přírodě, takže se občas sebral a šel si zaběhat.
Když se posuneme do věkového období střední školy, tak tady syn začal využívat svoje načtené vědomosti a stal se úspěšným redaktorem školního časopisu. Ve volném čase stále běhal v přírodě. Pak se jednou o prázdninách rozhodl, když viděl dopravní značku Klatovy - Železná Ruda 42 km, že poběží maraton na této trase. Domluvil se se spolužáky, že jej budou doprovázet na kole a jednoho rána se vydal. Běžel to asi 6 hodin, ale doběhl do cíle. Pak to běhal každý rok o prázdniných znovu a znovu, postupně se k němu přidávali další spolužáci, takže maturitu končili tak, že kluků už běželo sedm, doprovázely je spolužačky v autech a v cíli je vítala celá třída.
Další věkové období už dospělácké je takové, že svoji trpělivost z dětských let, kdy si hrál se stavebnicí, dovedl do povolání, kdy se věnuje práci s dětmi v DDM, jeho trpělivost a klidná povaha mu je ku prospěchu. A jak dopadl sport? Maraton běhá stále, teď už jezdí na Pražský, Vídeňský, Budapeštský, Berlínský.
Dcera, protože u ní bylo rozpoznáno hudební nadání, hrála od 7 let na klavír. Hraní ji podle věku bavilo více či méně, podle jak puberta mlátila. Také měla období, kdy toho chtěla nechat, ale rozhodnutí jsme nechali na ní a nakonec absolvovala všech 12 let hraní, takže první i druhý stupeň. V současné době si občas zahraje, ale povoláním se jí hra na klavír nestala. Chlubí se pouze tím, že těžké začátky absolvovala s Markem Ztraceným, který se jako její klavírní spolužák tehdy ještě jmenoval jiným jménem a jeho pěvecké nadání se nijak neprojevovalo. 
Takže takto jsem výchovu svých dětí podle jejich zálib zvládla já - tetička25.
Text nebyl redakčně upraven


Dnes máme téma dne: Čím chcete, nebo byste chtěly, aby vaše děti byly. Umělci, nebo sportovci?

  • Je to jinak u holčiček a u kluků.
  • Musela jste někdy volit u sebe, nebo u dětí? Jak?
  • Nebo se má nechat dítě být, ať si dělá, co chce? Opravdu vždy?
  • Těch možných podtémat je spousta a věřím, že na ně samy upozorníte.

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás odměním ještě dnes překvapením. Počítám, že přesně v 16.00.

Reklama